465. Kdo působil ve funkci zmocněnce pro záležitosti pobytu Střední skupiny sovětských vojsk z čs. strany? (odpovídá Pavel Minařík)
Funkce „zmocněnce vlády ČSSR pro záležitosti pobytu sovětských vojsk na území ČSSR“ byla zřízena podle čl. 13 Smlouvy mezi vládou ČSSR a SSSR o podmínkách dočasného pobytu sovětských vojsk a z počátku byla funkcí samostatnou. Od roku 1971 došlo k jejímu spojení s funkcí 1. zástupce náčelníka generálního štábu ČSLA. V květnu 1979 se „zmocněncem“ stal genplk. Rusov (v uvedené době zastával funkci náčelníka generálního štábu ČSLA – 1. zástupce ministra národní obrany, respektive od listopadu téhož roku funkci 1. zástupce ministra národní obrany). Po jeho odchodu do diplomatických služeb se v září 1989 „zmocněncem“ stal nově jmenovaný zástupce ministra národní obrany gen. Líška. V únoru 1990 byla nahrazena funkcí zmocněnce vlády pro záležitosti odchodu sovětských vojsk. S ukončením odchodu vojsk byla funkce zrušena.
V uvedených funkcích se vystřídali následující osoby:
| genmjr. Ing. Martin Korbeľa | 1968 – 1969 |
| arm. gen. Otakar Rytíř | 1969 – 1970 |
| genpor. Ing. Josef Turošík | 1971 – 1979 |
| genplk. Ing. Karel Rusov | 1979 – 1989 |
| genpor. Ing. Emil Líška | 1989 |
| genpor. Ing. Rudolf Ducháček | 1989 – 1991 |
Po převedení povinností zmocněnce vlády na náčelníka generálního štábu ČSLA byl v rámci generálního štábu zřízen Úřad zmocněnce vlády. Podle dílčích údajů bylo zjištěno, že funkci jeho náčelníka vykonávali:
| genmjr. Ing. Lubomír Pužej | 1987 – 1989 |
| genmjr. Ing. Viliam Poltikovič | 1990 |
V únoru 1990 byl Úřad zmocněnce vlády začleněn do nově vzniklé Správy pro zabezpečení odchodu sovětských vojsk z území Československa, podřízené zmocněnci vlády. Správa zanikla dnem 31.8.1991. Funkci náčelníka správy zastával:
| genmjr. Ing. Svetozár Naďovič | 1990 – 1991 |
464. Které útvary československé armády byly po 2. světové válce umístěny v Žatci? (odpovídá Pavel Minařík)
V posádce Žatec byly dislokovány následující útvary bývalé čs. armády:
| – Doplňovací okresní velitelství | 1945 – 1949 |
| – Okresní vojenské velitelství (vojenská správa) | 1951 (1954) – 1960 |
| – 21. tanková brigáda Volyňských Čechů | 1946 – 1950 |
| – 21. tankosamohybný (tankový) pluk Kapitána Jasioka | 1951 (1952) – AČR |
| – 5. školní tankový prapor Kapitána Jasioka | 1951 – 1969 |
| – 5. samohybný prapor (5. tankosamohybný pluk) | 1952 (1955) – 1958 |
| – 5. divizní tankové opravny | 1951 – 1958 |
| – 1. prapor technického zabezpečení | 1958 – 1961 |
| – 1. technická opravna | 1961 – 1978 |
| – 1. prapor oprav techniky | 1978 – AČR |
| – 5. (3.) stíhací letecká divize | 1952 – 1961 |
| – 5. (3.) letecká spojovací rota | 1952 – 1961 |
| – 5. divizní letecké dílny | 1952 – 1958 |
| – 5. rota (prapor) pozemního zabezpečení navigace (RTZ) | 1953 (1958, 1963) – 1991 |
| – 11. stíhací letecký pluk | 1951 – AČR |
| – 23. letištní prapor | 1951 – 1991 |
| – 15. stíhací letecký pluk | 1952 – 1958 |
| – 13. letištní prapor | 1952 – 1958 |
| – 17. stíhací letecký pluk | 1952 – 1954 |
| – 15. letištní prapor | 1952 – 1954 |
| – 5. (3.) letecká technická skupina | 1957 – 1961 |
| – 102. protiletadlový dělostřelecký oddíl | 1955 – 1958 |
| – Letištní správa | 1969 – 1991 |
| – 11. letecká základna | 1991 – AČR |
| – 158. radiotechnický pluk | 1958 – 1961 |
| – 3. sbor (divize) PVOS | 1961 (1969) – AČR |
| – 23. spojovací prapor | 1961 – AČR |
| – 23. opravny | 1961 – AČR |
| – 23. provozní prapor | 1969 – AČR |
| – 5. (1.) protiletadlový pluk | 1969 (1991) – AČR |
| Pozn.: AČR – Dnem 1.1.1993 útvar převeden do složení AČR. |
463. Je-li to možné, prosím o seznam povýšených generálů v roce 1948. (odpovídá Pavel Minařík)
V roce 1948 byli do první generálské hodnosti nebo do vyšší generálské hodnosti povýšeni:
| Dekretem PR ze dne 25.4.1948 | |
| na brigádního generála | s účinností dnem 1.10.1946 |
| – plk. gšt. František JANDA | přednosta III. odboru MV |
| Dekretem PR ze dne 24.5.1948 | |
| na generála justiční služby | s účinností dnem 1.4.1946 |
| – plk. just. JUDr. Viktor KEMLINK | prezident Nejvyššího vojenského soudu |
| Dekretem PR ze dne 24.7.1948 | |
| na generála intendanční služby | s účinností dnem 28.10.1941 |
| – plk. intend. Karel KRÁL | velitel Hospodářského učiliště |
| Dekretem PR ze dne 18.10.1948 | |
| na sborového generála | s účinností dnem 1.9.1947 |
| – div. gen. Alois VICHEREK | velitel letectva |
| – div. gen. Jan KRATOCHVÍL | výslužba |
| – div. gen. Jan SATORIE | velitel 2. oblasti |
| – div. gen. Michal ŠIRICA | velitel 4. oblasti |
| – div. gen. Šimon DRGÁČ | náčelník Hlavního štábu |
| na divizního generála | s účinností dnem 1.4.1947 |
| – brig. gen. Antonín SAMEŠ | velitel ženijního vojska |
| s účinností dnem 1.5.1944 | |
| – brig. gen. Šimon DRGÁČ | náčelník Hlavního štábu |
| – brig. gen. František KOUŘIL | přednosta I. odboru (všeobecně vojenského) MNO |
| – brig. gen. Vladimír DRNEC | velitel dělostřelectva |
| – brig. gen. Václav MICHÁLEK | výslužba |
| s účinností dnem 28.10.1944 | |
| – brig. gen. Jan KVĚTOŇ | velitel pěchoty |
| s účinností dnem 1.9.1946 | |
| – brig. gen. Alois FIŠERA | velitel Vysoké školy vojenské |
| – brig. gen. Rudolf BULANDER | přednosta Vojenské kanceláře prezidenta republiky |
| – brig. gen. František PAPOUŠEK | velitel tankového vojska |
| s účinností dnem 1.3.1947 | |
| – brig. gen. Josef HANUŠ | náčelník štábu velitelství letectva |
| – brig. gen. Jaroslav PROCHÁZKA | náčelník Hlavní správy výchovy a osvěty |
| s účinností dnem 1.4.1947 | |
| – brig. gen. Jaroslav ČÍŽEK | generální sekretář NROS |
| – brig. gen. Ludvík BUDÍN | velitel III. leteckého sboru |
| – brig. gen. Jan Rostislav KOLAŘÍK | zástupce velitele 1. oblasti |
| – brig. gen. Ján IMRO | velitel IV. sboru |
| – brig. gen. Mikuláš MARKUS | velitel V. sboru |
| s účinností dnem 1.9.1948 | |
| – brig. gen. Josef EJEM | velitel Posádkového velitelství Velká Praha |
| na brigádního generála | s účinností dnem 1.3.1947 |
| – plk. spoj. Bohumil TEPLÝ | velitel spojovacího vojska |
| s účinností dnem 1.9.1946 | |
| – plk. pěch. Josef MATOUŠEK | u kárného a odvolacího výboru MNO |
| – plk. pěch. Alois VERNER | zástupce předsedy kárného výboru 1. oblasti |
| – plk. pěch. Čeněk RŮŽIČKA | přednosta správy výchovy a osvěty 1. oblasti |
| – plk. gšt. Eduard ŠINDLER *) | velitel 11. divize |
| – plk. děl. František POHAN | velitel Učiliště obrany proti letadlům |
| – plk. pěch. Ota FRANCL | velitel Posádkového velitelství Brno |
| – plk. gšt. František HOURA | u MNO – na studiu v SSSR |
| – plk. gšt. Josef ŠUMAVSKÝ | 1. podnáčelník hlavního štábu |
| – plk. gšt. Vlastimil NOVÁK | náčelník štábu 2. oblasti |
| – plk. gšt. Karel HANUS | přednosta 2. oddělení hlavního štábu |
| – plk. gšt. Jaroslav TALÁŠEK | náčelník štábu 3. oblasti |
| – plk. pěch. Karel VEGER | velitel Pěchotního učiliště |
| – plk. pěch. Bohumil KAPRÁL | velitel jezdecké brigády |
| s účinností dnem 1.4.1947 | |
| – plk. děl. František ŠVÉDA | velitel dělostřelectva III. sboru |
| – plk. gšt. Josef KOSTKA | velitel 13. divize |
| s účinností dnem 1.4.1948 | |
| – plk. pěch. Branislav MANICA | přednosta správy výchovy a osvěty 4. oblasti |
| s účinností dnem 1.9.1948 | |
| – plk. gšt. Václav KEMR | velitel týlu 2. oblasti |
| – plk. pěch. František KOTRČ | velitel 14. divize |
| – plk. gšt. Karel ONDRÁČEK | velitel 6. divize |
| – plk. gšt. Jan KOLLER **) | u velitelství 2. oblasti – na studiu v SSSR |
| – plk. pěch. Karel PALEČEK | velitel výsadkového vojska |
| – plk. děl. Alois HLOŽEK | poslanec Národního shromáždění |
| – plk. gšt. Miloslav KUKLA | velitel 3. divize |
| – plk. let. František RYPL | velitel Letecké vojenské akademie |
| s účinností dnem 1.10.1948 | |
| – plk. gšt. Bedřich KRATOCHVÍL | velitel Vysoké týlové akademie VŠV |
| – plk. gšt. Jiří BERGER | velitel 1. divize |
| – plk. gšt. Václav DVOŘÁK | velitel 4. divize |
| – plk. pěch. František MICHALICA | přednosta správy výchovy a osvěty 3. oblasti |
| – plk. gšt. Karel STUCHLÝ | náčelník štábu týlu velitelství 1. oblasti |
| na generála šéfa zdravotnictva | s účinností dnem 1.4.1946 |
| – gen. zdrav. MUDr. Robert PYTLÍK | přednosta Voj. zdravotního poradního sboru |
| na generála zdravotnictva | s účinností dnem 1.3.1947 |
| – plk. zdrav. MUDr. Zdeněk MORAVEC | přednosta zdravotnické služby velitelství 4. oblasti |
| s účinností dnem 1.4.1947 | |
| – plk. zdrav. MUDr. Metoděj KYJOVSKÝ | u velitelství 11. divize |
| na generála šéfa intendantstva | s účinností dnem 1.10.1948 |
| – gen. intend. Bruno ZAPLETAL | přednosta III. odboru (intendančního) MNO |
| na generála intendantstva | s účinností dnem 1.3.1947 |
| – plk. intend. Albín PLEVKA | Kontrolní a úsporný komisař vojenské správy |
| – plk. intend. Václav ČERVINKA | přednosta intendanční služby velitelství 2. oblasti |
| na generála šéfa technické služby | s účinností dnem 1.9.1946 |
| – gen. tech. Jaroslav HRBEK | přednosta II. odboru (technického) MNO |
| s účinností dnem 1.4.1948 | |
| – gen. tech. Josef TREJBAL | velitel Vojenského technického ústavu |
| na generála technické služby | s účinností dnem 1.4.1947 |
| – plk. tech. Eduard ŠLECHTA | u Vojenského technického ústavu |
| s účinností dnem 1.4.1948 | |
| – plk. tech. Slavoj GROIŠL | u Vojenského technického ústavu |
| – plk. tech. Ferdinand SVOBODA | přednosta II/2.odděl. (zbrojního) MNO |
| na generála veterináře | s účinností dnem 1.4.1947 |
| – plk. vet. Vladimír CHLÁDEK | přednosta VI/5. odděl. (veterinárního) MNO |
| na generála šéfa justiční služby | s účinností dnem 1.4.1947 |
| – gen. just. JUDr. Jaroslav ŠRÁMEK | přednosta IV. odboru (justičního) MNO |
| s účinností dnem 1.4.1948 | |
| – gen. just. JUDr. František ŠLAPÁK | Generální vojenský prokurátor |
| na generála justiční služby | s účinností dnem 1.4.1948 |
| – plk. just. JUDr. Karel FARÁŘ | Vrchní vojenský soud Bratislava |
| – plk. just. JUDr. Karel ČERMÁK | přednosta IV/3. odděl (zaměstnaneckého) MNO |
| na generála zeměpisné služby | s účinností dnem 1.4.1947 |
| – plk. zem. Ubald KOLAŘÍK | zástupce velitele Vojenského zeměpisného ústavu |
| na generála lékárnictva | s účinností dnem 1.4.1944 |
| – plk. lék. PhMr. Josef NĚMEC | přednosta VI/4. odděl. (lékárnického) MNO |
| Dekretem PR ze dne 22.10.1948 | |
| na generála justiční služby | s účinností dnem 24.10.1948 |
| – plk. just. JUDr. Jan VANĚK | Vrchní vojenský prokurátor Praha |
| *) Později přejmenován na SVATOŇ. **) Později přejmenován na KOLÁŘ. |
462. Zajímala by mě historie vojenských útvarů dislokovaných ve Velké Hleďsebě u Mariánských Lázních. (odpovídá Pavel Minařík)
V posádce Mariánské Lázně byly dislokovány následující útvary bývalé čs. armády:
| – Vojenský lázeňský ústav | 1948 – AČR |
| – Vojenská nemocnice 23 | 1950 |
| – Vojenská zotavovna | 1951 – 1957 |
| – Okresní vojenské (á) velitelství (správa) | 1951 (1954) – AČR |
| – 2. technický prapor | 1951 – 1953 |
| – pěší pluk 50 | 1949 – 1950 |
| – 2. pěší (střelecký) pluk | 1950 (1954) – 1955 |
| – 49. střelecký (motostřelecký) pluk | 1955 (1958) – 1991 |
| – 49. mechanizovaný pluk | 1991 – AČR |
| – 38. dělostřelecký pluk | 1955 – 1958 |
| – 12. protiletadlový oddíl (pluk) | 1964 (1969) – AČR |
| – odloučený prapor 7. radiotechnického pluku | 1962 – 1985 |
| – 77. radiotechnický prapor ZU | 1985 – 1991 |
| – 3. radiový prapor REB | 1978 – 1981 |
| – 3. smíšený pluk REB | 1981 – 1991 |
| Pozn.: 1) Místní část Klimentov – Velká Hleďsebe není v rámci posádky rozlišována. 2) AČR – Dnem 1.1.1993 útvar převeden do složení AČR. |
461. Zajímalo by mě, zda byly po druhé světové válce v československé armádě využity ukořistěné německé tanky typu Pz-IV, Pz-V a Pz-VI? (odpovídá Pavel Minařík)
Od roku 1946 byly pod vedením materiální skupiny VII. odboru (dopravního) MNO soustřeďovány německé tanky ve Skladu tankového materiálu v Milovicích, podřízenému Automobilní zbrojovce 1 v Přelouči. Do konce léta 1947 zde bylo soustředěno 102 tanků Pz-IV a 65 tanků Pz-V, z čehož bylo jako opravitelné označeno 80 ks PZ-IV a 40 ks Pz-V.
Opravu tanků Pz-IV zadalo MNO firmě ČKD – závod Libeň. Prvních 10 tanků bylo předáno do opravy v srpnu 1947, přičemž závod od Automobilní zbrojovky 1 obdržel jeden kus Pz-IV s kanonem KwK 40L/43 jako vzorek. Oprava těchto tanků byla ukončena v březnu 1948. Na přelomu měsíců března a dubna 1948 bylo předáno dalších 8 ks. Od července do prosince 1948 prošlo rekonstrukcí dalších 24 tanků. Následovala generální oprava 44 strojů, která byla ukončena v polovině prosince 1949. K 31.12.1949 čs. armáda disponovala 82 tanky PZ-IV, z toho 21 ks vzoru G, 43 ks vzoru H a 18 ks vzoru J. Všechny vozidla dostala označení střední tank T-40/75. Celkem 80 strojů tvořilo výzbroj 1. tankového pluku přímé podpory pěchoty. Zbývající dvě vozidla byla zařazena u zkušebního oddílu Tankového učiliště v Milovicích. V průběhu 1. poloviny 50. let byly tanky T-40/75 postupně staženy do skladů nedotknutelných zásob, tzv. tankových základen, v posádkách Olomouc, Vyškov, Martin a Kežmarok. Poslední stroje byly z výzbroje čs. armády vyřazeny v roce 1959. Část tanků byla mezitím odprodána do Sýrie.
Rekonstrukci tanků Pz-V taktéž prováděla firma ČKD – závod Libeň. V průběhu léta 1949 bylo z Milovic do Prahy dopraveno celkem 44 stojů. Do konce roku 1949 proběhla oprava 22 vozidel a v průběhu roku 1950 dalších 10 tanků. Od rekonstrukce zbývajících 12 strojů se upustilo, vzhledem k náběhu výroby tanků T-34/85. V polovině 50. let většina vozidel prošla rekonstrukcí na tahače nebo vyprošťovací tanky, přičemž z nich byly demontovány věže (blíže viz odpověď čís. 217). Zbývající bojové tanky byly ze skladů nedotknutelných zásob vyřazeny v roce 1959.
Tanky Pz-VI A se na našem území nevyskytovaly. Tanky Pz-VI B, tzv. Královské Tygry, nebyly do výzbroje poválečné čs. armády zařazeny. Vyprošťovací jednotka naší armády sice v jižních Čechách nalezla pět vozidel a odeslala je do Milovic, nicméně zde sloužily pouze k nácviku vyprošťování.
460. Zajímá mě vše o raketovém kompletu R 70 TOČKA na vozidle BAZ 5921 v ČSLA. Kolik jich bylo na našem území, jak byly stavěny do baterií, jaké bylo jejich logistické zabezpečení, jestli existuje nějaká literatura? Zvlášť mě zajímá jejich vyřazení a kde skončily? Mám za to, že byly vyřazovány postupně. (odpovídá Pavel Minařík)
Raketový komplet TOČKA 9K79 se ve výzbroji čs. armády nacházel od roku 1984. Nejprve byl na tento systém přezbrojen oddíl vojskových raket 1. tankové divize. Jednalo se o 1. samostatný raketometný oddíl dislokovaný v posádce Terezín. V roce 1988 proběhlo přezbrojení oddílu vojskových raket 9. tankové divize, tj. 9. samostatného raketometného oddílu v posádce Jistebnice. Oba oddíly disponovaly po čtyřech odpalovacích zařízeních. V období od 1.10.1989 do 31.12.1989 došlo k převedení oddílů od uvedených divizí do složení 321. těžké dělostřelecké brigády a jejich přemístění do posádky Rokycany. K 31.12.1989 byl 1. samostatný raketometný oddíl reorganizován na 21. samostatný raketometný oddíl a 9. samostatný raketometný oddíl na 22. samostatný raketometný oddíl. Dnem 31.10.1991 oddíly zanikly. Raketové komplety byly převedeny do výzbroje 6. raketového pluku dislokovaného v téže posádce. Po rozpadu Československa byla část raketových kompletů 9K79 předána Slovenské republice. Zbývající byly z výzbroje Armády ČR vyřazeny v roce 2000. S raketovým kompletem TOČKA se můžete seznámit ve Vojenském technickém muzeu v Lešanech.
Organizace a vybavení oddílu bylo následující – u každé ze dvou palebných bateriích se nacházely dvě odpalovací zařízení a jedno velitelsko štábní vozidlo. Další velitelsko štábní vozidlo bylo u baterii spojení a velení. Četa technického zabezpečení disponovala čtyřmi nabíjecími přepravníky a dvěmi přepravníky. Vybavení oddílu doplňoval jeden trenažér. Zkušební stanice byla zařazena u pohyblivé raketové technické základny.
Máte-li zájem seznámit se s bližšími informacemi o tomto kompletu, doporučujeme Vám zadat do vyhledavače „google“ heslo „9K79“ a objeví se okolo 170 odkazů. Prohlédněte si především www.valka.cz.
459. Můžete mi upřesnit rozmístění a počty útvarů REB? Existuje ještě VÚ 9181? (odpovídá Pavel Minařík)
V rámci čs. armády v 80. letech minulého století existovaly následující útvary radioelektronického boje:
| velitelství Západního vojenského okruhu | |
| 7. radiotechnická brigáda ZU | Zbiroh |
| * 77. radiotechnický prapor ZU | Mariánské Lázně |
| * 78. radiotechnický prapor ZU | Klenčí pod Čerchovem |
| * 79. radiový prapor ZU | Litoměřice |
| * Výcvikové středisko radiového a RT průzkumu | Litoměřice |
| 1. smíšený pluk REB | Kolín |
| velitelství 1. armády | |
| 71. radiový prapor ZU | Kladno |
| 3. smíšený pluk REB | Mariánské Lázně |
| velitelství 4. armády | |
| 74. radiový prapor ZU | Horažďovice |
| 4. radiový prapor REB | Český Krumlov |
Vámi uvedený VÚ 9181 již neexistuje.
458. Měl bych na Vás několik dotazů ohledně raketového vojska ČSLA:
a) V dotazech č. 23 a 230 uvádíte samostatné raketometné oddíly vojskových divizí. Rád bych věděl označení těchto útvarů a jejich složení.
b) Jaké bylo složení těžkých dělostřeleckých brigád v 80. letech?
c) Můžete uvést bližší informace všech protiletadlových raketových pluků na armádní a frontové úrovni? Konkrétně jejich označení, dislokace a vybavení protiletadlových raketových oddílů.
d) Jakým způsobem mělo fungovat předávání a kompletace raketových nosičů u raketových technických základen? Můžete uvést označení jednotlivých základen? Jaké útvary zabezpečovaly kompletaci raket samostatných raketometných oddílů? (odpovídá Pavel Minařík)
Do složení vševojskových divizí v 80. letech 20. století náležely:
– 1. samostatný raketometný oddíl Terezín
(podřízen velitelství 1. tankové divize)
– 2. samostatný raketometný oddíl Holýšov
(podřízen velitelství 2. motostřelecké divize)
– 4. samostatný raketometný oddíl Jemčina
(podřízen velitelství 4. tankové divize)
– 9. samostatný raketometný oddíl Jistebnice
(podřízen velitelství 9. tankové divize)
– 13. samostatný raketometný oddíl Mladá
(podřízen velitelství 1. tankové divize)
– 14. samostatný raketometný oddíl Přáslavice
(podřízen velitelství 3. motostřelecké divize)
– 15. samostatný raketometný oddíl Vimperk
(podřízen velitelství 15. motostřelecké divize)
– 16. samostatný raketometný oddíl Vajnory
(podřízen velitelství 13. tankové divize)
– 19. samostatný raketometný oddíl Vysočany
(podřízen velitelství 19. motostřelecké divize)
– 20. samostatný raketometný oddíl Stružná
(podřízen velitelství 20. motostřelecké divize)
– 21. samostatný raketometný oddíl Brezno
(podřízen velitelství 14. tankové divize)
Jednotlivé oddíly se skládaly ze dvou palebných baterií.
Těžké dělostřelecké brigády byly v téže době tvořeny:
– 311. těžká dělostřelecká brigáda Jince podřízená velitelství ZVO
(11., 12., 13. těžký dělostřelecký oddíl)
– 321. těžká dělostřelecká brigáda Rokycany podřízená velitelství 1. armády
(21., 22. těžký dělostřelecký oddíl)
– 331. těžká dělostřelecká brigáda Hranice podřízená velitelství 4. armády
(31., 32. těžký dělostřelecký oddíl)
Velitelství jednotlivých operačních svazů byly v téže době podřízeny:
– 82. protiletadlový raketová brigáda Jihlava zařazená u velitelství ZVO
(183., 185., 187. protiletadlový raketový oddíl, všechny vybavené PLRK KRUG-A)
– 171. protiletadlový raketový pluk Rožmitál pod Třemšínem zařazený u velitelství 1. armády
(pět protiletadlových raketových baterií vybavených PLRK 2K12 KUB)
– 251. protiletadlový raketový pluk Kroměříž zařazený u velitelství 4. armády
(pět protiletadlových raketových baterií vybavených PLRK 2K12 KUB)
Kompletaci taktických raket pro samostatné raketometné oddíly by zajišťovaly:
– 21. dělostřelecká základna Kostelci nad Orlicí podřízená velitelství 1. armády,
– 11. dělostřelecká základna Hranice podřízená velitelství 4. armády.
Všechny výše uvedené útvary byly v průběhu transformace čs. armády počátkem 90. let minulého století zrušen. O způsobu kompletace a předávání zkompletovaných raket nemáme bližší informace.
457. Prosím o určení VÚ 5951. Útvar existoval na začátku 60. let a jeho adresa byla: kasárna SNP, Nižná Šebastová, okres Prešov. Podle fotografie v knize Jiřího Šolce „Červené barety“ bylo v lokalitě travnaté letiště. (odpovídá Pavel Minařík)
Vámi uvedený útvar byl zřízen 1.11.1950 jako 5. letecká základna na letišti Kbely u Prahy. Jeho úkolem bylo zajišťovat provoz 1. dopravního leteckého pluku. K 15.3.1951 proběhlo přejmenování útvaru na 5. letištní prapor. V srpnu 1959 se prapor přestěhoval na letiště Prešov, kde zabezpečoval provoz 1. leteckého školního pluku. Dnem 1.9.1966 zanikl.
456. Prosím o uvedení poslední sestavy 13. divize Karlovy Vary, která nebyla zahrnuta do reorganizace svazků prováděné od 31.10. do 31.12. 1950, protože byla předána MNB k posílení budovaných útvarů PS. To se zřejmě týkalo divizních útvarů pěchoty. Existuje od nich návaznost na konkrétní následné útvary PS? Co se stalo s ostatními útvary 13. divize? (odpovídá Pavel Minařík)
| útvar | využit pro |
| velitelství 13. divize Karlovy Vary | zrušeno |
| pěší pluk 33 „Doss Alto“ Cheb* | posílení 7. pohraniční brigády Sušice |
| pěší pluk 46 „Táboritů“ Aš* | posílení 12. pohraniční brigády Planá |
| pěší pluk 50 Hamrníky* | posílení nezjištěné pohraniční brigády |
| pěší pluk 77 „Národního hrdiny kpt. Vendelína Opatrného“ Sokolov* | posílení 10. pohraniční brigády Volary |
| rota VKPL 13 Dvory u Karlových Varů | zrušena |
| dělostřelecký pluk 14 Sokolov | přečíslován na 13. dělostřelecký pluk a podřízen 12. divizi |
| dělostřelecký oddíl 264 Cheb | reorganizován na 12. protitankový oddíl a podřízen 12. divizi |
| *) Pěší pluky měly charakter pěšího praporu posíleného dělostřelectvem. |
455. Kdy během války bylo vybudováno letiště u Staňkovic? Dále mě zajímá, zda fakt, že to bylo „v Říši“ a jednalo se vlastně o válečnou kořist Rudé armády, měl nějaký vliv na to, že nebylo využíváno v období 1945 až 1950 žádným pravidelným útvarem našeho letectva a naopak se z něj uskutečňovala pomoc státu Izrael údajně ještě v roce 1950? (odpovídá Pavel Minařík)
Informacemi o průběhu výstavby letiště Žatec-Staňkovice v letech 2. světové války nedisponujeme. Podle odborné literatury zde ale až do jara 1945 nebyla dislokována žádná jednotka německého vojenského letectva. Koncem války na letišti pravděpodobně působila 1/JG 7, protože z něj 8.5.1945 měl na proudovém letounu Me-262 vzlétnout pilot Fritz Stehle a sestřelit sovětský stíhací letoun Jak-9.
Válečnou kořistí nemohl být nemovitý majetek. Tou se mohl stát pouze movitý majetek, tj. letouny a nikoliv letiště. V létě 1945 bylo v rámci čs. armády více méně improvizovaně vytvořeno celkem 69 velitelství letišť, jejichž počet byl do konce roku zredukován na 9 letištních perutí a 9 letištních správ. Naše armáda neměla tolik leteckých útvarů, aby obsadila a provozovala všech 69 letišť.
Protože žatecká betonová dráha byla (kromě obdobné dráhy na ruzyňském letišti) ojedinělá, začal místní letiště využívat Vědecký letecký ústav Letňany (přejmenovaný 15.11.1947 na Vojenský letecký ústav) pro zkoušky německých proudových letounů. Od srpna 1946 zde probíhaly zkušební lety jednomístných letounů Messerschmitt Me-262A „Schwalbe“ a později i dvoumístných letounů Messerschmitt Me-262B-1a „Schwalbe“. S největší pravděpodobností zde byly ojediněle prováděny i zkušební lety s letouny S-199 (měření délky brzdné dráhy a opotřebování pneumatik). Pro zabezpečení letového provozu a nezbytné technické údržby na letišti působil detachment pozemního personálu VLÚ, v součinnosti s velitelstvím letectva 1. oblasti a podnikem Avia. Pravděpodobně v roce 1948 zde vznikla i Letištní správa v čele s velitelem letiště (v červnu 1948 uvedenou funkci zastával plk. Miloslav Doležel). U Letištní správy bylo 1.2.1949 zařazeno 31 vojáků základní služby, od 1.10.1949 dva důstojníci, dva poddůstojníci z povolání, 52 vojáků základní služby a dva občanští zaměstnanci. Od 1.10.1949 začala používat krycí označení VÚ 9398. Dnem 15.1.1951 byla Letištní správa Žatec očíslována jako 17. letištní správa, ovšem již k 31.1.1951 došlo k jejímu zrušení. V materiálových dispozicích pro její zrušení je uvedeno, že zařízení letiště a letištní materiál zůstává na místě, nově instalované podzemní nádrže na LPH se budou plnit leteckým benzínem LBE-95/135, střežení a údržba letiště budou prováděny normálně, zajištěno bude i ošetřování leteckého materiálu, automobilní materiál se vrátí k původním útvarů, dálnopisné spojení Kbely-Žatec se zruší, telefonní spojení Kbely-Žatec zůstává, radiová stanice se ruší.
Vojenský materiál určený pro stát Izrael byl na letišti nakládán do letounů ve službách izraelského státu od května 1948 do srpna 1948. Zkušební lety VLÚ nadále probíhaly na západní části letiště. Pro řízení letového provozu zde vzniklo Pomocné letové středisko, podřízené velitelství I. leteckého okruhu a tvořené příslušníky VLÚ (velitel npor. Gustav Kopal). Poslední letoun s vojenským materiálem odletěl 26.8.1948. Tímto veškerý převoz vojenského materiálu do státu Izrael skončil.
Dráha vybudovaná v letech 2. světové války (kratší a užší než čs. standardní dráhy z 50. let) je v Žatci dodnes. V roce 1952 byla do provozu uvedena nová vzletová a přistávací dráha v těsném sousedství směrem na východ.
454. Jaké jednotky naší armády se v poválečném období nacházely v Chomutově? (odpovídá Pavel Minařík)
V posádce Chomutov byly dislokovány následující součásti bývalé čs. armády:
| – pěší pluk 9 | 1945 – 1950 |
| – 3. dělostřelecký pluk | 1950 – 1953 |
| – 5. protiletadlový oddíl | 1953 – 1958 |
| – 1. ženijní zatarasovací prapor (pluk) | 1956 (1959) – 1960 |
| – 21. automobilní prapor | 1961 – 1967 |
| – 22. automobilní prapor | 1961 – 1967 |
| – 51. radiotechnický prapor | 1961 – 1977 |
| – velitelství 3. radiotechnické brigády | 1977 – AČR |
| – 33. provozní prapor | 1977 – AČR |
| – Okresní vojenské (á) velitelství (správa) | 1951 (1954) – AČR |
| Pozn.: AČR – Dnem 1.1.1993 útvar převeden do složení AČR. |
453. Patrně koncem roku 1961 byl z Klecan přemístěn do Kbel VÚ 8041 (50. spojovací letecký pluk), který následovaly útvary zabezpečení tj. VÚ 8148 (8. letištní prapor) a VÚ 1729 (17. rota PZN). Prosím o základní údaje, kdy a jak tyto útvary vznikly a co se s nimi stalo po zřízení VÚ 3300 (dopravní letecký pluk MNO) a jak byl zabezpečován tento následnický útvar? (odpovídá Pavel Minařík)
50. spojovací letecký pluk (VÚ 8041) vznikl 1.6.1951 na letišti v Klecanech jako 50. letecký kurýrní pluk. Tvořily jej tři letky, z toho první s letouny K-75 (Aero Ae-45), druhá s letouny K-65 (Fieseler Fi-156 Storch) a třetí s letouny K-65 a C-104 (Bücker Bü-131). Dnem 1.11.1954 bylo pojmenování útvaru upraveno na 50. spojovací letecký pluk. V roce 1955 se útvar skládal ze dvou spojovacích letek s letouny K-75, jedné spojovací letky se stroji K-65 a velitelského roje. Při organizačních změnách, realizovaných k 1.10.1957 byla zrušena spojovací letka vybavená letouny K-65 a velitelský roj. Nově vznikla vrtulníková letka, která ovšem svoje první stroje (8 ks Mi-4) obdržela až o rok později od 1. dopravního výsadkového pluku. V roce 1959 proběhla reorganizace útvaru na pluk o dvou vrtulníkových, jedné smíšené a jedné spojovací letce, což bylo umožněno zavedením 12 vrtulníků Mi-1. Na počátku 60. let byly z výzbroje útvaru rovněž staženy letouny K-75 a pluk od roku 1962 tvořily dvě letky středních vrtulníků (se stroji Mi-4) a jedna letka malých vrtulníků (se stroji Mi-1). V roce 1963 byla u pluku vytvořena 2. letka malých vrtulníků. V dubnu 1963 došlo k přemístění 50. spojovacího leteckého pluku (s 8. letištním praporem a 16. rotou PZN) do Kbel a jeho místo v Klecanech zaujal 10. spojovací pluk. Pro potřeby velitelství 3. letecké technické divize v létě 1967 u pluku vznikl samostatný vrtulníkový roj. V září 1969 prodělal útvar další reorganizaci a nadále jej tvořily smíšená dopravní vrtulníková letka, dopravní letka, vrtulníková letka Mi-1 a vrtulníková letka Mi-4. Vrtulníkový roj, předurčený pro velitelství 3. letecké technické divize, se osamostatnil mimo rámec pluku. V roce 1971 byly u pluku zavedeny dva letouny An-24 a jeden Tu-134A. K 1.9.1974 se uskutečnila reorganizace útvaru na 3. dopravní letecký pluk (VÚ 7087), což bylo spojeno se jeho vyčlením z organizačního rámce 10. letecké armády a převedením do podřízenosti Náčelníka letectva a vojsk PVOS – zástupce ministra národní obrany. Reorganizovaný pluk tvořily pouze dvě letky. V roce 1977 byly z výzbroje pluku vyřazeny letouny Il-14 a L-200, které nahradily stroje L-410. Během 70. let byly z výzbroje pluku vyřazeny vrtulníky Mi-1 a vrtulníky M-4 nahradily stroje Mi-8. V roce 1982 byl k pluku zařazen jeden letoun Jak-40 a v létě téhož roku pluk úhrnem disponoval 5 letouny An-24, 3 letouny L-410, 1 letounem Jak-40, 1 letounem Tu-134A a 6 vrtulníky Mi-8. Zásadní reorganizace útvaru nastala 31.10.1985. Tímto dnem se název útvaru změnil na Dopravní letecký pluk MNO a reorganizovaný pluk nadále tvořily dopravní letka, rota RTZ, rota zabezpečení letištního provozu a rota bojového zabezpečení. V roce 1987 byla u pluku vytvořena smíšená dopravní letka a smíšená letka speciálního určení. O rok později byl letoun Jak-40 nahrazen letounem Tu-154A a pluk obdržel další dva letouny An-24 a jeden L-410. K 1.11.1988 se název útvaru změnil na 3. dopravní letecký pluk (VÚ 3300). Rozkazem prezidenta republiky byl útvaru 8.5.1990 poprvé udělen čestný název „T. G. Masaryka“. Dnem 1.1.1994 došlo k úpravě názvu útvaru na 6. smíšený dopravní letecký pluk. Poslední změnou byla reorganizace na 6. základnu dopravního letectva, provedená k 1.7.1994. Reorganizovanou základnu tvořily 61. dopravní letka s letouny Tu-134A a 154A, An-24 a 26, L-410 a 62. vrtulníková letka s vrtulníky Mi-2, Mi-8 a Mi-17. V době svého vzniku základna podléhala GŠ AČR. Od roku 1997 přešla k Velitelství vzdušných sil. Dne 28.10.1998 byl útvaru rozkazem prezidenta republiky opětně udělen čestný název „T. G. Masaryka“.
8. letištní prapor (VÚ 8148) vznikl jako Letecká základna Klecany dnem 26.10.1950 a nejprve zajišťoval provoz 8. leteckého pluku. K 15.1.1951 byl útvar přejmenován na 8. leteckou základnu a 15.3.1951 proběhla jeho reorganizace na 8. letištní prapor. Po odletu 8. leteckého pluku na letiště v Mladé začal 8. letištní prapor od června 1951 zabezpečovat 50. letecký kurýrní pluk, tj. pozdější 50. spojovací letecký pluk. V dubnu 1963 se útvar přesunul z Klecan do Kbel, kde setrval až do svého zrušení 31.10.1985. Potřebné zabezpečovací prvky přešly do složení Dopravního leteckého pluku MNO. Jednalo se o rotu zabezpečení letového provozu s leteckou provozní četou, leteckou ženijní četou a automobilní četou, společně s rotou bojového zabezpečení, tvořenou četou bojového zabezpečení a četou týlového zabezpečení.
17. rota PZN (VÚ 1729) navazovala na 30. radiotechnickou četu letecké zabezpečovací služby 3. třídy, vytvořenou v Klecanech 1.1.1953 a předurčenou k zabezpečení provozu u 50. leteckého kurýrního pluku. Dnem 1.11.1955 byla jednotka reorganizována na 17. radiotechnickou četu letecké zabezpečovací služby 1. třídy. Dnem 1.10.1957 byl název jednotky změněn na 17. četu pozemního zabezpečení navigace, která se 1.10.1958 rozrostla na již zmíněnou 17. rotu pozemního zabezpečení navigace. V dubnu 1963 se útvar přesunul z Klecan do Kbel a k 1.9.1963 proběhla jeho reorganizace na 16. prapor radiotechnického zabezpečení. Ve Kbelech útvar setrval až do svého zrušení 31.10.1985. Potřebné zabezpečovací prvky přešly do složení Dopravního leteckého pluku MNO. Jednalo se o rotu RTZ, skládající se z čety RTZ, spojovací čety, radiolokátoru přistávacího systému a dílny spojení a RTZ.
452. Zajímala by mě historie VTÚ (Vojenský technický ústav nebo Vědecký technický ústav) v období po skončení druhé světové války, jeho celkové uspořádání a zejména část I/6. odd. Podmokly. (odpovídá Pavel Minařík)
V letech 1945 až 1953 byl výzkum a vývoj v čs. armádě zabezpečován Vojenským technickým ústavem Praha. Ústav jej prováděl pro všechny složky armády, kromě letectva a zdravotnické služby, které měly svoje specializované výzkumné instituce. Jen výjimečně byly ve VTÚ řešeny výzkumné úlohy z těchto oborů.
Po ukončení 2. světové války svoji činnost obnovil jako Vojenský vědecký technický ústav v Praze, který se dnem 15.8.1945 přetvořil na samostatný Vědecký technický ústav v Praze a samostatný Vědecký letecký ústav v Letňanech. Dnem 1.4.1946 se do VTÚ včlenilo výzkumnictví v oboru elektrotechniky. Název Vědecký technický ústav byl dnem 15.11.1947 změněn na Vojenský technický ústav Praha. Kromě výzkumné činnosti VTÚ prováděl též technickou kontrolu, posudkovou a poradenskou činnost.
Ústav byl podřízen MNO a působil jako řídící a koordinující (s průmyslem) výzkumné a vývojové pracoviště pro potřeby armády. Skládal se z pěti odborů zaměřených na: I. – výzbroj, II. – elektrotechnickou výbavu, III. – motorizaci, IV. – chemické zbraně, V. – ženijní a strojní vývojové práce (tento byl nejrozsáhlejší). Většina pracovišť sídlila v Praze. Ve velení VTÚ se postupně vystřídali: plk. tech. zbroj. Jan Gebauer (9.5. až 10.5.1945), div. gen. Ing. Dr. František Kolařík (11.5. až19.7.1945) a plk. děl./gen. šéf tech. zbroj. Ing. Josef Trejbal (19.7.1945 až květen 1951) a pplk./plk. Ing. Václav Kukal (květen 1951 až 31.12.1953). Následně byl VTÚ transformován na Technickou správu MNO.
Odtrženost práce od potřeb vojsk vedla nakonec k její decentralizaci a z jednotlivých odborů se stala výzkumná pracoviště příslušných druhů vojsk nebo správ MNO.
Bližší informace nemáme k dispozici, protože archivní fond VTÚ byla zatopen při povodních v srpnu 2002.
451. Prosím o pomoc při určení a účelu VÚ 9703 Karlovy Vary. Údaj pochází z počátku 60. let. Nepodařilo se prokázat příslušnost útvaru k tamtéž dislokovanému motostřeleckému svazku. (odpovídá Pavel Minařík)
Vámi uváděným útvarem byla 24. provozní rota Karlovy Vary. Jednalo se o odloučenou část 24. letištního praporu z Hradce Králové, který zabezpečoval 30. stíhací bombardovací letecký pluk. Rota vznikla 1.9.1962 a svoji činnost ukončila 1.9.1964.