990. Mohli byste mi poskytnout informace o 6. střeleckém pluku. Zajímá mě především jeho osud od vzniku po VII/1918. (odpovídá Pavel Minařík)
Böhmisches Landwehr-Infanterie-Regiment Nr. 6 se vytvořil v roce 1889 sloučením dosavadních Landwehr-Bataillon Nr. 41 Cheb, Nr. 50 Horšovský Týn a Nr. 51 Planá. V době svého vzniku se plukovní velitelství nacházelo v Chebu, zatímco 1. a 2. prapor byly dislokovány v Chebu a 3. prapor v Horšovském Týně. V roce 1894 byl pluk přejmenován na Landwehr-Infanterie-Regiment Nr. 6 a současně proběhlo jeho soustředění v Chebu. Od tohoto roku byly pluku pro doplňování mužstva přiřčeny obvody Doplňovacích okresních velitelství Nr. 35 (Plzeň), Nr. 73 (Cheb), Nr. 88 (Beroun) a Nr. 92 (Chomutov). Od roku 1899 se jeho noví příslušníci rekrutovali pouze z teritoria Doplňovacích okresních velitelství Nr. 73 (Cheb) a Nr. 88 (Beroun). Ve velení pluku se v letech 1889 až 1913 postupně vystřídali: pplk./plk. Friedrich von Rehn (od 1889), pplk./plk. Robert Scheriau von Kranischain (od 1895), pplk./plk. Ernst Scheller (od 1900), plk. Ferdinand Fidler von Isaborn (od 1902), plk. August Hess (od 1907) a plk. Adolf Hansmann (od 1912).
Böhmisches Landwehr-Bataillon Nr. 41 vznikl v roce 1870 v Chebu. K jeho přejmenování na Böhmisches Landwehr-Infanterie-Bataillon Nr. 41 došlo v roce 1875. Pro doplňování mužstvem mu byl určen obvod Doplňovacího okresního velitelství Nr. 73 (Cheb) a od roku 1884 rovněž částečně i Nr. 92 (Chomutov). V roce 1889 se stal součástí výše uvedeného pluku, přičemž až do roku 1894 používal původní pojmenování a následně byl přejmenován na 1. polní prapor.
Böhmisches Landwehr-Bataillon Nr. 51 se konstituoval v roce 1872 v Plané. V roce 1875 byl přejmenován na Böhmisches Landwehr-Infanterie-Bataillon Nr. 51. Nováčky získával z teritoria Doplňovacího okresního velitelství Nr. 73 (Cheb) a od roku 1884 rovněž částečně i Nr. 88 (Beroun) a Nr. 92 (Chomutov). Ve stejném roce došlo k přestěhování praporu do Chebu. Po svém začlenění do zeměbraneckého pěšího pluku č. 6 používal nejprve původní pojmenování, ale v roce 1894 se z něj stal 2. polní prapor.
Böhmisches Landwehr-Bataillon Nr. 50 byl taktéž vytvořen v roce 1872. Sídlil v Horšovském Týně a své rekruty dostával z obvodu Doplňovacího okresního velitelství Nr. 35 (Plzeň). V roce 1875 byl přejmenován na Böhmisches Landwehr-Infanterie-Bataillon Nr. 50. V rámci zmíněného pluku si z počátku ponechal původní název, ovšem v roce 1894 byl přejmenován na 3. polní prapor.
Dokumenty zeměbraneckého pěšího pluku 6 z let 1914 až 1918 se ve Vojenském ústředním archivu Praha nedochovaly.
989. Můžete mi zjistit více o Strážním praporu č. XVI? (odpovídá Pavel Minařík)
Strážní prapor XVI vznikl 28.2.1938 a podléhal pěšímu pluku 35. Velitelství praporu a 4. rota se nacházely ve Vlkýši, 1. rota v Pozorce, 2. rota ve Sklapcích a Lšelíně a 3. rota ve Všekarech a Hradišťanech. K 1.6.1938 byl prapor předán do podřízenosti velitelství hraničářského praporu 6. V návaznosti na dokončování výstavby objektů lehkého opevnění v západních Čechách se od 1.10.1938 počítalo s jeho zařazením do plánovaného pěšího pluku 19, který by kromě něj a hraničářského praporu 6 Domažlice tvořil ještě strážní prapor XV Merklín. Po přijetí mnichovského diktátu a odstoupení pohraničí se ale od tohoto opatření upustilo a strážní prapor XVI byl na základě rozhodnutí Hlavního štábu čs. branné moci k 15.11.1938 zrušen.
Dokumenty strážního praporu XVI se ve Vojenském ústředním archivu Praha nedochovaly.
988. Kde byly rozmístněny sklady munice čs. armády v letech 1918–39 a za protektorátu? (odpovídá Pavel Minařík)
K uložení munice čs. armáda využívala síť zbrojnic, vytvářených na různých organizačních úrovních. Z počátku se jednalo o různé zbrojnice, dělostřelecká zbrojní a muniční skladiště, převzatá po rakousko–uherské armádě. V září 1920 z nich byly vytvořeny Ústřední zbrojní skladiště v Praze, osm divizních zbrojnic v Čechách a na Moravě, společně se dvěma armádními zbrojnicemi na Slovensku. Celá síť zbrojnic nejprve náležela k dělostřelectvu, ale na počátku 1922 byla převedena do nově vytvořené zbrojní služby, přičemž dosavadní Ústřední zbrojní skladiště bylo přejmenováno na Hlavní zbrojní sklad. V lednu 1928 tuto strukturu nahradila nová, zahrnující tři zemské zbrojnice a šest divizních zbrojnic. Další reorganizace následovala po konstituování sborových velitelství, kdy k 1.1.1937 kromě Ústřední zbrojnice vznikla i řada sborových zbrojnic s příslušnými odloučenými pobočkami.
Ústřední zbrojnice | Praha |
* odloučený zbrojní sklad | Písek |
Sborová zbrojnice 1 | Praha |
* odbočka | Hostivice |
* odbočka | Plzeň |
* odbočka | Rudolfov |
Sborová zbrojnice 2 | Josefov |
* odbočka | Terezín (od VIII/1938 Bělá pod Bezdězem, od X/1938 Pečky, od XII/1938 Holice) |
Sborová zbrojnice 3 | Brno |
Sborová zbrojnice 4 | Olomouc |
* odbočka | Hranice |
Sborová zbrojnice 5 | Trenčín |
* odbočka | Ružomberok |
Sborová zbrojnice 6 | Košice |
* odbočka | Humenné |
Sborová zbrojnice 7 | Bratislava |
* odbočka | Banská Bystrica |
Uvedená organizace přetrvala až do rozpuštění čs. armády na sklonku července 1939.
Vládní vojsko mělo pouze dva sklady, a to v Josefově a Bučovicích. Zda v nich byl uložen i zbrojní materiál, nám není známo. Vzhledem ke skutečnosti, že německé okupační orgány povolily vládnímu vojsku vlastnit jen omezené množství zbraní a munice, to nepovažujeme ale za příliš pravděpodobné. Většina uvedeného materiálu byla s největší pravděpodobností uložena přímo u jednotlivých praporů.
987. Existovala možnost vojenského zásahu čs. armády při anšlusu Rakouska? (odpovídá Pavel Šrámek)
Teoreticky asi ano. Jeden z funkcionářů tehdejšího ministerstva národní obrany po roce 1945 vypověděl, že někteří významní důstojníci dávali v úvahu, zda by Československo nemělo provést mobilizaci. Podrobnosti naleznete ve studii „Odhodlání versus loajalita. Názory a postoje velení československé armády v roce 1938“, která vyšla v časopise „Soudobé dějiny“ číslo 1–2/2004.
986. Zajímalo by mě, jak byly dislokovány jednotky VI. sboru československé armády (pluky, prapory, oddíly) v první polovině března 1939? (odpovídá Pavel Šrámek)
Jednotky VI. sboru a jednotky jemu podřízené 11., 12. a 17. divize byly v té době dislokovány následovně:
VI. sbor | Spišská Nová Ves |
dělostřelecký pluk 111 | Liptovský Sv. Mikuláš, Spišské Vlachy, Spišská Nová Ves |
dělostřelecký pluk 112 | Humenné, Snina |
telegrafní prapor 4 | Prešov |
ženijní prapor 12 | Michalovce |
automobilní prapor 4 | Prešov, Pozdišovce |
11. divize | Spišská Nová Ves |
pěší pluk 14 | Krompachy, Kysak, Margecany, Kluknava |
pěší pluk 32 | Poprad, Gelnice, Prešov |
horský pěší pluk 4 | Dobšiná, Nižná Slaná, Revúca, Brezno nad Hronom |
dělostřelecký pluk 11 | Prešov, Nižní Šebeš, Dobšiná |
12. divize | Svalava |
pěší pluk 20 | Michalovce, Sečovce, Trebišov |
pěší pluk 36 | Perečín, Svalava, Velké Berezné |
pěší pluk 45 | Chust, Sevluša, Volové |
dělostřelecký pluk 12 | Čemerné, Tuří Remety, Ťačov |
17. divize | Prešov |
pěší pluk 16 | Prešov, Sabinov |
pěší pluk 37 | Levoča |
horský pěší pluk 3 | Poprad, Podolínec |
dělostřelecký pluk 202 | Kežmarok |
Případné další podrobnosti naleznete v článku Rudolfa Sandera „Organizační a dislokační vývoj československé armády v letech 1918–1939“, který vyšel ve Sborníku archivních prací číslo 1/1985.
985. Zajímala by mne historie 33. stíhací letky (hlavně období od roku 1938). (odpovídá Pavel Šrámek)
Původní 33. letka vznikla 20.10.1920 jako 33. letecká rota a v prosinci 1920 se stala součástí leteckého pluku 2 v Olomouci. V květnu 1924 byla přejmenována na 33. letku a v říjnu 1929 na 34. letku. Nová 33. letka vznikla 1.10.1937 v Olomouci jako součást leteckého pluku 2, konkrétně jeho III. peruti. Letadla této letky (stíhačky Avia B-534) byla označována písmenem „T“. Tento stav zůstal (s výjimkou období zářijové mobilizace) až do rozpuštění československé armády v červenci 1939.
984. Zajímal by mne rozpočet naší armády v letech 1918–1938 v závislosti na HDP – průměrná částka a event. procentuální vyjádření. (odpovídá Pavel Šrámek)
Vzhledem k složitosti této problematiky si vás dovolujeme odkázat na práci Jana Pavla „Velikost a struktura výdajů na národní obranu v Československu v letech 1918–1938“, která vyšla v Národohospodářském ústavu Josefa Hlávky v Praze roku 2004, případně na časopisecké články téhož autora (např. Historie a vojenství, roč. 2003, č. 2). Dílčí údaje naleznete také na našich stránkách v části „Předválečná armáda – Čísla a fakta“.
983. Dalo by se určit, kdy a kde se vzal název „Sudety“? (odpovídá Pavel Šrámek)
Původně se jednalo o geografický název pro pohoří na severní hranici Čech. O Sudetských horách psal již Klaudios Ptolemaios ve 2. století našeho letopočtu, přičemž měl na mysli asi Krušné hory. V pozdějších dobách se „Sudety“ geograficky ztotožňovaly s celou severní pohraniční oblastí českých zemí obývanou Němci. Od počátku 20. století se však stále více začalo prosazovat použití slova „sudetský“ jako souhrnného označení pro německé obyvatelstvo v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, které původní geografické pojetí postupně zatlačilo do pozadí. Za autora tohoto pojetí je označován německý politik Franz Jesser.
982. Kolik bylo délesloužících poddůstojníků v čs. armádě v roce 1930? Byli počítáni mezi gážisty nebo voj. presenční služby? Je známo jejich národnostní složení? Převládali Češi jako u důstojníků? (odpovídá Pavel Šrámek)
Bohužel počty délesloužících z roku 1930 k dispozici nemáme. Disponujeme pouze údaji k 25. 10. 1934, podle kterých bylo národnostní složení následující:
národnost | ||||||||
česká | slovenská | ruská, rusínská | polská | německá | maďarská | rumunská | jiná | |
délesloužící poddůstoj. | 7209 | 1029 | 125 | 59 | 635 | 153 | 3 | 10 |
981. Kdepak bych mohl nalézt informaci o Republikanische Wehr (Republikánská obrana) v Československu? Prý byla součástí SOS a měla být nasazena na obranu republiky? (odpovídá Pavel Šrámek)
O Republikanische Wehr (někdy též Rote Wehr), branné organizaci německé sociální demokracie, je k dispozici bohužel minimum publikovaných informací, a to kupodivu i na německé straně. Základní všeobecné informace naleznete pod heslem „Rudá obrana“ v encyklopedické příručce „Český antifašismus a odboj“ z roku 1988, jedinou publikací je pak práce Silvestra Nováčka „Mikulovská Republikanische Wehr v boji proti fašismu“ také z roku 1988. Příslušníci Republikanische Wehr nebyli přímo součástí Stráže obrany státu, ale velmi často sosákům v pohraničí pomáhali, např. se zásobováním a zpravodajstvím. Organizované skupiny Republikanische Wehr měly být, podobně jako i jiné státu věrné branné organizace, použity v případě války k hlídkové a pomocné činnosti. V září 1938 k takovým případům skutečně došlo, bohužel přesné informace jsou k dispozici jen z jihomoravského Mikulova, kde byla velitelem III. praporu pěšího pluku 31 zorganizována ozbrojená skupina německých dobrovolníků právě z příslušníků Republikanische Wehr.
980. Chtěl bych se zeptat, jaký způsob dopravy horských kanonů vz. 15 se užíval u I. oddílu děl. pluku 13 (za mobilizace děl. pluku 34), zda nadále užívali nosné soumary a děla dopravovali rozložená (jako u původního horského děl. oddílu), nebo byla tažená koňmi vcelku, jak bylo zvykem u lehkého dělostřelectva? V souvislosti s tím by mě zajímalo, zda mužstvo nadále užívalo klasické šněrovací boty, nebo začalo nosit vysoké boty (holínky), jak bylo u lehkého hipomobilního dělostřelectva zvykem? Jde mi o identifikaci vojáků na dobových fotografiích. (odpovídá Pavel Šrámek)
Bohužel odpovědi na Vaše dotazy neznáme, ale vzhledem k tomu, že zmíněný oddíl dělostřeleckého pluku 13 užíval horské kanony vz. 15, lze předpokládat, že způsob dopravy byl stejný jako u původního horského dělostřeleckého oddílu.
979. Které německé jednotky byly určeny k obsazení Ústí nad Labem a Ostravska, a které polské jednotky byly určeny k obsazení Ostravska v roce 1938? Kde by se daly nalézt informace o těchto jednotkách? (odpovídá Pavel Šrámek)
K obsazení Ústí nad Labem byla předurčena zřejmě německá 4. pěší divize, k obsazení Ostravska pak zřejmě německá 3. tanková divize. Z českých prací lze něco najít v 1. díle knihy Miloslava Johna „Září 1938“ z roku 1997, ale vzhledem k problematičnosti Johnových prací je otázkou, nakolik lze uvedeným informacím věřit. Jinak nezbývá než zkusit sehnat německé práce, např. „Geschichte der 3. Panzer-Division“, která vyšla v Berlíně roku 1967.
V případě polských jednotek by se zřejmě jednalo o 23. pěší divizi. V tomto případě doporučujeme vynikající práci Marka P. Deszczyńského „Ostatní egzamin“, která vyšla ve Varšavě roku 2003. V ní jsou pak uvedeny odkazy na další zdroje.
978. Jakým způsobem mělo být označeno polní četnictvo (za první republiky) v případě nasazení? Služební předpis pro polní četnictvo vydaný v roce 1929 a platný prakticky do zániku republiky o tom vůbec nehovoří. (odpovídá Pavel Šrámek)
Víme jen to, co jsme již kdysi uvedli v odpovědi na dotaz č. 52. Polní četnictvo mělo zřejmě používat svoji četnickou uniformu a na ruce mělo mít pásku s nápisem „Polní četník“.
977. Mám dotaz ohledně II. sv. války, zda existovaly nějaké plány Německa na obsazení neutrálních států, dále proč se k Německu nepřipojilo Španělsko a proč nedošlo k okupaci Gibraltaru? (odpovídá Pavel Šrámek)
Se svým dotazem se prosím obraťte na www.fronta.cz, což je web specializovaný na 2. světovou válku, kde vám poradí specialisté na toto období, což my bohužel nejsme.
976. Lze někde na internetu nalézt kompletní mapu čs. opevnění? (odpovídá Pavel Šrámek)
Jde o to, co přesně máte na mysli. Pokud vám postačí mapa s liniemi opevnění, tak takové lze najít jak v knihách, tak na internetu, mimo jiné i na našich stránkách. Pokud byste však potřebovala mapu se zakreslenými všemi postavenými pevnostními objekty, tak taková souhrnně, pokud je nám známo, neexistuje. Nicméně alespoň v knihách jsou k dispozici podrobné mapy s jednotlivými objekty vždy pro určité oblasti. Například mapy se zakreslenými objekty těžkého opevnění naleznete v „Lexikonu těžkých objektů československého opevnění z let 1935–38“, který vyšel ve Dvoře Králové roku 2001, mapy se zakreslenými těžkými a lehkými objekty na Králicku zase ve „Valu na obranu republiky“, který vyšel v Brně roku 2005. Celá řada oblastí je již takto zmapována.