390. V odpovědi čís. 180 uvádíte, že max. rychlost Bf-109 D byla 520 km/hod, někteří autoři uvádějí dokonce mnohem vyšší rychlosti. Prosím pokuste se mi vysvětlit, proč by měl Bf-109 D-1 létat rychleji než verze C-1 nebo B-2, když podle mých informací byly jejich motory, vrtule a drak prakticky totožné? Verze D však byla údajně nejtěžší, zákonitě mi z toho vychází, že nemohla létat rychleji než 470 km/hod, spíše tak o 20km/hod pomaleji. Nešlo by tyto údaje ověřit u Švýcarů? Domnívám se totiž, že dosud funguje německá dezinformace, kdy výkony 4 ks prototypu Bf-109 D s motory DB a třílistou vrtulí jsou přiřazovány k celé sérii Bf-109 D-1 s motory Jumo a dvoulistou vrtulí. (odpovídá Miroslav Irra)
Podle anglických autorů (Bill Gunston – Bojová letadla II.světové války, David Donald – Encyklopedie letadel světa) byl Bf-109D vybaven motorem DB 600A o výkonu 1000 koní (Gunston), resp. 960 koní (Donald). Max. rychlost udává Gunston 516 km/h, Donald tento údaj neuvádí. U verzí B a C uvádí Gunston motor Jumo 210D o výkonu 635 koní, Donald Jumo 210D, E, G, Ga o výkonech 635 až 700 koní, max. rychlost B podle Gunstona je 467 km/h, Němeček udává 450 km/h. Z toho je jasné, proč byl Bf-109D rychlejší než verze B a C – měl motor o 300-365 koní výkonnější.
389. Během základní vojenské služby jsem navštívil vojenský útvar Rapotice (Rosice u Brna). Jedná se o základnu protiletadlového raketového vojska. Ač pátrám zda se s ní počítá do budoucna, nemohu žádné údaje najít. Server army.cz se tváří jako kdyby útvar neexistoval. Byl bych rád, kdyby jste mne mohli informovat o historii a současnému stavu útvaru. (odpovídá Pavel Minařík)
Vámi uváděný útvar vznikl 1.4.1989 jako Protiletadlová raketová skupina S-200 VEGA 76. protiletadlové brigády. Přípravy pro její zřízení probíhaly již od září 1988, kdy se u brigády vytvořilo organizační jádro zajišťující vytvoření skupiny. V době svého vzniku se skupina skládala z 9 a 10. protiletadlového raketového oddílu, společně s technickým oddílem. V polovině 90. let minulého století došlo k vyřazení systému VEGA z výzbroje naší armády a útvar byl přezbrojen na PLRK S-75M VOLCHOV. Dnem 1.1.2000 jej převzala do svého složení 44. protiletadlová raketová brigáda Drnov u Slaného jako 442. protiletadlovou raketovou skupinu Rapotice. Útvar má být zrušen 31.5.2004.
388. Rád bych se dozvěděl, které rakety protiletadlového systému Kub byly zavedeny do výzbroje ČSLA (asi 3M9ME a 3M9M3E) a kdy, případně jaké jednotky je používaly? (odpovídá Pavel Minařík)
Na protiletadlový raketový komplet KUB 2K12 byly v rámci bývalé ČSLA postupně přezbrojeny:
– 171. protiletadlový pluk Rožmitál pod Třemšínem v roce 1975 (podřízen velitelství 1. armády)
– 251. protiletadlový pluk Kroměříž v roce 1975 (podřízen velitelství 4. armády)
– 12. protiletadlový pluk Mariánské Lázně v roce 1978 (podřízen velitelství 20. motostřelecké divize)
– 11. protiletadlový pluk Stříbro v roce 1979 (podřízen velitelství 19. motostřelecké divize)
– 2. protiletadlový pluk Janovice v roce 1980 (podřízen velitelství 2. motostřelecké divize)
– 4. protiletadlový pluk Jihlava v roce 1983 (podřízen velitelství 4. tankové divize)
– 9. protiletadlový pluk Strakonice v roce 1985 (podřízen velitelství 9. tankové divize)
Informacemi o druhu použitých raket nedisponujeme.
387. Nejvíce utajovaným druhem útvarů před Listopadem byly jednotky zvláštního určení – „S“ roty u letectva. Domníval jsem se, že byly jen u 10. LA, ale z Vašich informací jsem poznal, že byly i u 7. A PVOS. Můžete zveřejnit jejich seznam včetně krycích čísel? (odpovídá Pavel Minařík)
Vámi uváděné útvary v rámci čs. armády vznikly v roce 1962 a sloužily k pozemnímu zabezpečení leteckých útvarů 57. letecké armády Přikarpatského vojenského okruhu, přisunovaných na území Československa v době mimořádných opatření. Nejprve se jednalo o tři spojovací roty a o 10 tzv. letištních a PZN rot, přejmenovaných v roce 1963 na letištní a RTZ roty. V roce 1965 se letištní a RTZ roty rozdělily na samostatné letištní roty a samostatné roty RTZ. V roce 1968 zanikly tři letištní roty (22. – Mladá, 7. – Hradčany, 28. – Sliač), tři roty RTZ (2. – Mladá, 46. – Hradčany, 11. – Sliač) a jedna spojovací (102. – Mladá). V roce 1969 na letišti v Žatci vznikla jedna letištní (22.) a jedna RTZ rota (2.). V roce 1977 se vytvořila 101. spojovací rota v Bechyni (původně zde sídlila 131. spojovací rota), v roce 1978 na letišti v Přerově jedna letištní (30.) a jedna RTZ rota (31.) a v roce 1982 v Hradci Králové 103. spojovací rota. Během své existence některé roty měnily místa dislokace. Např. v roce 1967 se 112. spojovací rota přestěhovala z Hradec Králové do Klecan, v roce 1969 10. letištní rota a 10. rota RTZ z Bechyně do Klecan, v roce 1973 dále 102. spojovací rota z Chomutova do Klecan (do roku 1969 sídlila v Bechyni jako 131. spojovací rota), 1. letištní rota a 6. rota RTZ z Kuchyně do Hradce Králové (do roku 1969 se obě roty nacházely v Českých Budějovicích), 21. letištní rota a 1. rota RTZ z Přerova do Čáslavi. Všechny „S“ roty zanikly 31.10.1991.
Přehled tzv. „S“ rot v roce 1986:
| 112. spojovací rota | Klecany | VÚ 7719 |
| 101. spojovací rota | Bechyně | VÚ 5488 |
| 102. spojovací rota | Klecany | VÚ 6850 |
| 103. spojovací rota | Hradec Králové | VÚ 5533 |
| 2. rota RTZ | Žatec | VÚ 3590 |
| 22. letištní rota | Žatec | VÚ 1024 |
| 5. rota RTZ | Žatec | VÚ 1120 |
| 23. letištní rota | Žatec | VÚ 8042 |
| 47. rota RTZ | Kbely | VÚ 1107 |
| 17. letištní rota | Kbely | VÚ 4902 |
| 1. rota RTZ | Čáslav | VÚ 1545 |
| 21. letištní rota | Čáslav | VÚ 4417 |
| 10. rota RTZ | Klecany | VÚ 3050 |
| 10. letištní rota | Klecany | VÚ 6007 |
| 51. rota RTZ | Náměšť nad Oslavou | VÚ 3095 |
| 19. letištní rota | Náměšť nad Oslavou | VÚ 7730 |
| 6. rota RTZ | Hradec Králové | VÚ 1112 |
| 1. letištní rota | Hradec Králové | VÚ 7763 |
| 31. rota RTZ | Přerov | VÚ 6307 |
| 30. letištní rota | Přerov | VÚ 8215 |
| 22. rota RTZ | Pardubice | VÚ 2737 |
| 6. letištní rota | Pardubice | VÚ 7713 |
386. V odpovědi na dotaz čís. 339 jsem obdržel zajímavou informaci o leteckých operačních střediscích. Prosím o sdělení údajů o LOS 1 až 3 a jeho radarových stanicích (dislokaci, době existence a případně vybavení RL technikou). (odpovídá Pavel Minařík)
Pro potřeby radiotechnického zabezpečení útvarů čs. vojenského letectva v průběhu roku 1950 postupně vznikla tři letecká operační střediska. 1. LOS bylo zřízeno 15.2.1950 ve Kbelích, 3. LOS na letišti Hájníky u Zvolena 1.5.1950 a 2. LOS v Olomouci 1.10.1950.
Nejpočetnější z nich bylo 1. LOS, které se skládalo z operačního sálu s velitelskou rotou, hlavní radarové ústředny (tj. původní 1. radarová ústředna převzatá 15.12.1950 od Ministerstva národní bezpečnosti), 1. radarové naváděcí stanice (tj. původní 2. radarová ústředna převzatá 15.12.1950 od Ministerstva národní bezpečnosti), radarového vlaku a tří radarových stanic. Jednotky 1. LOS byly rozmístěny po celých středních a západních Čechách. Operační sál se nacházel na letišti Kbely. Hlavní radarová ústředna byla vybudována na kopci Praha v Brdech. Jednotlivá radiodružstva spojovací čety hlavní radarové ústředny byla dislokována v Plzni, Karlových Varech, Mariánských Lázních, Staňkově, Klatovech, Strakonicích a Českých Budějovicích. 1. radarová naváděcí stanice byla vybudována v Přílezech u Města Teplá, 1. radarová stanice v Trpistech u Stříbra, 2. radarová stanice v Janovicích a 3. radarová stanice v Českých Budějovicích. Radarový vlak se počátkem roku 1951 nalézal v Horažďovicích, odkud byl v srpnu téhož roku přesunut do Komárna. Počínaje 1.7.1951 složení 1. LOS doplnila 2. radarová naváděcí stanice v Cerhonicích a později i 3. radarová naváděcí stanice v Dobřanech. 2. a 3. LOS tvořily četa LOS, spojovací četa, četa goniozaměřovačů a velitelská rota. Letecká operační střediska zanikla k 31.12.1952. Současně svoji samostatnou činnost ukončily světlometné čety, vytvořené dnem 1.6.1952 na letištích Dobřany, Žatec, České Budějovice, Mladá a Ruzyně. Radiolokační vybavení tvořily radiolokátory kořistního původu RZ-III a RZ-IV.
Úkoly leteckých operačních středisek při zabezpečení leteckého provozu dnem 1.1.1953 převzaly roty pozemního zabezpečení navigace a radiotechnické čety leteckých zabezpečovací služby.
385. Zajímala by mne historie a současnost VÚ 6186 Kroměříž – spojovací prapor a dále jakékoli informace o cvičení Varšavské smlouvy v Bulharsku (Štít ?) v roce 1982. (odpovídá Pavel Minařík)
Vámi uváděný útvar VÚ 6186 Kroměříž je původní 3. spojovací prapor. Vznikl na sklonku roku 1950 jako spojovací útvar 13. mechanizované divize, tj. pozdější 3. motostřelecké divize. Na podzim 1994 byl reorganizován na 7. spojovací prapor 7. mechanizované brigády. Útvar zanikl 30.11.2003.
Cvičení vojsk Varšavské smlouvy Štít-82 proběhlo v Bulharsku v době od 27.9.1982 do 1.10.1982 za účasti armád SSSR, NDR, ČSSR, PLR, MLR, BLR a RSR. Bližší informace nemáme k dispozici. O informace z archivního fondu „Ministerstvo národní obrany, ročník 1982“ o účasti ČSLA můžete požádat naše bývalé kolegy ve Vojenském ústředním archivu (Sokolovská 136, Praha 186 00). Budeme rádi, když se s námi o jejich zjištění podělíte.
384. Mohl bych se dozvědět informace o VÚ 9742, který byl v roce 1988 zrušen a místem poslední dislokace byla Bratislava-Vajnory? Pokud jsou Vám známé některé údaje o tomto útvaru, prosím o jejich sdělení. (odpovídá Pavel Minařík)
Vámi uváděný VÚ 9742 je bývalý 16. samostatný dělostřelecký oddíl. Útvar vznikl 1.6.1965 v posádce Terezín a mírově byl podřízen velitelství 1. tankové divize. Válečně ovšem patřil do složení tzv. „B“ svazku vytvářeného 1. tankovou divizí, tj. 16. tankové divize. Základní výzbroj útvaru představovala odpalovací zařízení taktických raket R-30 Luna. V roce 1982 oddíl přešel do podřízenosti velitelství 13. tankové divize v Toplčanech, přemístil se do Hranic a zde proběhlo přezbrojení útvaru na taktické raketové komplety R-60 Luna-M, spojené s jeho reorganizací na 16. samostatný raketometný oddíl. O rok později byl redislokován do kasáren Bratislava-Vajnory. V uvedené podobě zanikl 31.10.1989. Na jeho základě ovšem dnem 1.11.1989 vznikl 32. samostatný raketometný oddíl Hranice, podřízený velitelství 331. těžké dělostřelecké brigády. Nástupnický útvar zanikl 31.10.1991 v návaznosti na zrušení celé brigády.
383. Poprosil bych o informaci o jezdectvu ČSR po roce 1945 a o jezdeckých útvarech (včetně foto) SNB a později PS. (odpovídá Pavel Minařík)
Oficiálně bylo jezdectvo součástí čs. armády i po roce 1945, ovšem vhodnější je hovořit o vozatajstvu. V poválečné čs. armádě totiž již nenajdeme prvorepublikové jezdecké (dragounské) pluky, ale převážně jen jednotky vozatajstva či remontní služby seskupené v tzv. Jezdecké brigádě. Dokladem toho je i sloučení stavovské skupiny důstojníků a rotmistrů jezdectva s pěchotou dnem 1.7.1945. Brigádní velitelství vzniklo koncem září 1945 v Pardubicích a podléhaly mu čtyři jezdecké korouhve. Brigáda se nacházela v podřízenosti Velitelství pěchoty hl. štábu a tvořila pouze administrativní, nikoliv taktický, celek. Jezdecké korouhve byly rozmístěny po jedné na teritoriu každé ze čtyř vojenských oblastí, kterým také bezprostředně podléhaly. Jezdecké korouhve měly charakter samostatných vojenských útvarů a kromě velitelství je tvořila jezdecká eskadrona, remontní eskadrona a náhradní eskadrona, doplněné dvěmi až pěti vozatajskými eskadronami, dislokovanými odděleně.
Svým složením se jezdecké korouhve přibližovaly k prvorepublikovým vozatajským praporům. Velitelství jednotlivých korouhví byla dislokována následovně: 1. korouhev – Pardubice (od září 1948 Dašice), 2. korouhev – Český Krumlov (od října 1945 Týn nad Vltavou, od listopadu 1946 Klatovy, od května 1948 Rokycany), 3. korouhev – Olomouc (od srpna 1947 Hodonín), 4. korouhev – Topolčany (od 1948 Nové Zámky). Celkem v rámci čtyř jezdeckých korouhví existovalo 15 vozatajských eskadron (čtyři u 1., dvě u 2., pět u 3., čtyři u 4.), 4 jezdecké eskadrony, 4 remontní eskadrony a 4 náhradní eskadrony. Jezdecké eskadrony byly tvořeny jednou samopalnou četou a jednou četou pátračů. Velitelství brigády kromě toho podléhala technická eskadrona a výcviková korouhev, tvořená velitelskou četou a školou na důstojníky pěchoty v záloze s jezdeckým a vozatajským výcvikem. V rámci korouhve byly organizovány i krátkodobé školy a kurzy, jako např. aplikační škola, trubačský kurz, vozatajský a spřežní kurz.
V roce 1947 byla technická eskadrona včleněna do 1. korouhve a součástí všech korouhví se stala eskadrona těžkých zbraní s kulometnou četou a četou kanonů 37 mm vz. 34 nebo 37. V říjnu 1949 došlo k rozformování velitelství jezdecké brigády a současně v návaznosti na zrušení 2. oblasti zanikla i 2. jezdecká korouhev. Zbývající korouhve byly reorganizovány na 1., 3., 4. vozatajský prapor (podléhaly velitelství oblastí stejných čísel) a Výcvikový vozatajský prapor (podřízen MNO). Velitelství 3. vozatajského praporu se v rámci reorganizace přesunulo z Hodonína do Bzence. Již dnem 30.4.1948 zanikla stavovská skupina příslušníků remontnictva. Reorganizované vozatajské prapory se skládaly z velitelské roty (štábní četa, četa pátračů, samopalná četa), remontní roty, náhradní roty a tří až pěti vozatajských rot opětně dislokovaných odděleně od velitelství praporu.
Při reorganizaci na sklonku roku 1950 zanikl 3. vozatajský prapor a Výcvikový vozatajský prapor. Zachovány zůstaly pouze 1. vozatajský prapor (velitelství Dašice) a 4. vozatajský prapor (velitelství Nové Zámky) podřízené velitelství 1. a 2. vojenského okruhu. Reorganizované prapory se skládaly z náhradní roty, remontní roty a čtyř až pěti vozatajských rot. V dubnu 1951 v rámci praporů ukončily činnost náhradní roty, jejich povinnosti přešly na nově zřizovaná Okresní vojenská velitelství.
Dnem 1.1.1953 proběhla reorganizace vozatajských praporů a nadále je tvořily dvě vozatajské roty, soumarská rota a remontní rota. V srpnu téhož roku proběhla redukce obou praporů na samostatné roty sídlící v Bohdanči (1.) a Nových Zámcích (2.). Reorganizované vozatajské roty se skládaly ze dvou vozatajských čet, remontní čety a soumarské čety. Obě vozatajské roty zanikly 1.11.1954.
V záležitosti jezdeckých útvarů Sboru národní bezpečnosti a Pohraniční stráže Vám doporučujeme obrátit se na specializované archivní pracoviště MV ČR v Kanicích u Brna, kde jsou uloženy příslušné archiválie (adresa: Policie ČR, Správa Jihomoravského kraje, MV ČR/AK, Kounicova 24, Brno 611 32). Budeme rádi, když se s námi o jejich zjištění podělíte.
382. V odpovědi na dotaz čís. 280 upozorňujete na odlišné složení 14. tankové divize vzhledem k jejímu mobilizačnímu úkolu. Můžete prosím uvést mobilizační úkoly této divize, respektive mobilizační úkoly Východního vojenského okruhu vůbec? (odpovídá Pavel Minařík)
Mobilizační úkoly 2. (Východního) vojenského okruhu se vyvíjely podle celkového předpokládaného složení čs. armády v době války. V letech 1951 až 1964 bylo úkolem 2. vojenského okruhu zajistit postavení „plnohodnotné“ vševojskové armády. Do roku 1958 se jednalo o 3. armádu složenou z 1., 7., 10. armádního (střeleckého) sboru, společně se samostatným 4. armádním (střeleckým) sborem a 8. pevnostním (střelecký) sborem, tvořícími zálohu Hlavního velitelství. Celkem šlo o doplnění 6 vševojskových divizí existujících v době míru na válečné počty a mobilizační vytvoření dalších 6 vševojskových divizí a 4 pevnostních brigád. Od roku 1958 by v případě potřeby velitelství okruhu zajišťovalo rozvinutí 2. armády, tvořené 6 motostřeleckými divizemi (v letech 1960/1961 byly dvě divize reorganizovány na tankové). V této době okruhu zahrnoval nejenom teritorium Slovenska, ale i Moravy a tvořily jej tří mírové vševojskové divize.
V roce 1964 bylo vzhledem k ekonomickým problémům Československa (v roce 1963 došlo ke zrušení pětiletého plánu) upuštěno od vytváření 2. armády v době války a místo toho bylo úkolem 2. (Východního) vojenského okruhu vytvářet záložní velitelství vševojskové armády a frontové zálohy, společně se svazky nepředávanými do složení Čs. frontu (tj. divize s delšími lhůtami dosahování pohotovosti a starší výzbrojí). Ve 2. polovině 60. let došlo k několika změnám (předání kroměřížské 3. motostřelecké divize Střednímu vojenskému okruhu v roce 1965, zrušení olomoucké 14. tankové divize a reorganizaci prešovské 18. motostřelecké divize na novou 14. tankovou divizi v roce 1966, redislokace 13. tankové divize z Mladé do Topolčan a zrušení válečně vytvářené 24. motostřelecké divize v roce 1968) a mobilizační povinnosti bývalého Východního vojenského okruhu se ustálily až v roce 1969.
Úkolem okruhu nadále bylo:
– velitelství Východního vojenského okruhu vytvořit záložní velitelství vševojskové armády,
– doplnit 13. tankovou divizi na válečné počty a zmobilizovat 17. tankovou divizi,
– doplnit 14. tankovou divizi na válečné počty a zmobilizovat 32. motostřeleckou divizi
(divize musela celkem vytvořit čtyři motostřelecké a čtyři tankové pluky, proto ji v míru tvořily vždy dva pluky různého druhu).
Kromě toho se 2. (Východní) vojenský okruh do roku 1964 podílel na vytváření příslušného armádního kompletu (6. dělostřelecká divize, 205. protitanková brigáda, 303. protiletadlová divize, 64. ženijní brigáda, 2. pontonová brigáda) a záložních divizí (102., 103.), případně později na tvorbě výcvikových vševojskových divizí či záložních útvarů druhů vojsk.
381. Prosím o informáciu aký raketový útvar sovietskej armády bol dislokovaný v Hranicích na Moravě a keby ste mohli uviesť aj dislokáciu jeho jednotlivých oddielov. (odpovídá Pavel Minařík)
Po přijetí tzv. dvojího rozhodnutí NATO v roce 1979 o rozmístění 572 střel s plochou drahou letu a raket Pershig 2 na území některých evropských států NATO (NSR, Velké Británie, Belgie, Nizozemí a Itálie) přistoupil bývalý Sovětský svaz v roce 1983 k realizaci tzv. odvetných opatření. V rámci těchto opatření kromě jiného došlo k rozmístění tzv. operačně-taktických raket s prodlouženým dosahem na území Československa. Jednalo se o rakety OTR-22 (SS-12, dolet 900 km). Raketová brigáda Sovětské armády vyzbrojená těmito systémy se nacházela v kasárnách Jaslo v Hranicích na Moravě. Na uvedené základně bylo 24 odpalovacích zařízení, 39 bojových raket, 15 raketových přepravníků a 13 cvičných raket. Brigáda nebyla součástí Střední skupiny sovětských vojsk a podléhala přímo staršímu představiteli hlavního velitele spojených ozbrojených sil Varšavské smlouvy při MNO ČSSR. Po uzavření dohody o likvidaci raket středního a krátkého doletu ve Washingtonu dne 8.12.1987 byly zmíněné prostředky jaderného napadení ještě před ratifikací dohody z území NDR a ČSSR staženy koncem února 1988.
Pro jednotlivé oddíly zmíněné brigády byla ve VVP Libavá vybudována i příslušná palebná postavení. Jednalo se o lokality Stará Voda (postavení Sever), Zelený Kříž (postavení Jih) a Přáslavice (postavení Západ). V každém palebném postavení bylo kromě jiného vybudováno 6 úkrytů Granit pro 6 odpalovací zařízení. Dalších 6 odpalovacích zařízení bylo přímo v Hranicích a sloužily k výcviku. Objekty Stará Voda a Zelený Kříž byly předány čs. straně do tří měsíců po odsunutí raketové brigády. Do objektu v Přáslavicích se přesunul prapor oprav techniky bruntálské 31. tankové divize Střední skupiny vojsk a čs. armáda jej ke střežení převzala až v dubnu 1990. Do uvolněných kasáren v Hranicích se přesunul 361. dělostřelecký pluk z Uherského Hradiště a palebná postavení se využívala pro uskladnění munice (bojové části, tj. úkryty Granit) a ubytování vojsk při vyvedení do VVP (týlové části).
380. V Pezinku sídli brigáda PVOS. Prosím o jej bližšie určenie a informácie o dislokácii jednotlivých oddielov, prípadne iných podriadených jednotiek. Eventuálne by mi pomohlo, ak by ste mohli uviesť akými PLRK bola vyzbrojená. (odpovídá Pavel Minařík)
Dnem 1.6.1957 bylo v Pezinku vytvořeno velitelství 78. protiletadlové dělostřelecké brigády, kterému byly podřízeny 186. protiletadlový dělostřelecký pluk Pezinok, 192. protiletadlový dělostřelecký pluk Bratislava a nově vytvořený 78. školní protiletadlový dělostřelecký oddíl Pezinok. Brigádní velitelství se již v říjnu 1957 přesunulo do Bratislavy. Protiletadlový útvar v Pezinku vznikl v roce 1950 jako 186. protiletadlový oddíl dislokovaný v posádce Prostějov a v létě 1957 byl reorganizován na pluk. Během předcházející existence vystřídal několik posádek – zřízen v Prostějově, od roku 1951 umístěn v Slavičíně a v roce 1957 přestěhován do Pezinku. Bratislavský protiletadlový útvar byl vytvořen v roce 1951 jako 192. protiletadlový oddíl v Olomouci a do Bratislavy se přesunul v roce 1953. Na pluk se rozrostl v létě 1957. Svoji existenci ovšem ukončil již v srpnu 1958, stejně tak jako velitelství 78. protiletadlové dělostřelecké brigády a 78. školní protiletadlový dělostřelecký oddíl. Výzbroj brigády ve 2. polovině 50. let reprezentovaly 85 mm PLK vz. 44S, doplněné 30 mm PLdvK vz. 53.
Všechny zmíněné útvary tvořily součást protivzdušné obrany státu, která na přelomu 50. a 60. let začala ze své výzbroje vyřazovat klasické protiletadlové kanony a postupně je nahrazovala protiletadlovou raketovou technikou. Vzhledem k probíhajícímu procesu raketizace PVOS byl i 186. protiletadlový dělostřelecký pluk v září 1962 reorganizován na 186. protiletadlový raketový pluk. Vyzbrojování útvaru na novou techniku probíhalo poměrně pomalu a na podzim 1963 byl PLRK přezbrojen pouze jeden palebný oddíl. Jako první dosáhl bojeschopnosti technický oddíl a vzhledem k absenci raketové techniky u pluku byl od 18.4.1963 zasazen u brněnské 76. protiletadlové raketové brigády. Pezinský pluk ve 2. polovině 60. let tvořily tři palebné oddíly vyzbrojené PLRK SA-75 M Dvina (1., 2., 3. plro) a jeden technický oddíl. V roce 1974 se počet palebných oddílů zvýšil na čtyři vytvořením dalšího oddílu (4. plro) za využití PLRK SA-75M Dvina převzatých od 77. protiletadlového raketového pluku. V roce 1977 byly do složení pluku zařazeny dva oddíly vyzbrojené PLRK S-125 Něva (5., 6. plro). Dnem 1.9.1978 došlo k rozšíření pluku na 186. protiletadlovou raketovou brigádu doplněnou o další dva oddíly PLRK S-125 Něva (7., 8. plro), čímž jejich celkový počet vzrostl na čtyři. V letech 1984 až 1985 proběhlo přezbrojení nejstarších oddílů (1. až 4. plro) z PLRK SA-75M Dvina na S-75M Volchov.
V roce 1986 tvořily 186. protiletadlovou raketovou brigádu tvořily následující útvary:
| 1. protiletadlový raketový oddíl | Lozorno | S-75M |
| 2. protiletadlový raketový oddíl | Senec, do 1979 Pezinok | S-75M |
| 3. protiletadlový raketový oddíl | Rohovce | S-75M |
| 4. protiletadlový raketový oddíl | Dunajská Lužná (Kalinkovo) | S-75M |
| 5. protiletadlový raketový oddíl | Stupava | S-125 |
| 6. protiletadlový raketový oddíl | Děvínská Kobyla | S-125 |
| 7. protiletadlový raketový oddíl | Rusovce | S-125 |
| 8. protiletadlový raketový oddíl | Most na Ostrove | S-125 |
| Technický oddíl | Viničné | S-75M, S-125 |
Po vytvoření Slovenské republiky brigáda přešla dnem 1.1.1993 do složení Armády SR. Další informace o zmíněném svazku můžete najít v ročenkách „Armáda Slovenskej republiky“, vydávaných každoročně MO SR.
379. Mám několik dotazů: Jaká byla nejmohutnější dělostřelecká výzbroj v naší armádě po roce 1945, kde byla dislokována a v kterých letech? V Kostelci nad Orlicí byl dislokován vojenský útvar, který měl údajně v lese Mírov podzemní sklady pro raketovou techniku. Je to pravda ? Kde konkrétně byly umístěny PLRK Krug? Byly PLRK používané v naší armádě řešeny i jako stacionární ? (odpovídá Pavel Minařík)
Nejmohutnější dělostřeleckou výzbroj bývalé čs. armády představovaly 203 mm samohybné kanony 2S7 Pion a 240 mm samohybné minomety 2S4 Tulpan dislokované v letech 1984 až 1993 u dělostřeleckého oddílu velké mohutnosti v Žamberku.
V Kostelci nad Orlicí se v letech 1963 až 1991 nacházela 31. dělostřelecká základna a v letech 1974 až 1993 ještě 21. dělostřelecká základna. Jejich úkolem bylo kompletovat rakety pro tzv. těžké dělostřelecké brigády. Je možné, že pro svoji činnost využívaly i Vámi uváděné sklady.
Protiletadlový raketový komplet KRUG se nacházel v Jihlavě (blíže viz odpověď čís. 195). Všechny protiletadlové raketové komplety vojskové protivzdušné obrany a PLRK S-300 protivzdušné obrany státu byly řešeny jako mobilní. Zbývající komplety PVOS, tj. PLRK Dvina, Volchov, Něva a Vega byly řešeny jako stacionární.
378. Mohli by jste sdělit dostupné informace k jednotkám Sovětské armády dislokovaným do roku 1990 v posádce Turnov? Např. výzbroj, určení a bojové možnosti. (odpovídá Pavel Minařík)
K dispozici máme pouze údaje související s odchodem Střední skupiny sovětských vojsk v letech 1990 až 1991. Informacemi o jejich součástech před rokem 1990 nedisponujeme.
377. Kde byl dislokován samostatný prapor chemické ochrany Střední skupiny vojsk, který ČR opustil jako poslední? (odpovídá Pavel Minařík)
Pokud tím míníte prapor chemické ochrany, tvořící součást vševojskové divize, pak se mohlo jednat buď o 106. prapor chemické ochrany Kuřivody (ze složení 18. gardové motostřelecké divize) nebo o 205. prapor chemické ochrany Nové Zámky (ze složení 30. motostřelecké divize). Oba útvary měly opustit Československo ve 3. etapě odsunu, tj. do 30.6.1991.
376. Existuje nějaký přehled památníků čs. vojáků, kteří obdrželi vyznamenání Hrdina Sovětského svazu, či obdobné na území ČR? (odpovídá Pavel Minařík)
V záležitosti památníků čs. vojáků, nositelů titulu Hrdina Sovětského svazu, Vám doporučujeme obrátit se na Československou obec legionářskou (hotel Legie, Praha 110 00).