79

1185. W styczniu 1951 r. podczas konferencji w Moskwie Stalindomagal sie zintensyfikowania zbrojen w ciagu 2 lat – do 1953 r., roku przypuszczalnegowybuchu nowego konfliktu zbrojnego w Europie. Jaki byl stan armii czechoslowackiej na 1 I1953 – stan liczbowy, liczba jednostek, stan uzbrojenia? Niestety w dostepnej militeraturze nie ma pelnych danych (zwlaszcza dotyczacych uzbrojenia). Przepraszam zapytanie w jezyku polskim. Z glebokim szacunkiem Grzegorz Hryciuk (odpovídá PavelMinařík)

K 1.1.1953 byla organizační struktura čs. armády následující:

SvazSvazek (útvar)Dislokace
MNO Praha
 3. tanková divizeMilovice
 4. tanková divizeTábor
 1. těžký tankový samohybný plukStrašice
 80. mechanizovaný plukPraha
 Dělostřelecká divizeMladá Boleslav
 * 21. těžká dělostřelecká brigádaJičín
 * 22. minometná brigádaTurnov
 * 23. těžká dělostřelecká brigádaStará Boleslav
 * 24. raketometná brigádaLiberec
 31. těžká dělostřelecká brigádaDědice
 32. těžká dělostřelecká brigádaKostelec nad Orlicí
 33. protitanková dělostřelecká brigádaLešany
 82. protiletadlová divizeJaroměř
 83. protiletadlová divizeBrno
 22. výsadková brigádaPrešov
 51. ženijní brigádaLitoměřice
 52. pontonový plukBratislava
 1. železniční plukPardubice
1. vojenský okruh Praha
 II. armádní sborPísek
 * 8. mechanizovaná divizeKolín
 * 1. pěší divizeČeské Budějovice
 * 2. pěší divizeSušice
 III. armádní sborPlzeň
 * 5. mechanizovaná divizeSlaný
 * 11. pěší divizePlzeň
 * 12. pěší divizeKarlovy Vary
 3. těžká dělostřelecká brigádaStrašice
 203. protitankový plukRokycany
 259. protiletadlový plukPlzeň
 63. ženijní plukTerezín
 1. spojovací plukPraha
 101. chemický praporJaroměř
 105. plamenometný praporLiberec
2. vojenský okruh Trenčín
 IV. armádní sborBrno
 * 14. mechanizovaná divizeOlomouc
 * 6. pěší divizeBrno
 * 7. pěší divizeOpava
 I. armádní sborBanská Bystrica
 * 13. mechanizovaná divizeKroměříž
 * 9. pěší divizeTrnava
 * 10. pěší divizeKošice
 6. těžká dělostřelecká brigádaSenica
 205. protitankový plukŠtúrovo
 260. protiletadlový plukBučovice
 64. ženijní plukSereď
 4. spojovací plukTrenčín
 103. chemický praporŠafárikovo
Velitelství letectva *) Praha
 15. letecký stíhací sborPraha
 * 1. letecká stíhací divizeČeské Budějovice
 * 3. letecká stíhací divizeLíně
 * 5. letecká stíhací divizeŽatec
 22. letecká stíhací divizePlzeň
 34. letecká bitevní divizeBrno
 46. letecká bombardovací divizeZákupy
 1. letecký dopravní plukKbely
 45. letecký dělostřelecký plukPlzeň
 47. letecký průzkumný plukKbely
 50. letecký kurýrní plukKlecany
 1. letecká technická divizePraha
 2. letecká technická divizeZbiroh
 3. letecká technická divizePiešťany
 1. letecký spojovací plukHavlíčkův Brod
Velitelství PLOSÚ *) Praha
 1. obvod PLOSÚPraha
 * 71. protiletadlová divizePraha
 * 72. protiletadlová divizePraha
 * 158. hlásný plukPraha
 2. obvod PLOSÚOlomouc
 3. obvod PLOSÚZvolen

*) Zařazeno v rámci MNO.

Rok 1953 neznamenal žádný mezník ve výstavbě čs. armády.Plánovaný mírový početní stav byl nejvyšší v historii naší armády apředstavoval 297.560 osob, z toho 65.520 vojáků z povolání.


1184. Mohl byste najít něco bližšího o životě genmjr. JozefaČinčára a genmjr. Oldřicha Štangla před rokem 1968? Činčár byl na konci II.světové války palubním střelcem čs. bitevního pluku v SSSR, ale co před tím? OŠtanglovi nevím vůbec nic. (odpovídá Pavel Minařík)

Jozef Činčár se narodil 14.11.1921 v Michalovcích. Po maturitě bylv říjnu 1942 povolán k výkonu vojenské základní služby ve slovenské armádě anejprve nastoupil jako frekventant na Vysoký vojenský internát v Bratislavě. Od dubnanásledujícího roku sloužil u leteckého pluku v Piešťanech a v říjnu 1943 bylpřijat do Vojenské akademie v Bratislavě. V době vypuknutí SNP se nacházel nadovolené v místě svého bydliště, kde setrval až do jeho osvobození Rudou armádou.Poté v prosinci 1944 nastoupil v Humenném k náhradnímu pluku 1. čs. armádního sborua v lednu 1945 byl zařazen k formující se 1. čs. smíšené letecké divizi. Výcvikabsolvoval v Přemyšlu, kde byl připravován jako palubní střelec bitevního letounuIl–2. Poté došlo k jeho přemístění do Krosna, následně do Katowic a Poremby,přičemž v polovině dubna mu byl přiznán charakter leteckého střelce. Do konceválky se jako střelec zástupce velitele 3. bitevního leteckého pluku škpt.Galbavého zúčastnil šesti bojových letů a po válce byl vyznamenán Čs. vojenskoumedailí „Za chrabrost před nepřítelem“. V červnu 1945 se stal poručíkem,přičemž nadále sloužil u leteckého pluku 3, nejprve v původním zařazení, odzáří jako důstojník obranného zpravodajství. V lednu 1946 byl přemístěn kvelitelství letectva Hlavního štábu a o tři měsíce později k Vojenské akademii vHranicích, u níž byl opět zařazen u obranného zpravodajství. Na nadporučíka bylpovýšen v březnu 1946. Od června 1946 do srpna 1947 prodělal pilotní přípravu uLeteckého učiliště v Prostějově. V říjnu 1947 se z hranické akademie vrátil navelitelství letectva do Prahy. V březnu následujícího roku odešel studovat Leteckouakademii do Monina u Moskvy a na kapitána byl povýšen v říjnu 1948. Po jejímukončení nastoupil v červnu 1951 na Velitelství letectva MNO, kde jako čerstvěpovýšený štábní kapitán zastával funkci náčelníka oddělení bojovépřípravy. V březnu 1952 se stal náčelníkem štábu Velitelství letectva. Ještětéhož roku se dočkal povýšení na majora a podplukovníka, přičemž o rok pozdějidosáhl hodnosti plukovníka. V listopadu 1955 opětovně odjel do SSSR, kde absolvovalNejvyšší vojenskou akademii K. J. Vorošilova v Moskvě. Po svém návratu se vprosinci 1957 ujal funkce náčelníka štábu Velitelství letectva a PVOS a ve stejnéfunkci působil od září 1960 u nově vytvořeného velitelství 7. armády letectva aPVOS. Mezitím byl v květnu 1959 jmenován do hodnosti generálmajora. V červnu 1961 sestal velitelem 2. sboru PVOS v Brně. Od října 1964 působil na GŠ ČSLA, kde zastávalfunkci zástupce náčelníka operační správy. V září 1968 se stal vedoucím odboruobrany a bezpečnosti při Předsednictvu vlády ČSSR. V červenci 1969 převzal odgenerála Štangla funkci náčelníka letectva a vojsk PVOS – zástupce ministranárodní obrany. V říjnu 1969 dosáhl hodnosti generálporučíka. Od července 1973působil jako vojenský a letecký přidělenec na Velvyslanectví ČSSR v Moskvě. Dovlasti se vrátil až v prosinci 1978 a poté se stal místopředsedou ÚV Svazarmu. Dozálohy odešel v březnu 1984. Vzpomínky generála Činčára na léta 2. světovéválky byly v roce 2003 zveřejněny na stránkách http://www.radio.cz.Rozhovor s genpor. Jozefem Činčárem je dále zveřejněn v rámci paralelního projektuDějiny Varšavské smlouvy a NATO na serveru www.php.isn.ethz.ch.

Oldřich Štangl se narodil 11.6.1912 v Praze. V říjnu 1932 nastoupilvojenskou základní službu u dělostřeleckého pluku 3 v Litoměřicích a poabsolvování školy na důstojníky dělostřelectva v záloze byl v květnu 1933přemístěn k dělostřeleckému pluku 8 do Hranic. V září téhož roku začalstudovat na Vojenské akademii, dislokované v téže posádce. Důstojníkem v hodnostiporučíka se stal v červenci 1935, kdy byl jako pilot přeložen k 2. letce ve Kbelíchu Prahy. Po absolvování aplikačního kurzu u VLU v Prostějově v době od ledna dočervna 1936 se vrátil na kbelské letiště, nadále ale sloužil jako pozorovatel u 1.letky. V říjnu 1937 se vrátil na hranickou akademii, na které působil jako velitelčety a cvičitel vojenského výcviku. Od listopadu 1938 působil u 44. letky leteckéhopluku 4. Službu v čs. armádě přerušil vzhledem k jejímu rozpuštění okupačnímiorgány v březnu 1939. Po válce opětovně nastoupil k vojenskému letectvu, ale včervnu 1946 přešel k letectvu SNB. Již během měsíce srpna 1945 byl povýšen nanadporučíka a v říjnu 1946 s krátkým odstupem na kapitána (s účinností od srpna1945) a štábního kapitána (s účinností od října 1945). Službu u Ministerstvavnitra ukončil v září téhož roku a do armády se vrátil až v prosinci 1949, kdybyl současně povýšen na majora. Formálně se sice stal velitelem leteckého pluku 5 vPlzni, ale ve skutečnosti se až do března 1950 nacházel v přeškolovacím kurzu uLeteckého učiliště v Prostějově. Teprve poté převzal velení leteckého pluku, vjehož čele setrval do června 1951. Podplukovníkem se stal v únoru 1951. Následněpůsobil jako zástupce velitele 3. letecké divize v Mladé, jejíhož velení se ujal vúnoru 1952. Na plukovníka byl povýšen v dubnu uvedeného roku. V dubnu 1953 byl určenvelitelem 2. letecké technické divize ve Zbirohu, ovšem již v červnu se z něj stalzástupce náčelníka Leteckého týlu Velitelství letectva. V srpnu 1953 dosáhlhodnosti generálmajora. V březnu 1957 dočasně převzal velení 3. letecké technickédivize Zbirohu, ale již v prosinci téhož roku se vrátil na MNO, kde byl ustanoven dofunkce zástupce náčelníka týlu Velitelství letectva a PVOS. Ani v této funkcipříliš dlouho nesetrval a v červenci 1958 následovalo jeho přemístění na VA AZ doBrna, kde převzal velení letecké fakulty. V roce 1965 získal vědeckou hodnostkandidáta věd a v roce 1967 mu byl přiznán titul inženýra. V září 1967 odjel doSjednocené arabské republiky a v Káhiře pomáhal zakládat Vojenskou technickouakademii. Do Československa se vrátil v následujícím roce a v květnu 1968 převzalod generála Vosáhla funkci náčelníka Hlavní správy letectva a vojsk PVOS –zástupce ministra národní obrany. V říjnu 1968 byl povýšen na generálporučíka astal se „Zasloužilým vojenským letcem ČSSR“. V červenci 1969 došlo k jehopřevedení do kádrové dispozice ministra národní obrany a v únoru 1970 bylpropuštěn do zálohy.


1183. V letech 1989-91 jsem prodělal ZVS u útvaru 5201 vPrešově. Můžete mi o něm něco napsat? (odpovídá Pavel Minařík)

Vámi uvedený útvar vznikl v létě 1945 v posádce Košice jakovelitelství 10. pěší divize. Nejprve používal krycí číslo VÚ 2229, to ale bylo1.10.1949 změněno na VÚ 5201. V září 1952 se divize stala nositelkou čestnéhonázvu „Viliama Širokého“. V listopadu 1954 byla přejmenována na 10. střeleckoudivizi a následně v květnu 1955 přečíslována na 18. střeleckou divizi. V říjnu1958 následovala reorganizace na 18. motostřeleckou divizi. Na přelomu července asrpna 1960 se divizní velitelství v souvislosti s rozšiřováním Východoslovenskýchželezáren přestěhovalo do Prešova. V březnu 1962 byl divizi odejmut čestný název„Viliama Širokého“. V září 1966 proběhla její reorganizace na 14. tankovoudivizi. Od října 1974 byla divize nositelkou čestného názvu „Československýchrudoarmějců“, který se přestal používat v roce 1990. V říjnu uvedeného rokuprodělala reorganizaci na 14. motostřeleckou divizi a o rok později následovaladalší, tentokrát na 14. mechanizovanou divizi. K 1.1.1993 byla předána do složeníASR.

Ve velení divize se postupně vystřídali: plk./brig. gen. Emil Perko(1945 až 1948), plk. Ľudovít Sozanský (1948 až 1949), brig. gen. Ján Malár (1949až 1951), brig. gen. Jaroslav Palička (1951 až 1955), plk. Alexandr Mucha (1955 až1956), neobsazeno – povinnosti velitele divize vykonával zástupce velitele (1956 až1957), plk. Josef Kudrnovský (1957 až 1960), pplk./plk. Pavol Papač (1960 až 1964),neobsazeno – povinnosti velitele divize vykonával zástupce velitele (1964 až 1967),pplk./plk./genmjr. Zoltán Jakuš (1967 až 1972), plk. gšt./genmjr. Stanislav Weinlich(1972 až 1974), plk. gšt./genmjr. Josef Einšpigl (1974 až 1978), plk. gšt. ImrichAndrejčák (1978 až 1982), plk. gšt./genmjr. František Radimský (1982 až 1985),pplk. gšt./plk. gšt. Jan Ščudlík (1985 až 1987), plk. gšt. Marian Horský (1987 až1990), plk. gšt. Emil Vestenický (1990 až 1991) a plk. Ján Čmilanský (1991 až1992).


1182. Chcel by som vedieť niečo o útvaroch a kasárnach v mesteZvolen po roku 1945. (odpovídá Pavel Minařík)

V posádce Zvolen byly v letech 1945 až 1992 dislokoványnásledující útvary bývalé čs. armády:

– pěší pluk (prapor) 251945 (1947) – 1948
– 3. pobočka intendančního skladu 41945
– intendanční sklad 171945 – 1947
– intendanční sklad 151947 – 1949
– vozatajská eskadrona 131946 – 1947
– rota VKPL 21947 – 1948
– spojovací letka 41948 – 1949
– letecký spojovací pluk 31949 – 1950
– IV. prapor 1. leteckého spojovacího pluku1950 – 1952
– Škola mladších spojovacích specialistů1952 – 1954
– Stálá intendanční dílna1950 – 1960
– Okresní vojenské(á) velitelství (správa)1951 (1954) – ASR
– velitelství 3. obvodu PLOSÚ (PVOS)1951 (1954) – 1955
– 156. hlásný prapor (pluk)1951 (1954) – 1955
– 156. radiotechnický pluk1955 – 1961
– 64. radiotechnický prapor1961 – 1992
– 64. skupina radiolokačního průzkumu a uvědomování1992 – ASR
– Vojenská katedra Vysoké školy lesnické a dřevařské1952 – 1990
– 14. proviantní sklad (14. sklad proviantu)1952 (1953) – 1954
– 6. okruhový sklad proviantu1954 – 1958
– velitelství 2. stíhací (stíhací bombardovací) letecké divize1954 (1961) – 1965
– velitelství 2. letecké technické skupiny1957 – 1961
– Výcvikové středisko radiotechnického vojska1961 – 1964
– Výcvikové středisko operátorů radiolokátorů 7. armády1967 – 1969
– Výcvikové středisko RTV1969
– 1. výcvikový prapor RTV1969 – 1975
– Výcvikové středisko RTV1975 – 1992
– 76. (302.) automobilní prapor1977 (1991) – ASR
– 1. divize PVO1991 – ASR
– 1. provozní prapor1991 – ASR
– 21. spojovací prapor1991 – ASR
– 1. opravna1991 – ASR
– 1. radiotechnická brigáda1992 – ASR

Pozn.:
1) ASR – Dnem 1.1.1993 útvar převeden do složení ASR.
2) V přehledu nejsou uvedeny útvary letectva dislokované převážně na letištiSliač.


1181. Je možné se dozvědět něco o bývalém 17. tankovém pluku(VÚ 5613) v Týně nad Vltavou od roku 1985 až do jeho zrušení (technika, velitelérot, praporů, pluku)? (odpovídá Pavel Minařík)

V roce 1985 se Vámi uvedený pluk kromě jednotek bojového atýlového zabezpečení skládal ze tří tankových praporů, motostřelecké roty,raketometného oddílu a protiletadlové baterie. Pluk čítal okolo 900 osob a disponoval94 středními tanky T-55A, 10 vozidly BVP-1, 18 ks 130mm raketometů a 6 ks 30mm PLdvK. Vletech 1986/1987 byl přezbrojen na tanky T-72M/M1, přičemž současně obdržel ivelitelskou úpravu BVP-1K a vyprošťovací vozidla VPV, zkonstruovaná na bázi BVP-1.Rovněž tak do složení plukovní protiletadlové baterie byla zařazena raketová četase čtyřmi PLRK Strela S-10M, kterou doplňovala dělostřelecká četa se čtyřmi 30mmPLdvK vz. 53/59. Vzhledem ke zrušení 20. tankového pluku v Českých Budějovicích,náležejícího do složení 15. motostřelecké divize, byl 17. tankový pluk včervenci 1989 převeden do složení uvedené divize, aby jako 20. tankový pluk„Československo-bulharského přátelství“ zaujal jeho místo. Svoji činnost plukukončil v listopadu 1991.

Ve velení pluku se v letech 1985 až 1991 vystřídali: mjr./pplk.Jiří Šedivý (1985 až 1990) a nezjištěno (1990 až 1991). Přehled velitelů rot apraporů nemáme k dispozici.


1180. Prosím o sdělení krycích čísel leteckých spojovacíchrot: a) u leteckých svazků: 15. lsr u 15. sls (? – 1955), 166. / 2. lsr Mladá/Zvolen(1953 – 1960), 3. lsr Dobřany (1953 – 1958), 3. lsr Žatec (1958 – 1960), 34. lsr Brno(1953 – 1958),

b) u LTD: 101. lsr (? – 1955), 102. lsr (? – 1955), 103. lsr (? -1957). Pokud znáte data zřízení (?) – prosím a děkuji předem.

Další dotaz: Vaše vyčerpávající odpověď na dotaz č. 1026 měvelice potěšila. Prosím o podobnou informace od těchto jednotkách u 2. a 34. sboldvč. krycích čísel: a) spojovacích rotách, b) radiotechnických rotách a c) krycíčísla 32., 34. a 40. praporu spojení a RTZ.

(odpovídá Pavel Minařík)

ÚtvarDoba existenceKrycí číslo
15. letecký(á) spojovací prapor (rota) Kbely15.11.1951 (1.1.1953) až 1.3.1955VÚ 4450
166. (2.) letecká spojovací rota Mladá/Zvolen1.5.1953 (1.10.1953) až 1.10.1960VÚ 2728
3. letecká spojovací rota Dobřany1.1.1953 až 1.10.1958VÚ 5204
3. (5.) letecká spojovací rota Žatec1.1.1953 (1.10.1958) až 1.10.1960VÚ 5631
34. letecká spojovací rota Brno1.1.1953 až 1.10.1958VÚ 4442
101. letecká spojovací rota Praha/Chrudim1.1.1953 až 1.11.1955VÚ 6161
102. letecká spojovací rota Zbiroh1.1.1953 až 1.3.1955VÚ 6190
103. letecká spojovací rota Piešťany1.1.1953 až 1.8.1957VÚ 5975
32. spojovací rota Zvolen1.9.1961 až 1.9.1963VÚ 2728
34. spojovací rota Čáslav1.9.1961 až 1.9.1963VÚ 3491
12. radiotechnická rota Zvolen1.9.1961 až 1.9.1963VÚ 2055
34. radiotechnická rota Čáslav1.9.1961 až 1.9.1963VÚ 3591
32. prapor spojení a RTZ Zvolen / Přerov1.9.1963 až 1.9.1969VÚ 2728
34. prapor spojení a RTZ Čáslav1.9.1963 až 31.12.1992VÚ 3491
40. prapor spojení a RTZ Olomouc1.9.1964 až 1.9.1969VÚ 1728

32. spojovací rota a 34. spojovací rota se vytvořily1.9.1961 a nacházely se v posádkách Zvolen a Čáslav. Jejich úkolem bylozabezpečovat činnost velitelství 32. a 34. stíhací bombardovací letecké divize. Vroce 1962 bylo u obou rot předepsáno po 152 příslušnících a do jejich složenínáležely následující čety: provozní, radiová, spojovací a výcviková. K 1.9.1963se sloučily s 12. a 34. radiotechnickou rotou a jejich nástupcem se staly 32. a 34.prapor spojení a RTZ. Nově vytvořené prapory byly schopny zabezpečovat činnostdivizního velitelského stanoviště z dvou míst velení, k čemuž byla uzpůsobena ijeho organizační struktura. V souvislosti se zrušením nadřízeného velitelství jakoprvní k 1.9.1969 zanikl 32. prapor spojení a RTZ. Zbývající 34. praporspojení a RTZ se po reorganizaci provedené na podzim 1969 skládal z radioreleovéčety, roty VS 1. položení a roty VS 2. položení, přičemž do složení každé zrot náležel spojovací uzel VS a provozní četa. Vnitřní organizace útvaru sepříliš nezměnila ani v následujícím období a v polovině 80. let byl kromězabezpečovacích jednotek tvořen ze dvou rot spojení a radiotechnického zabezpečení,přičemž do složení obou patřily spojovací četa, radiová četa a skupinanaváděcího radiolokátoru. Strukturu 1. roty dotvářela četa radioreleových stanic.Své působení 34. prapor spojení a radiotechnického zabezpečení ukončil k31.12.1992, když bylo zrušeno velitelství 34. stíhací bombardovací letecké divize.

12. radiotechnická rota a 34. radiotechnická rota vznikly1.9.1961 a byly dislokovány v posádkách Zvolen a Čáslav. Jejich úkolem bylozabezpečovat činnost 32. a 34. stíhací bombardovací letecké divize. V roce 1962 sekaždá z uvedených rot skládala z čety radiolokátoru P-10 a čety velitelskéhostanoviště, přičemž tabulkově pro ně bylo předepsáno po 53 příslušnících. K1.9.1963 se obě roty sloučily se spojovacími rotami uvedených leteckých svazků ajejich nástupci se staly 32. a 34. prapor spojení a RTZ.


1179. Chtěl bych se zeptat, jestli byste nevěděli něco o genmjr.Kolmanovi, který údajně sloužil na Generálním štábu Československé lidovéarmády v 50. a 60. letech? (odpovídá Pavel Minařík)

Eduard Kolman se narodil 5.11.1907 v obci Nová Včelnice. Poabsolvovaní osmiletého gymnázia v Jindřichově Hradci studoval v letech 1928 až 1932na právnické fakultě Karlovy univerzity. V říjnu 1935 byl povolán k výkonuvojenské základní službu. Nejprve nastoupil na Školu pro důstojníky pěchoty vzáloze v Mladé Boleslavi a v říjnu následujícího roku převzal v hodnosti četařeaspiranta velení kulometné čety u hraničářského praporu 1 v Děčíně. Pouplynutí dvou let od nástupu prezenční služby neodešel do zálohy, nýbrž setrvalaž do konce roku 1937 v další dobrovolné činné službě v hodnosti podporučíkazákladní služby u kulometné čety hraničářského praporu 8 ve slovenskémměstečku Šahy. V roce 1938 se zúčastnil jak květnových mimořádných opatření,tak zářijové všeobecné mobilizace. V občanském životě pracoval jako berníúředník. V červnu 1945 byl povolán do armády k výjimečné činné službě, kterouprodělal v Chomutově, Mostě a Horním Jiřetíně. Ke svému civilnímu zaměstnáníse vrátil v říjnu 1945. O dva roky později v souvislosti s operacemi protibanderovcům dobrovolně nastoupil na cvičení a na dobu jednoho měsíce se opět ujalvelení čety. V srpnu 1949 byl na základě § 37 branného zákona povolán do služby varmádě v hodnosti štábního kapitána a nastoupil na MNO jako referent 6.(účetního) oddělení III. (intendančního) odboru. V dubnu 1950 byl vyslán do kurzuhospodářsko-správní služby organizovaného v rámci Intendančního učiliště vRokytnici v Orlických horách. Ke své původní funkci se vrátil o dva měsícepozději. V červenci 1950 se stal vedoucím revizní skupiny výše uvedeného oddělenía v srpnu převzal vedení finančního oddělení Všeobecné správy MNO. Hodnostimajora dosáhl v září 1950 a v únoru následujícího roku byl povýšen napodplukovníka. Od října 1951 byl postaven do čela Finanční správy MNO. V dubnu 1952se stal plukovníkem a na generálmajora byl povýšen o dva roky později. V červnu 1963předal řízení Finanční správy plk. Viktoru Šurkovi a nadále působil jako jehozástupce. V prosinci 1964 opustil MNO a nadále působil na Vysoké škole ekonomické vPraze jako náčelník její vojenské katedry. Genmjr. Eduard Kolman odešel do zálohy31.10.1969.


1178. Prosím o informace o bývalém útvaru dislokovaném veHvožďanech u Bechyně. Údajně se jednalo o 1. radionavigační základnu (snad VÚ5644) a také o odloučenou spojovací jednotku 23. spojpr pro záložní VS 3. sboruPVOS. Zajímá mě, kterému nadřízenému stupni byla 1. RNZ Hvožďany podřízena,doba existence této 1. RNZ, velení a pod. Nikde zatím nebylo o tomto zařízení niczveřejněno. (odpovídá Pavel Minařík)

Radionavigační základna (VÚ 5644) byla zřízena k 1.9.1961 apodléhala velitelství 7. armády PVOS. Proces vzniku základny započal již 1.7.1961,kdy byl vydán její první denní rozkaz. V době vytvoření útvaru byly jehoplánované počty stanoveny na 14 důstojníků, 26 praporčíků, 46 poddůstojníků a40 příslušníků mužstva (celkem 126 osob), kteří měli disponovat 18 speciálnímiautomobily, doplněnými o jeden nákladní (P V3S) i osobní vůz (Gaz-69A). Důstojnícia praporčíci přicházeli k útvaru postupně, vojáci základní služby k 1.7.(příslušníci 1. ročníku od útvarů 7. APVOS) a 1.8.1961 (noví povolanci). K1.8.1961 byl útvar vybaven základní tabulkovou technikou, což mimo jinépředstavovalo po jedné soupravě radiostanic: RAS VKV, R-301 a R-118. Protokolárněnově zřízený útvar kasárenský areál v Hvožďanech (tři obytné budovy, kuchyň,strážnice, smetník, WC, sklady paliva, munice a PHM) převzal od 53. radiotechnickéhopraporu (VÚ 1738 České Budějovice) až 13.9.1961.

Úkolem Radionavigační základny bylo připravit výcvikový,personální a materiální základ pro budování radionavigačního systému na územíČeskoslovenska, řídit jeho postupné vybudování a zabezpečit provoz tohoto systému.

V roce 1961 se ve své činnosti měla zaměřit na:
– organizování a provádění výcviku odborností podle tabulek mírových počtů,
– připravit podklady a zabezpečovat podmínky pro řízení výstavby objektů pro svojivlastní činnost,
– připravit zřízení prozatímních radionavigačních center s KV a VKV zaměřovačiv prostoru Žatec, Děvín, Zvolen, Bechyně a Přerov pro zabezpečení letů vprostorech letišť a na letových cestách a poskytování potřebných informacíOblastem letecké dispečerské služby.

Příjem a základní výcvik povolanců měla provádět společně s10. letištním praporem, stejně tak jako odborný výcvik se spojovacích a PZNspecializací. Výcvik gonistů měl probíhat u radionavigační základny. Do doby, nežse vytvořila její vlastní materiálně-výcviková základna měla využívatmateriálně-výcvikové základny 10. praporu PZN, případně i 1. letecké spojovacíroty a 10. letištního praporu.

Velitelem útvaru po celou dobu jeho existence byl kpt. Bohuslav Tomek.Zástupcem velitele pro věci politické se stal mjr. Miroslav Tykvart a zástupcem protýl kpt. Jaroslav Boháč, který později přešel na neobsazenou funkci zástupcevelitele pro technické věci (uvedení funkcionáři převzali své funkce oficiálnědnem 1.9.1961). Stejně tak nebyla obsazena funkce náčelníka štábu a jejím výkonembyl pověřen npor. Miroslav Škvor, dosavadní pomocník náčelníka štábu. Uvedenáfunkce byla řádně obsazena až 1.4.1963 mjr. Václavem Mervartem. Do organizačnístruktury útvaru náležely: velitelství a štáb (kromě výše uvedenýchfunkcionářů do jeho složení patřil i pomocník velitele pro opravy a zásobování,náčelník zásobování technickým materiálem a dělostřeleckou výzbrojí,finanční náčelník a tajná spisovna), radionavigační stanice RNZ, systém RSBN,provozní skupina ČVO 46a, družstvo technického zabezpečení, dva rádiovézaměřovače VKV, jeden rádiový zaměřovač KV, dílna ČVO 134, automobilní dílna asklad ČVO 187. Svým charakterem měl útvar rozsah roty, což se mimo jiné projevovaloi tím, že měl staršinu (tj. výkonného praporčíka) a místo dozorčího útvarustavěl pouze dozorčího roty. Řada funkcí důstojníků či praporčíků nebylaobsazena a zastávali je vojáci základní služby. Svoji činnost základna ukončila1.5.1963, přičemž bojová a mobilizační pohotovost byla zrušena 15.4.1963. Objektyútvaru byly dne 17.5.1963 předány velitelství 3. sboru PVOS (VÚ 4453 Žatec).

O odloučené jednotce 23. spojovacího praporu v posádce Bechyněnemáme žádné informace.


1177. Mohli byste sdělit něco o životě a kariéře gen. MUDr.Jana Paškana – po roce 1945 byl přednostou zdrav. služby v Bratislavě – aeventuelně uvést alespoň v přehledu naši generalitu zdravotní služby 1945-1989? Asijich zase tolik nebylo. (odpovídá Pavel Minařík)

Generálské hodnosti v době od 9.5.1945 do 31.12.1992 dosáhlinásledující důstojníci zdravotnické služby čs. armády:

generál šéf zdravotnictvaúčinnost povýšení – zastávaná funkce
* dekretem prezidenta republiky ze dne 18.10.1948 
– gen. zdrav. MUDr. Robert Pytlík– s účinností k 1.4.1946
– přednosta VZPS
generál zdravotnictva 
* dekretem prezidenta republiky z 2.10.1945 
– plk. zdrav. MUDr. František Langer– s účinností k 1.8.1945
– přidělen u I/4. (zdrav.) odděl. MNO
* dekretem prezidenta republiky z 25.10.1946 
– plk. zdrav. MUDr. František Langer– s účinností k 1.5.1940 (renominace)
– přednosta VZPS
– plk. zdrav. MUDr. Václav Burian– s účinností k 1.5.1940
– přednosta zdrav. služby VI. sboru
– plk. zdrav. MUDr. Hugo Pokorný– s účinností k 1.5.1940
– přednosta oddělení VN 1 Praha
– plk. zdrav. MUDr. Dominik Čapek– s účinností k 1.5.1941
– přednosta ÚLZ Praha
– plk. zdrav. MUDr. Bedřich Šmelcer– s účinností k 1.5.1941
– přednosta zdrav. služby 1. oblasti
– plk. zdrav. MUDr. Rudolf Glykner– s účinností k 28.10.1941
– přednosta zdrav. služby 2. oblasti
– plk. zdrav. MUDr. František Vaňata– s účinností k 28.10.1941
– přednosta zdrav. služby 5. divize
– plk. zdrav. MUDr. Vladimír Lederer– s účinností k 28.10.1941
– přednosta zdrav. služby 3. oblasti
* dekretem prezidenta republiky z 19.2.1947 
– plk. zdrav. MUDr. Josef Škvařil– s účinností k 1.10.1946
– přednosta VI. odboru MNO
– plk. zdrav. MUDr. Leopold Firt– s účinností k 1.10.1946
– velitel VN 1 Praha
– plk. zdrav. MUDr. Ján Paškan– s účinností k 1.10.1946
– přednosta zdrav. služby 4. oblasti
* dekretem prezidenta republiky z 18.10.1948 
– plk. zdrav. MUDr. Zdeněk Moravec– s účinností k 1.3.1947
– přednosta zdrav. služby 4. oblasti
– plk. zdrav. MUDr. Metoděj Kyjovský– s účinností k 1.4.1947
– přednosta zdrav. služby 11. divize
divizní generál 
* dekretem prezidenta republiky z 1.12.1949 
– brig. gen. MUDr. Josef Škvařil– s účinností k 1.10.1949
– přednosta VI. odboru MNO
brigádní generál 
* dekretem prezidenta republiky z 1.12.1949 
– plk. zdrav. MUDr. František Engel– s účinností k 1.10.1949
– přednosta zdrav. služby 1. oblasti
– plk. zdrav. MUDr. Richard Megiska– s účinností k 1.10.1949
– přednosta zdrav. služby 3. oblasti
* dekretem prezidenta republiky z 3.10.1950 
– plk. zdrav. MUDr. Josef Rada– s účinností k 1.10.1950
– přednosta zdrav. služby 2. divize
* rozkazem prezidenta republiky z 25.2.1951 
– plk. zdrav. MUDr. František Šrytr– účinnost 25.2.1951
– velitel Vojenské nemocnice 1
– plk. zdrav. MUDr. Osvald Vymětal– účinnost 25.2.1951
– náčelník zdravotnické služby 2. vojenského okruhu
* rozkazem prezidenta republiky z 10.4.1952 
– plk. MUDr. František Černý– s účinností k 15.3.1952
– náčelník zdravotnické služby HT
generálporučík 
* rozkazem prezidenta republiky z 8.9.1966 
– generálmajor MUDr. František Engelnáčelník ÚVN
generálmajor 
* rozkazem prezidenta republiky z 24.12.1953 
– plk. MUDr. Josef Krčálnáčelník VLA
– plk. MUDr. Jaroslav Lichtenbergnáčelník katedry VLA
* rozkazem prezidenta republiky z 1.2.1954 
– plk. prof. MUDr. Jan Hybášekzástupce náčelníka VLA
* rozkazem prezidenta republiky z 1.4.1954 
– plk. doc. MUDr. Zdeněk Kuncnáčelník oddělení ÚVN
* rozkazem prezidenta republiky z 6.5.1955 
– plk. MUDr. Jiří Smrčkanáčelník oddělení ÚVN
– plk. prof. MUDr. Josef Liškutínnáčelník katedry VLA
* rozkazem prezidenta republiky z 5.11.1959 
– plk. MUDr. Josef Pravečeknáčelník zdravotnické služby HT
* rozkazem prezidenta republiky z 8.9.1966 
– plk. MUDr. Miroslav Hemalanáčelník zdravotnické služby HT
* rozkazem prezidenta republiky z 1.5.1977 
– plk. MUDr. Milan Kubíknáčelník zdravotnické služby HT
– plk. MUDr. Jozef Sabonáčelník ÚVN
* rozkazem prezidenta republiky z 1.10.1979 
– plk. doc. MUDr. Jaroslav Vaňásek, CSc.náčelník VLVDÚ
* rozkazem prezidenta republiky z 1.5.1980 
– plk. MUDr. Bohumil Indranáčelník zdravotnické služby HT
* rozkazem prezidenta republiky z 1.10.1984 
– plk. MUDr. Vlastimil Jiráneknáčelník zdravotnické služby HT
* rozkazem prezidenta republiky z 1.5.1988 
– plk. MUDr. Vladimír Dbalý, CSc.náčelník ÚVN Praha

MUDr. Ján Paškan se v červnu 1945 stal přednostou zdravotnickéslužby 4. oblasti v Bratislavě. Tuto funkci vykonával do října 1948, kdy nastoupil naMNO jako zástupce přednosty zdravotnického odboru. V květnu 1949 se vrátil doBratislavy a opětně řídil zdravotnickou službu u 4. oblasti. V říjnu 1950 převzalvelení ružomberské Školy na důstojníky zdravotnictva v záloze. V listopadunásledujícího roku nastoupil do funkce přednosty zdravotnického oddělenívelitelství 2. vojenského okruhu v Trenčíně, v jehož čele setrval do září 1955.Poté se stal náčelníkem Posádkové nemocnice Bratislava, přejmenované v říjnu1960 na Vojenskou nemocnici. Od února 1968 působil jako vedoucí katedry válečnéhozdravotnictví u Institutu pro další vzdělávání lékařů a farmaceutů vBratislavě. Do zálohy odešel v březnu 1974. Genmjr. Paškan zemřel 1.9.1989.


1176. Prosím o zjištění historie VÚ 4404 Ostrov nad Ohří.(odpovídá Pavel Minařík)

Vámi uvedený útvar vznikl v listopadu 1950 jako 12. automobilnírota. Podléhal 12. střelecké (tj. pozdější 20. motostřelecké) divizi a jako místojeho dislokace byla předurčena posádka Podbořany. V uvedené posádce ale buďnepůsobil vůbec, nebo se již v roce 1951 přemístil do Dvorů u Karlových Varů. K1.11.1954 byl rozšířen na 62. automobilní prapor, ovšem již 1.11.1955 došlo k jehoredukci na rotu. Od 1.9.1961 opětně působil jako 62. automobilní prapor, přičemž sez posádky Karlovy Vary přestěhoval do Ostrova nad Ohří. K 1.9.1983 proběhlareorganizace útvaru na 20. prapor materiálního zabezpečení. Svoji činnost ukončil31.12.1994, v návaznosti na transformaci svazku, jehož byl doposud součástí, z divizena brigádu.


1175. Můj dotaz se týká historie a krycích čísel letištníchpraporů. Můžete mě pomoci doplnit a upřesnit informace o 2. lpr Olomouc 1962 -1968/69 (jaké používal krycí číslo); 9. lpr Bory/Pardubice (kdy byl na Borechzřízen a jaké používal krycí číslo); 17. lpr Hradčany/Přerov (jaké používalkrycí číslo); 19. lpr Brno (jaké používal krycí číslo); 29. lpr Chrudim (kdy bylzřízen a kdy zrušen) a 32. lpr (měl krycí číslo VÚ 8077)? Týlové zabezpečeníLSŠ a LSU/ŠSU bylo v určitých obdobích součástí učilišť a krátkou dobu tam byl29. lpr. Jaké používal krycí číslo? (odpovídá Pavel Minařík)

Vámi uvedené letištní prapory měly následující krycí čísla:

ÚtvarDoba existenceKrycí číslo
2. letištní prapor Olomouc (od října 1968 Prostějov)1.9.1962 až 1.9.1969VÚ 8711
9. letištní prapor Plzeň (od října 1953 Pardubice)1.12.1951 až 1.9.1967VÚ 7343
17. letištní prapor Hradčany (od XI/1955 Přerov)1.5.1952 až 1.10.1960VÚ 9116
19. letištní prapor Brno1.3.1952 až 1.3.1954nezjištěno
29. letištní prapor Chrudim1.9.1951 až 1.1.1953VÚ 6800
32. letištní prapor Brno1.7.1952 až 30.10.1958VÚ 8047

1174. Zajímala by mě historie VÚ v Kostelci nad Labem nadzačátku až po dnešek. (odpovídá Pavel Minařík)

Pravděpodobně máte na mysli útvar ženijního vojska, který byl v Kostelci nad Labem zřízen v červnu 1961 jako 73. pontonový prapor (VÚ 2499). Útvar nejprve podléhal velitelství 4. armády, ale na sklonku srpna 1967 byl předán do složení vojsk Západního vojenského okruhu, tj. reorganizované 1. armády. K 1.9.1969 byl rozšířen na 73. pontonový pluk (VÚ 2122) a podřízen velitelství nově vytvořeného Západního vojenského okruhu v Táboře. Další reorganizace útvaru následovala v listopadu 1986, kdy se z něj stala 10. pontonová brigáda (VÚ 5650), tvořená 101. pontonovým praporem (VÚ 4909) a 10. přepravním výsadkovým praporem(VÚ 5001), které měly v případě potřeby doplnit 102. až 104. pontonový prapor. V říjnu 1992 brigáda prodělala reorganizaci, v jejímž rámci jako samostatný útvar zanikl 101. pontonový prapor a stejný osud potkal v prosinci 1993 i 10. přepravní výsadkový prapor. Rok 1994 přinesl změnu v názvu nadřízeného velitelství, které se z Vojenského velitelství Západ (vytvořeného 1.1.1992 na základě velitelství Západního vojenského okruhu) transformovalo na velitelství 1. armádního sboru,působící i nadále v posádce Tábor. V průběhu roku 1995 byla brigáda předurčena pro plnění úkolů územní obrany. V červenci 1997 proběhla reorganizace brigády na 4. mobilizační základnu (VÚ 7366), která podléhala nově vytvořenému Velitelství vojska územní obrany v Táboře. V listopadu 2003 byl útvar zrušen, respektive se z něj stal Zásobovací úsek ženijní techniky a materiálu podléhající velitelství Ústřední základy zbraní a zbraňových systému ve Štěpánově.


1173. Jaký byl vývoj Spojovacího učiliště v Novom Mestě nadVáhom od roku 1968 až do rozdělení státu. Jsou známa jména velitelů učiliště adalších funkcionářů. Kde se dají najít? (odpovídá Pavel Minařík)

Vzhledem k potřebě doplnit kádry spojovacího vojska za důstojníkya praporčíky, kteří museli po srpnu 1968 z politických důvodů opustit ČSLA, byly vrámci Spojovacího učiliště ve školním roce 1971/1972 zřízeny Ročnídůstojnická škola pro uchazeče o službu vojáka z povolání z řad učňovskémládeže bez maturity a Dvouletá důstojnická škola pro učňovskou mládež smaturitou. K 1.9.1972 následovalo jeho přejmenování na Vojenské učilištěPodjavorinských partyzánů. Úkolem učiliště bylo připravovat důstojníky bezvysokoškolského vzdělání a praporčíky spojovacího vojska, PVOS, VPVO aradiolokační specialisty výzbrojní služby v Roční důstojnické škole, Dvouletédůstojnické škole, odborných kurzech a nově zřízené Vojenské střední odbornéškole, přičemž příprava radiolokačních specialistů byla zahájena ve školnímroce 1973/1974, po jejich převedení z rušeného Technického učiliště v LiptovskémMikuláši. Po obnovení Vojenského učiliště v Liptovském Mikuláši do něj bylapočínaje školním rokem 1979/1980 postupně převedena příprava odborností PVOS,VPVO a radiolokace. V listopadu 1986 došlo k předání Vojenského učiliště v NovémMestě nad Váhem od náčelníka GŠ ČSLA do podřízenosti velitele Východníhovojenského okruhu. Dnem 28.9.1991 proběhlo přejmenování učiliště na Vojenskoustřední školu spojovacího vojska podřízenou náměstkovi ministra obrany prosociální a humanitární věci. Jejím úkolem bylo připravovat velitele a specialistypro spojovací vojsko čs. armády. Od 1.1.1993 se škola stala součástí ASR.

Funkci náčelníka učiliště v letech 1968 až 1992 zastávali: plk.Josef Maláček (do 1974), plk. Emil Čevela (1975), plk. Jozef Loffay (1975 až 1989) aplk. Emil Polakovič (od 1989).

Archivní fond Spojovacího (Vojenského) učiliště je uložen veVojenském archivu v Trnavě.


1172. Zaujímalo by ma, aké útvary ženijného vojska bolidislokované v posádke Sereď od roku 1945. (odpovídá Pavel Minařík)

V posádce Sereď se v letech 1945 až 1992 nacházely následujícíútvary ženijního vojska:

– ženijní prapor 91945
– náhradní prapor 4. ženijní brigády1946 – 1947
– ženijní prapor 181947 – 1949
– ženijní pluk 41949 – 1950
– 64. ženijní pluk (brigáda)1950 (1956) – 1958
– 64. ženijní pluk1958 – 1964
– 9. ženijní prapor1953 – 1955
– 9. (6.) ženijní rota1954 (1955) – 1956
– 6. ženijní pluk (brigáda)1967 (1977) – 1990
– 6. výcvikové středisko1990 – 1991
– 3. ženijní brigáda1991 – ASR
– 2. prapor pásových samohybných soulodí1968 – 1969
– 1. ženijní prapor1968 – 1991

Pozn.: ASR – Dnem 1.1.1993 útvar převeden do složení ASR.


1171. Můžete uvést nějaké informace o průběhu vojenskéslužby plukovníka Studeného, jednoho z poválečných velitelů Leteckého učilištěv Prostějově? (odpovídá Pavel Minařík)

Jaroslav Studený se narodil 14.5.1909 v Ivančicích u Brna. K výkonuvojenské základní služby nastoupil v říjnu 1930 u Leteckého pluku 2 v Olomouci, pokrátké době však byl odeslán do roční Školy důstojníků letectva v záloze,organizované v rámci VLU v Prostějově. Po jejím ukončení začal studovat naVojenské akademii v Hranicích. V létě 1933 byl jmenován poručíkem pěchoty aodeslán na Slovensko, kde sloužil jako velitel čety u horského praporu 10 v Sabinově.Posledním dnem roku 1933 byl přeřazen k letectvu a následně působil jako nižšídůstojník u 9. letky v Piešťanech a 13. letky v Košicích. Od podzimu 1936 vyučovalna Škole pro důstojníky letectva v záloze v Prostějově. V říjnu 1937 se stalnadporučíkem. U VLU setrval až do rozpuštění čs. armády v létě 1939.

Koncem července 1939 emigroval do Polska a již k 1. srpnu se zařadilmezi příslušníky čs. vojenské jednotky v Krakově. Od 28. srpna do 21. zářísloužil v polském letectvu. Následovalo měsíční zajetí Rudou armádou a odesláník vojenské skupině pplk. Svobody. Ze SSSR odjel v březnu 1940 přes Turecko, Sýrii aEgypt do Francie, kam dorazil v polovině května. Po prezentaci v Marseille bylpřemístěn k čs. jednotkám v Agde, ale vzhledem k rychlé porážce Francie koncemčervna odplul do Velké Británie. Od poloviny července se stal příslušníkem právěvytvořené 310. stíhací peruti, v jejichž řadách létal až do konce dubna 1941.Následovalo několikaměsíční přidělení u polské 306. peruti a od 1.9.1941působil na Inspektorátu čs. letectva v Londýně. V březnu 1941 byl povýšen dohodnosti kapitána a o rok později do hodnosti štábního kapitána. Od dubna doprosince 1943 studoval na polské letecké štábní škole a v lednu 1944 byl opětněpřidělen k Inspektorátu čs. letectva. V říjnu 1944 se stal majorem. V listopadu 1944byl odeslán do SSSR a u 1. čs. smíšené letecké divize v Přemyšlu se ohlásilpočátkem ledna příštího roku.

V březnu 1945 došlo k jeho ustanovení velitelem Leteckéhovýcvikového střediska ve Spišské Nové Vsi. Uvedenou funkci vykonával až do koncečervence 1945. Následovalo přemístění k Leteckému učilišti do Prostějova, kde seprvního srpnového dne jako čerstvě povýšený podplukovník ujal funkce zástupcevelitele. V březnu 1948 byl povýšen na plukovníka a ustanoven velitelem učiliště.Stejně tak jako jeho předchůdce, vzhledem ke svému působení v letech 2. světovéválky ve Velké Británii, byl v únoru 1949 zbaven funkce. Jeho služba v řadách 1.čs. smíšené letecké divize v SSSR toho rozhodnutí jen o rok oddálila. Následovalovyloučení z řad výkonných letců, odeslání na nucenou dovolenou a propuštění zarmády.

Za své zásluhy v letech 2. světové války získal Čs. válečnýkříž z roku 1939, Čs. medaili „Za chrabrost před nepřítelem“, Čs. medaili„Za zásluhy“ I. stupně, Čs. vojenskou pamětní medaili, sovětskou medaili „Zapobědu“, britskou „Star 1939–1943“ a polský válečný kříž. Zemřel v roce1968. Po listopadu 1989 nebyl rehabilitován.

Související Příspěvky

Začněte psát hledaný výraz výše a stisknutím klávesy Enter vyhledejte. Stisknutím klávesy ESC zrušíte.

Zpět na začátek