67

1005. Rád bych si udělal představu o obou stranách železné opony. Šlo by zveřejnit, které útvary NATO byly dislokovány na druhé straně Šumavy? Jinak dík za všechny nádherné stránky. (odpovídá Pavel Minařík)

Složení vojsk pravděpodobného protivníka, dislokovaných v jižní části SRN, bylo k 1.10.1964následující:

Střední skupina armádMannheim-Seckenheim
– 7. armáda (USA)Stuttgart-Vaihingen
* 56. dělostřelecká skupinaSchwäbisch-Gmünd
* 32. protiletadlová brigádaKaiserslautern
* 3. lehký obrněný plukBaumholder
* 7. armádní sborStuttgart-Möhringen
– 3. mechanizovaná divizeWürzburg
* velitelství 1. brigádySchweinfurt
* velitelství 2. brigádyKitzingen
* velitelství 3. brigádyAschaffenburg
– 24. mechanizovaná divizeAugsburg
* velitelství 1. brigádyAugsburg
* velitelství 2. brigádyAugsburg
* velitelství 3. brigádyMünchen
– 4. obrněná divizeGöpingen
* velitelství 1. brigádyUlm
* velitelství 2. brigádyErlangen
* velitelství 3. brigádyBamberg
– 2. lehký obrněný plukNürnberg
– 35. dělostřelecká skupinaBamberg
– 72. dělostřelecká skupinaWertheim
– 210. dělostřelecká skupinaAnsbach
– 2. armádní sbor (SRN)Ulm
* 4. mechanizovaná divizeRegensburg
– 10. mechanizovaná brigádaWeiden
– 11. mechanizovaná brigádaBogen
– 12. tanková brigádaAmberg
* 1. horská divizeGarmisch-Partenkirchen
– 22. horská brigádaMittenwald
– 23. horská brigádaBad Reichenhall
– 24. tanková brigádaMurnau
* 1. vzdušná výsadková divizeBruchsal
– 25. vzdušná výsadková brigádaCalw
– 26. vzdušná výsadková brigádaZweibrücken
* 10. mechanizovaná divizeSigmaringen
– 28. mechanizovaná brigádaNeuburg
– 29. mechanizovaná brigádaSigmaringen
– 30. tanková brigádaEllwangen
* 12. tanková divizeTauberbischofsheim
– 34. mechanizovaná brigádaNürnberg
– 35. tanková brigádaHammelburg
– 36. tanková brigádaBad Mergentheim
– 1. armáda (Francie)Baden-Baden
* 13. mechanizovaná brigádaKonstanz
* 2. armádní sborKoblenz
– 5. tankový plukWeingarten
– 3. mechanizovaná divizeFreiburg
* 11. mechanizovaná brigádaLandau
* 12. mechanizovaná brigádaOffenburg
* 5. tanková brigádaTübingen
– 1. obrněná divizeTrier
* 1. obrněná brigádaSaarburg
* 3. obrněná brigádaWittlich
4. spojené taktické letecké velitelstvíRamstein
– 17. letecká armáda (USA)Ramstein
* 36. taktické stíhací letecké křídloBitburg
* 49. taktické stíhací letecké křídloSpangdahlen
* 50. taktické stíhací letecké křídloHahn
* 38. křídlo letounových střelSembach
– 86. letecká divize (USA)Ramstein
– 1. taktické letecké velitelství (Francie)Lahr
* 3. stíhací-bombardovací letecká brigádaLahr
* 11. stíhací-bombardovací letecká brigádaBremgarten
* 500. skupinaStetten
– 520. letecká brigáda PLŘSStetten
– 521. letecká brigáda PLŘSFriedrichshafen
– Letecké velitelství Jih (SRN)Karlsruhe
* 1. letecká divizeFürstenfeldbruck
– 32. stíhací-bombardovací letecké křídloLechfeld
– 34. stíhací-bombardovací letecké křídloMemmingen
– 74. stíhací letecké křídloNeuburg
– 53. průzkumné letecké křídloLeipheim
– 1. křídlo letounových střelKaufbeuren
– 32. oddíl PLŘSFreising
* 5. letecká divizeEifel
– 33. stíhací-bombardovací letecké křídloBüchel
– 73. stíhací letecké křídloPferdsfeld
– 51. průzkumné letecké křídloManching
– 3. letecké křídlo (Kanada)Zweibrücken
– 4. letecké křídlo (Kanada)Söllingen

1004. V letech 1982-84 jsem sloužil v Bechyni u VÚ 9445. Mohl bych se od Vás dozvědět více detailů o něm – založení, velitelé, historie, dislokace? (odpovídá Pavel Minařík)

Vámi uvedený útvar vznikl 1.11.1955 jako 10. rota leteckých zabezpečovacích prostředků. Nacházel se na letišti Bechyně a zabezpečoval letový provoz útvarů stíhacího letectva (blíže viz „Chronologie výstavby čs. armády“). K 1.10.1957 se uskutečnilo přejmenování útvaru na 10. rotu pozemního zabezpečení navigace. O rok později proběhlo její rozšíření na 10. prapor pozemního zabezpečení navigace. K 1.9.1963 následovalo další přejmenování, tentokrát na 10. prapor radiotechnického zabezpečení. Pod tímto názvem útvar na letišti působil do 31.5.1992, kdy byl zrušen, respektive sloučen s 10. letištním praporem do 9. letecké základny. Přehled velitelů útvaru nemáme k dispozici.

Vnitřní organizační uspořádání bylo obdobné jako u ostatních útvarů tohoto druhu (viz odpověď na dotaz čís. 618).


1003. Zajímala by mě historie VÚ 2515 včetně dislokace. (odpovídá Pavel Minařík)

3. školní tankový prapor vznikl v prosinci 1950 vyčleněním z dosavadních počtů osob a techniky 12. tankové brigády ve Šternberku. Po celou dobu své existence byl dislokován v posádce Mladá. U útvaru se uskutečňoval výcvik velitelů a řidičů tanků pro všechny útvary 3. (později 13.) tankové divize. Prapor zanikl při redislokaci 13. tankové divize na Slovensko v říjnu 1968, včleněním do 15. tankového pluku v Mladé (později Martině), jako jeho 3. prapor.


1002. Zrovna jsme byli na výletě v Nýrsku a koukali jsme na nějaká bývalá kasárna. Mohli byste mrknout na to, jestli se v Nýrsku nacházeli nějací vojáci? (odpovídá Pavel Minařík)

Do Nýrska byl v květnu 1948 redislokován pěší prapor 23 z Lučence, pojmenovaný v březnu téhož roku na „Amerických Slovákov“. Náhradní rota praporu se nacházela v Příchovicích. Prapor tvořil součást 2. brigády, jejíž útvary se přemisťovaly ze středního Slovenska do jihozápadních Čech. V březnu 1949 bylo pojmenování útvaru změněno na „Pavla Országha Hviezdoslava“. V říjnu 1950 došlo k jeho reorganizaci na pluk a jeden z praporů byl umístěn do Bystřice u Nýrska. Na počátku 50. let pluk odešel do Janovic nad Úhlavou. Zde v následujících letech prošel celou řadou reorganizací: v roce 1954 na 23. střelecký pluk, v roce 1955 na 10. střelecký pluk, v roce 1958 na 10. motostřelecký pluk, v roce 1991 na 10. mechanizovaný pluk a v roce 1994 na 21. mechanizovaný prapor (zanikl v roce 2004) a 22. výcvikové středisko (zrušeno v roce 1999). V Nýrsku se v říjnu 1950 vytvořilo velitelství 1. praporu 7. pohraniční brigády Sušice, které v říjnu 1962 přešlo do složení 9. pohraniční brigády Poběžovice, jako velitelství jejího 4. praporu. Svoji činnost ukončilo v březnu 1966, kde jednotlivé pohraniční roty přešly do bezprostřední podřízenosti velitelství brigády. Je pravděpodobné, že zde praporní velitelství působilo i v letech 1973 až 1990, kdy byl opětovně mezi pohraniční roty a velitelství brigády zařazen organizační stupeň prapor.


1001. Prosím o sdělení, kolik bylo útvarů na letišti Mošnov v roce 1970. (odpovídá Pavel Minařík)

Na letišti Mošnov se v roce 1970 nacházely následující útvary: 1. dopravní výsadkový letecký pluk (VÚ 2073), 25. letištní prapor (VÚ 9952), 52. prapor radiotechnického zabezpečení (VÚ 6900), 8. stíhací letecký pluk (VÚ 6354), 31. letištní prapor (VÚ 9687), 17. prapor radiotechnického zabezpečení (VÚ 8907) a Letištní správa (VÚ 5428).


1000. Při četbě publikací ev. různých interview mám jisté problémy se „zařazením“ některých vojenských osob. Je-li to možné, můžete uvést stručný kariérní postup: gen. Říha (v 50. letech měl být náčelníkem HKS MNO), gen. Jaroslav Dostál, gen. František Veselý? Byl Fr. Říha před jmenováním náčelníkem HKS pracovníkem aparátu KSČ nebo profesionální voják (a od kdy v gen. hodnosti)? Jméno Fr. Veselý je spojeno např. s předsednictvím Odvolací komise MNO v r. 1947, poté ve funkcích v org. odd. HŠ ev. org. a mobil. správy GŠ a ZNGŠ v 50. letech, ale také v 60.–80. letech je uváděn ve funkci velitele 1. armády či ZVO. Proto bych rád znal kariérní postup zřejmě dvou odlišných osob. (odpovídá Pavel Minařík)

František Říha (nar. 1910) před ustanovením do funkce náčelníka Hlavní kádrové správy zastával funkci 1. zástupce náčelníka Hlavní kádrové správy (od 11.5.1953 do 8.12.1953). Do hodnosti brigádního generála byl povýšen 15.4.1953 a generálporučíkem se stal 1.4.1954. Jednalo se o absolventa školy na důstojníky dělostřelectva v záloze u dělostřeleckého pluku 52 v Josefově z let 1930 až 1931, který v červnu 1945 aktivoval.

František Veselý (nar. 1906) ukončil Vysokou školu válečnou v Praze v roce 1936. V letech 1946 až 1950 působil na 4. (organizačním) oddělení Hlavního štábu, z toho od prosince 1947 jako zástupce přednosty a od dubna 1948 jako přednosta oddělení. Po studiu na Nejvyšší vojenské akademii K. J. Vorošilova v Moskvě od srpna 1951 stanul v čele organizační a mobilizační správy GŠ ČSA a od ledna 1952 zastával funkci ZNGŠ pro organizační a mobilizační věci. Do zálohy odešel v únoru 1958. Na brigádního generála byl povýšen 15.7.1951 a generálporučíkem se stal 6.5.1955.

František Veselý (nar. 1923) vystudoval Vojenskou akademii GŠ OS SSSR K. J. Vorošilova v Moskvě v roce 1962. Následně až do roku 1968 velel 4. tankové divizi. Poté působil na velitelství Středního vojenského okruhu v Táboře ve funkci zástupce velitele pro operační a bojovou přípravu a od července následujícího roku ve stejné funkci na nově vytvořeném velitelství Západního vojenského okruhu v Táboře. V listopadu 1969 se ujal velení 1. armády v Příbrami. Od října 1971 do října 1985 velel Západnímu vojenskému okruhu v Táboře. Do zálohy odešel v lednu 1986. Do hodnosti generálmajora byl jmenován 1.10.1966, na generálporučíka byl povýšen 1.10.1971 a generálplukovníkem se stal 1.5.1975.

Generál Jaroslav Dostál v čs. armádě nesloužil, pravděpodobně jde o zkomolené příjmení.


999. Zajímám se amatérsky o vojenství. Protože jsem sloužil u protiletecké obrany, tak mě zajímá osoba generála Josefa Hrbáčka. Můžete mi o něm sdělit nějaké informace? (odpovídá Pavel Minařík)

Josef Hrbáček (nar. 1913) prodělal vojenskou základní službu v letech 1932 až 1934 u hraničářského pluku 6 v Domažlicích a u cyklistického praporu 2 v Olomouci. Poté se přihlásil k další dobrovolné činné službě a v letech 1934 až 1936 studoval na Vojenské akademii v Hranicích. Po jejím ukončení byl přijat za vojáka z povolání a následně až do rozpuštění čs. armády v roce 1939 sloužil ve funkci velitele čety a roty u různých pěších útvarů čs. armády, včetně hraničářského pluku 19. Po skončení války nejprve působil na štábu 11. pěší divize v Plzni a v letech 1947 až 1950 studoval na Vysoké škole vojenské v Praze. Po jejím ukončení nastoupil na štáb 2. pěší divize v Sušici, ale ještě v témže roce odešel studovat Nejvyšší vojenskou akademii K. J. Vorošilova do Moskvy. Po svém návratu v roce 1952 byl pověřen velením 12. pěší divize v Karlových Varech a o rok později 3. armádního sboru v Plzni. V dubnu 1954 byl povýšen do hodnosti generálmajora. V únoru 1955 se stal velitelem PVOS, ovšem po jejím sloučení s letectvem od ledna 1957 zastával funkci zástupce velitele letectva a PVOS pro PVOS. Od září 1959 do září 1960 byl v dispozici u Kádrové správy MNO. Poté převzal nově vytvořenou funkci velitele vojska protivzdušné obrany pozemních vojsk, v níž setrval do května 1961. Následně vykonával funkci náčelníka organizační a mobilizační správy MNO. V květnu 1968 byl vzat do kádrové dispozice ministra národní obrany a v březnu 1969 propuštěn do zálohy. Generál Hrbáček zemřel v roce 1976.


998. V nadväznosti na dotaz č. 328 prosím o dislokáciu dělostřeleckého pluku 14 po roku 1945, prípadne zmenu názvu útvaru. (odpovídá Pavel Minařík)

Dělostřelecký pluk 14 vznikl 15.1.1938 a byl podřízen velitelství nově vytvořené 14. divize. V Lipníku nad Bečvou se kromě plukovního velitelství nacházela spojovací baterie a I. oddíl. V Brně sídlil II. oddíl, ve Vyškově náhradní oddíl a v Kroměříži asanační rota 14, vytvořená 15.4.1938. Z dalších „divizních“ dělostřeleckých pluků byly na Moravě v roce 1938 dislokovány dělostřelecký pluk 6 ve Znojmě pro 6. divizi v Brně, dělostřelecký pluk 7 v Olomouci pro 7. divizi v Olomouci, dělostřelecký pluk 8 ve Frenštátě pod Radhoštěm pro 8. divizi v Opavě a dočasně i dělostřelecký pluk 1 v Jihlavě s dělostřeleckým plukem 19 Lipníku nad Bečvou pro Skupinu 2 v Jihlavě.

Po skončení 2. světové války se na Moravě v létě a na podzim 1945 vytvořily následující „divizní“ dělostřelecké pluky: dělostřelecký pluk 3 (53) v Bzenci pro 3. pěší (od října 1945 motorizovanou) divizi v Kroměříži, dělostřelecký pluk 6 v Brně pro 6. pěší divizi v Brně, dělostřelecký pluk 7 v Olomouci pro 7. pěší divizi v Olomouci a dělostřelecký pluk 3 (od října 1945 dělostřelecký oddíl 83) ve Valašském Meziříčí pro 8. pěší (od října 1945 rychlou) divizi v Novém Jičíně.

Porovnáním dislokace a organizační podřízenosti jednotlivých divizí jsme dospěli k závěru, že dělostřelecký pluk 14 z Lipníku nad Bečvou v poválečné armádě svého pokračovatele neměl.


997. V odpovědi na dotaz čís. 756 jste se zmínili o výcviku izraelských pilotů v Československu v roce 1948. Probíhal obdobný výcvik také u pozemních jednotek? (odpovídá Pavel Minařík)

Ano, probíhal. Základem pro tento výcvik se stala dohoda z 25.6.1948 o vytvoření jednotky židovských dobrovolníků v rozsahu brigády čítající cca 1000 osob, která měla být po skončení výcviku dána k dispozici izraelské vládě. Vlastní výcvik se realizoval od 23.8.1948 do 5.11.1948, nejprve ve vojenském výcvikovém prostoru Libavá, od poloviny září ve 20 km vzdálené Velké Střelné. Za čs. stranu ho řídil mjr. Antonín Sochor, který v září 1948 navštívil Izrael a seznámil se se situací na frontě. Celkem bylo vycvičeno 1335 osob, z toho 305 žen. Převážnou většinu dobrovolníků tvořili čs. státní občané. Po ukončení výcviku odjížděli po skupinách vlakem do rumunských, jugoslávských a italských přístavů, odkud pokračovali lodí do Haify. Do Izraele však přijeli až po válce počátkem roku 1949. Na našem území byli taktéž cvičeni izraelští výsadkáři. Od poloviny července do počátku září 1948 se asi 50 budoucích parašutistů školilo ve Stráži pod Ralskem. V Československu se taktéž připravovali první izraelští tankisté. Jednalo se o 40 osob, školených od počátku července do začátku srpna 1948 v obsluze trofejní německé tankové techniky u Tankového učiliště v Dědicích.


996. Nemáte nějaké informace o pěším pluku 23 „Amerických Slováků“? (odpovídá Pavel Minařík)

Vámi uvedený útvar vznikl 14.6.1918 v rámci československých legií ve Francii. Do bojů I. světové války se pro krátkost času na výcvik nezapojil a do Československa přijel v polovině ledna 1919. Jeho mírovou posádkou se stala Bratislava. V rámci unifikace pěchoty čs. branné moci se v říjnu 1920 sloučil s 3. střeleckým plukem domácího vojska, tj. původním 13. honvédským pěším plukem vytvořeným v roce 1890. V Bratislavě sídlilo velitelství pěšího pluku 23 s pomocnou i technickou rotou, II. prapor a náhradní prapor. I. prapor se nacházel v Petržalce a III. prapor v Malackách. Oba prapory se v lednu 1921 přesunuly do Bratislavy, kterou naopak opustil II. prapor, přemístěný do Trnavy. Do této posádky se postupně přestěhovaly i ostatní součásti pluku. V květnu 1929 se redislokoval náhradní prapor, v lednu následujícího roku III. prapor a plukovní velitelství s pomocnou i technickou rotou a v prosinci 1938 také I. prapor. Trnavu naopak opustil III. prapor, který se v září 1935 přestěhoval do Malacek. V bezprostřední podřízenosti velitelství pluku v Trnavě vznikla v říjnu 1935 rota doprovodných zbraní a v lednu 1938 rota velkých kulometů proti letadlům. Po odtržení Slovenska od Československa a vytvoření tzv. Slovenské republiky v březnu 1939 pluk během reorganizace jejího pozemního vojska zanikl.

Svoji činnost obnovil v létě 1945. V posádce Trnava se nacházelo velitelství pluku, II. prapor, náhradní prapor, rota VKPL a plukovní dělostřelectvo. V Hlohovci byl dislokován I. prapor a v Trenčíně III. prapor. V červenci se I. prapor přestěhoval do Galanty a v říjnu II. prapor do Malacek a III. prapor do Trnavy. V roce 1946 byl pluk na krátkou dobu přemístěn na jižní Moravu a od července do září se nacházel ve Znojmě. K 1.10.1947 zanikl, respektive doplnil pěší pluk 17 Bratislava reorganizovaný na nový pěší pluk 39 Bratislava. Pojmenování „Amerických Slovákov“ pluk získal v 24.10.1923.

Ve velení pluku se vystřídali: nezjištěno (1918 až 1920), pplk. pěch. Josef Beránek (1920 až 1924), pplk. pěch. Emanuel Konrád (1924 až 1925), plk. pěch. Josef Beránek (1925 až 1929), plk. gšt. Rudolf Viest (1929 až 1931), plk. gšt. Josef Buben (1931 až 1932), plk. gšt. Hugo Husling (1932 až 1933), plk. gšt. Josef Buben (1933), plk. pěch. Václav Rýdl (1933 až 1935), plk. gšt. Václav Kemr (1935 až 1936), plk. pěch. František Vondráček (1936 až 1939) a nezjištěno (1945 až 1947).


995. Které útvary Armády Slovenské republiky jsou držiteli čestných a historických názvů? (odpovídá Pavel Minařík)

Po 1.1.1993 byly čestné a historické názvy propůjčeny následujícím útvarů ASR:

5. Turčianský raketový pluk Matice slovenskejMartin
5. Žilinský pluk speciálního určení Jozefa GabčíkaŽilina
5. Ružomberská spojovací brigádaRužomberok
5. Novomestské rádioreleové spojovací provozní středisko Podjavorinských partizánovNové Mesto nad Váhom
1. mechanizovaná brigáda generála Rudolfa ViestaPrešov
23. Kežmarská tanková brigádaKežmarok
37. Pezinská protiletadlová raketová brigáda Ľudovíta ŠtúraPezinok
Prapor okamžité reakce kapitána Jána FranciscihoMartin
1. průzkumný prapor generála Jána Repaského
2. průzkumný prapor Michala StrenkaBardejov
Školicí a výcvikové středisko pozemního vojska slovenských dobrovolníků z roku 1848Martin
1. letecká základna generálmajora Otta SmikaSliač
Letecká základna generálplukovníka Jána AmbrušaPrešov
Trenčianské letiště generála Štefana JurechaTrenčín
Nemocnice Ministerstva obrany generála Jána PaškanaBratislava
2. základna ženijní techniky a materiálu generála Jána GolianaBanská Bystrica
VVP Lešť – útvar generála Alexandra KorduLešť

994. Chcel by som vás požiadať o informácie, týkajúce sa 14. tankovej (motostreleckej) divízie Prešov a jej podriadených útvarov. (odpovídá Pavel Minařík)

Vámi uvedená 14. tanková divize v Prešově vznikla 1.9.1966 reorganizací dosavadní 18. motostřelecké divize (v letech 1952 až 1962 používala čestný název „Viliama Širokého“). Diviznímu velitelství byly kromě jiných útvarů podřízeny tyto pluky: 55. msp Trebišov, 63. msp Michalovce, 10. tankový pluk Martin, 64. tankový pluk Levice a 49. dp Brezno. Jednalo se o rámcový svazek, jehož tabulkové počty v době jeho vzniku činily 1.617 příslušníků. Tankový pluk tvořilo 167 osob a motostřelecký pluk 150 osob. Neobvyklé složení dva motostřelecké pluky a dva tankové pluky měl svazek vzhledem ke svým mobilizačním povinnostem, protože v případě potřeby jako své dvojče vytvářel motostřeleckou divizi. V říjnu 1968 část svých útvarů (10. a 64. tp) předal 13. tankové divizi, která se redislokovala z Mladé do prostoru jihozápadního Slovenska, a jako náhradu převzal jiné útvary, které se přesunuly na východní Slovensko. Konkrétně šlo o 60. tp (redislokovaný z Šumperka do Kežmarku) a 103. tp (přestěhovaný z Mladé do Humenného). Od roku 1969 začala divize plnit úkoly při výcviku poddůstojníků a specialistů pro ostatní svazky ČSLA, takže se počet jejich příslušníků v pravidelných šestiměsíčních cyklech zvýšil cca o 1.500 osob. V roce 1974 obdržela historický název „Československých krasnoarmějců“, který v letech 1952 až 1966 používala 14. tanková divize v Olomouci. V následujících desetiletích divize prodělala jen dílčí změny. Za nejdůležitější je možno považovat zřízení 21. samostatného raketometného oddílu v Brezně v prosinci 1984 a rozšíření dosavadního 10. protiletadlového oddílu v Popradu na pluk v roce 1980, u něhož byly z výcvikových důvodů jako nadpočetné v omezených počtech začleněny i protiletadlové raketové prostředky S–1M (do roku 1984), S–10M (od roku 1987) a S–2M. Další změny ve složení svazku následovaly na přelomu 80. a 90. let minulého století. Nejprve v říjnu 1989 došlo ke zrušení samostatného raketometného oddílu vyzbrojeného čtyřmi odpalovacími zařízeními pro taktické rakety LUNA–M a k 31.10.1990 proběhla reorganizace svazku na 14. motostřeleckou divizi (bez čestného nebo historického názvu), která ovšem nebyla spojena se závažnějšími organizačními změnami. Přesně o rok později následovala další reorganizace, tentokrát na 14. mechanizovanou divizi. Ta již zahrnovala zrušení 103. tp v Humenném a reorganizaci 55. a 63. msp na mechanizované pluky. V říjnu 1992 zanikl také 10. plp v Popradu. Od 1.1.1993 se svazek stal součástí Armády Slovenské republiky.


993. Dost dobře jsem si početl ve Vašich odpovědích, klobouk dolů – nikde jsem nenašel ale ani zmínku o VÚ Komorní Hrádek – sloužil jsem tam v letech 1989-91. Prosím o info o jeho historii a současnosti. (odpovídá Pavel Minařík)

Po skončení 2. světové války Komorní Hrádek na krátkou dobu obsadily jednotky Rudé armády, ale již 6.6.1945 ho na základě rozhodnutí Zemského národního výboru v Praze převzala čs. armáda. Zámek byl přidělen velitelství letectva, které v něm zřídilo Vojenskou leteckou ozdravovnu, v jejímž velení se postupně vystřídali: škpt. let. Emil Píša (od června 1945), plk. let. Bedřich Starý (od dubna 1946) a kpt. let. Karel Barva (od června 1947). V únoru 1946 převzalo MNO od Ministerstva zemědělství také zbývající část velkostatku Komorní Hrádek (2670 ha lesů a dvůr „Obora“), kterou nadále obhospodařovalo ředitelství Vojenských lesů a statků Hořovice.

Dnem 30.4.1948 ozdravovna zanikla a následujícího dne začalo v Komorním Hrádku působit Vojenské výcvikové a rekreační středisko. Jeho úkolem bylo podílet se v letních měsících na zotavovací péči o vojenské osoby a příslušníky jejich rodin. Nově zřízené středisko se zařadilo do rozsáhlé sítě obdobných zařízení, budované od roku 1947 oddělením vojenské rekreační péče MNO. Chod střediska i nadále řídil mjr. let. Karel Barva a v březnu 1949 ho vystřídal škpt. hosp. František Liška. Od června 1949 v něm rovněž začaly probíhat krátkodobé kurzy politické výchovy, organizovaných doposud ve Vojenském výcvikovém a rekreačním středisku Slapy. Jako odloučená součást střediska byl v Samechově na základě osobního pokynu ministra národní obrany gen. Svobody na přelomu let 1948 a 1949 vybudován srubový objekt s garáží a koupalištěm, sloužící k rekreaci významných domácích i zahraničních hostů vojenské správy. V lednu 1951 se středisko transformovalo na vojenskou zotavovnu, zajišťující celoroční péči o vojáky z povolání od 40 let věku. Svoji činnost zotavovna ukončila počátkem léta 1952.

Dnem 1.6.1952 byla v Komorním Hrádku zřízena Vyšší škola důstojníků místních vojenských velitelství. Velení čs. armády tím reagovalo na nutnost specializované přípravy příslušníků téměř 180 okresních a obvodních vojenských velitelství, které v polovině března předcházejícího roku doplnily síť dosavadních krajských vojenských velitelství. K 1.1.1954 byla přejmenována na Vyšší školu důstojníků místních vojenských správ, protože ke stejnému datu proběhlo přejmenování všech uvedených „velitelství“ na „správy“. V době od 31.8.1954 do 15.4.1955 jako součást školy působil Kurz kádrových pracovníků. V rámci reorganizace vojenského školství byla škola k 30.9.1955 zrušena a dnem 1.10.1955 vznikla Zdokonalovací škola důstojníků místních vojenských správ, která v posádce působila až do července 1960. V letech 1952 až 1960 zde proběhlo celkem 10 dlouhodobých kurzů (v délce od tří do devíti měsíců), které příležitostně doplňovaly krátkodobé kurzy (několik dnů až týdnů). Ve velení zmíněných škol se vystřídali: plk. pěch. Arnošt Krč (1952 až 1953), pplk. dopl. Bohuslav Brožek (1953), mjr. Albert Sokolík (1953) a plk. Antonín Šimon (1953 až 1960).

Následně se do Komorního Hrádku přestěhoval Kurz záložních politických pracovníků, který tvořil součást fakulty kurzů pražské Vojenské politické akademie Klementa Gottwalda a doposud působil v Roudnici nad Labem. Většinu kurzistů v letech 1960 až 1969 tvořili záložníci povolaní na pravidelné vojenské cvičení. Kromě toho zde probíhaly i kurzy pro vojáky z povolání převáděné do politického aparátu nebo pro posluchače Vojenského odboru Fakulty tělesné výchovy Univerzity Karlovy či absolventy Vojenských škol Jana Žižky z Trocnova. Jako náčelníci kurzu záloh působili: pplk. Antonín Lazovský (1959 až 1964), mjr. Václav Šubrt (1964 až 1965) a pplk. František Bublík (1965 až 1969).

Po zrušení pražské VPA KG se kurz záloh k 1.9.1969 transformoval na Školu pro přípravu středních kádrů politického aparátu při bratislavské Vojensko-politické fakultě brněnské Vojenské akademie Antonína Zápotockého. Na škole se uskutečňovaly stejné formy přípravy jako v předcházejícím období a funkci velitele zastával pplk. Ladislav Franta. V září 1972 došlo k jejímu osamostatnění a následně působila jako Vojenská politická škola, nacházející se v přímé podřízenosti HPS ČSLA. Ve škole i nadále pokračovala příprava vojáků v záloze, doplněná o přeškolovací kurzy pro vojáky z povolání (absolventy dvouletých důstojnických škol, ročních důstojnických škol a vojenských středních odborných škol) převáděné do politického aparátu. Od počátku 80. let zde rovněž probíhaly kurzy speciální propagandy pro pracovníky médií a v polovině 80. let byly zřízeny kurzy pro vojáky základní služby předurčené na funkce předsedů praporních výborů SSM. Po společenských změnách byla škola na sklonku roku 1989 zrušena. Ve velení školy se postupně vystřídali: pplk. Ladislav Franta (1972 až 1974), pplk. Vojtěch Gazda (1974 až 1977), genmjr. Miloslav Pfeifer (1977 až 1987), plk. Zdeněk Brunát (1987 až 1989) a plk. Valentin Virčík (1989).

Koncem prosince 1989 začalo v Komorním Hrádku působit Školicí středisko oddělení zahraničních styků GŠ ČSLA, reorganizované k 1.3.1990 na Školicí a výcvikové středisko Správy zahraničních vztahů GŠ ČSA. Následně se v květnu 1996 uskutečnila jeho transformace na Školicí a vzdělávací středisko MO ČR, které v Komorním Hrádku působí dodnes.


992. Zajímalo by mě něco o útvaru VÚ 6397. (odpovídá Pavel Minařík)

Vámi uvedený 22. spojovací prapor se vytvořil 1.9.1961. Sídlil v posádce Brno a byl podřízen velitelství 2. sboru PVOS. V době svého vzniku se skládal z velitelské roty, provozní roty, dvou radiových rot, záložního spojovacího uzlu (s provozní četou, přijímacím střediskem, vysílacím střediskem a kabelovou četou), poddůstojnické školy a spojovacího uzlu. Nadřízené sborové velitelství bylo k 1.9.1969 reorganizováno na 2. divizi PVOS. K 1.11.1992 byl útvar přečíslován na 2. spojovací prapor. Vzhledem k předpokládanému brzkému zrušení nadřízeného divizního velitelství byl prapor k 1.1.1994 předán do podřízenosti velitelství 4. sboru PVO a začleněn do organizačního rámce 4. spojovací brigády, tentokrát na 42. spojovací prapor. V posádce Brno poté působil do 31.12.1994, kdy byl zrušen.


991. Můžete popsat vývoj pěšího pluku 73 Mnichovo Hradiště (údajně existoval v roce 1949) a poválečný vývoj prvorepublikového pěšího pluku 14 Košice? (odpovídá Pavel Minařík)

Pěší pluk 14 byl v rámci čs. armády obnoven v letních měsících roku 1945. Velitelství pluku se společně s I. praporem a náhradním praporem nacházelo v Prešově. Z ostatních jednotek pluku byl II. prapor dislokován v Sabinově a III. prapor se nacházel v Košicích. K 1.10.1945 došlo k přečíslování útvaru na pěší pluk 32. Tato reorganizace byla spojena s přestěhováním plukovního velitelství a I. praporu do Košic, kde z předcházejícího období setrval III. prapor. Složení pluku opustil II. prapor, protože byl včleněn k pěšímu pluku 20 a přesunut do Humenného. Jeho místo zaujal dosavadní II. prapor pěšího pluku 20 v Trebišově, který se stal II. praporem pěšího pluku 32. Náhradní prapor zůstal v Prešově až do října 1949, kdy se přesunul do Trebišova. Dne 3.3.1948 získal pluk pojmenování „Gardský“, které však bylo již 5.5.1950 změněno na „25. února 1948“. V listopadu 1950 byla většina součástí pluku soustředěna v Košicích a útvar nadále používal označení 32. pěší pluk. Pouze náhradní prapor zůstal v Trebišově, kde v dubnu následujícího roku svoji činnost ukončil. K 1.11.1954 byl útvar přejmenován na 32. střelecký pluk a k 9.5.1955 přečíslován na 64. střelecký pluk, přičemž si nadále ponechal čestné pojmenování „25. února 1948“. Svoji činnost ukončil v září 1958. Jeho čestný název a tradice převzal dosavadní 8. střelecký pluk v Levicích, působící nadále jako 64. motostřelecký pluk.

73. pěší pluk byl zřízen 1. října 1949 jako Vojenské výcvikové středisko Chlum. U útvaru byly pořádány kurzy pro potřeby 2. a 5. oddělení Hlavního štábu, později zpravodajské správy Generálního štábu. V roce 1950 se středisko skládalo z velitelství, velitelské roty (s velitelskou četou a strážní četou) a kurzu. Celkové počty stálých příslušníků střediska mělo tvořit 107 příslušníků. Další osoby by byly krátkodobě zařazovány do jednotlivých běhů příslušného kurzu. K 1. červnu 1951 se uskutečnila reorganizace střediska na 73. pěší pluk. Útvar nadále zahrnoval velitelství, velitelskou rotu (se strážní četou, spojovacím družstvem, hospodářským družstvem a dopravním družstvem), školní rotu, ošetřovnu a správu budov. Počty jeho příslušníků vzrostly na 250 osob, protože do nich bylo započítáno i 110 žáků. Ke zrušení útvaru došlo 1. listopadu 1954.

Související Příspěvky

Začněte psát hledaný výraz výše a stisknutím klávesy Enter vyhledejte. Stisknutím klávesy ESC zrušíte.

Zpět na začátek