61

915. Mám z dětství velice pěkné vzpomínky na pana generála Houru. Chtěl bych alespoň trochu znát jeho životní a vojenskou dráhu. Naposledy jsem ho pamatoval jako brigádního generála, kdy chodil do tzv. kadetky na Prašném mostě. (odpovídá Pavel Minařík)

František Houra se narodil 26.10.1898 v Roželově, okr. Blatná. V letech 1912 až 1916 studoval na obchodní akademii v Praze a po jejím skončení byl v květnu 1916 jako jednoroční dobrovolník prezentován u náhradního praporu zeměbraneckého pěšího pluku 28 v Linci. Během výcviku dosáhl hodnosti desátníka a v říjnu téhož roku odešel ve funkci velitele družstva na sočskou frontu. Zde se v srpnu 1917 ocitl v italském zajetí. V zajateckém táboře Asinara se přihlásil do vznikajících čs. legií. V červenci 1918 nastoupil nejprve k 7. doplňovacímu praporu ve Folignu a následně v srpnu 1918 k pěšímu pluku 31, u kterého v hodnosti strážmistra zastával funkce zástupce velitele čety a velitele čety kulometných pistolí. Do Československa se vrátil koncem prosince 1918 a hned se zapojil do bojů na Slovensku a Podkarpatské Rusi. V dubnu 1919 dosáhl hodnosti podporučíka. V květnu 1919 byl přemístěn k pěšímu pluku 35, s nímž se v srpnu 1919 přesunul ze Slovenska do mírové posádky v Moravských Budějovicích. V říjnu 1919 byl přemístěn ve funkci zásobovacího důstojníka a velitele štábní roty ke II. praporu uvedeného pluku do Třebíče. Od února 1920 působil u I. praporu, přičemž postupně zastával funkce zásobovacího důstojníka praporu, velitele kulometné čety a roty. Poručíkem se stal v dubnu 1920, nadporučíkem v listopadu 1921 a kapitánem v říjnu 1925. V listopadu 1926 nastoupil ke studiu na Válečnou školu v Praze. Po jejím absolvování byl převeden do stavovské kategorie důstojníků generálního štábu a koncem září 1929 přidělen k Zemskému vojenskému velitelství Košice, u kterého nejprve sloužil na 2. (zpravodajském) oddělení štábu a od července 1931 na 3. (operačním) oddělení štábu. Do hodnosti štábního kapitána generálního štábu byl povýšen v červnu 1930. V září 1931 se stal zástupcem přednosty 3. oddělení a o rok později převzal řízení oddělení. Počátkem února 1933 byl povýšen na majora generálního štábu a koncem téhož měsíce došlo k jeho převelení na 3. (operační) oddělení Hlavní štáb do Prahy, v rámci kterého nejprve působil u všeobecné skupiny a od února 1937 u operační skupiny. Do hodnosti podplukovníka generálního štábu byl povýšen v červenci 1937. V době mnichovské krize na přelomu září a října 1938 zastával funkci referenta 3. (operačního) oddělení štábu Hlavního velitelství, načež se vrátil ke svému mírovému zařazení. Službu v čs. armádě přerušil v důsledku německé okupace a rozpuštění čs. armády koncem července 1939.

Po nástupu do zaměstnání u protektorátního ministerstva financí se zapojil do odbojové činnosti, za což byl v únoru 1940 zatčen gestapem a vězněn v různých věznicích na území „Protektorátu“ a Německa až do počátku května 1945. Po svém osvobození americkou armádou se vrátil do vlasti a v polovině května 1945 opětovně nastoupil službu v čs. armádě, přičemž byl přidělen jako přednosta operační skupiny na 1. (operační) oddělení Hlavního štábu a od listopadu 1945 ustanoven do funkce zástupce přednosty uvedeného oddělení. V srpnu 1945 dosáhl hodnosti plukovníka generálního štábu. Působení na Hlavním štábu přerušil v červnu 1946, kdy byl vyslán ke studiu na Nejvyšší vojenskou akademii K. J. Vorošilova do Moskvy. Během studia byl v říjnu 1948, se zpětnou účinností stanovenou k září 1946, povýšen do hodnosti brigádního generála. Po svém návratu byl opětovně od srpna 1949 zařazen na Hlavním štábu, tentokrát ve funkci 1. podnáčelníka, zodpovídajícího za řízení 1. (operačního), 3. (výcvikového) a 4. (organizačního) oddělení. V dubnu 1950 Hlavní štáb opustil definitivně a nastoupil na Vysoké vojenské učiliště v Praze, tj. původní Vysokou školu vojenskou, kde nadále působil jako zástupce velitele. Po transformaci učiliště na Vojenskou akademii Klementa Gottwalda vykonával od srpna 1951 funkci zástupce velitele pro školení a vědeckou práci. V květnu 1955 byl povýšen do hodnosti generálporučíka a v červenci 1957 získal vědeckou hodnost kandidáta věd. Kdy vojenskou službu ukončil, nám bohužel není známo. Pravděpodobně se tak stalo v létě 1958 při zrušení VA KG v Praze. František Houra zemřel 11.7.1966.


914. Chtěl bych znát historii VÚ 9127 včetně dislokace. (odpovídá Pavel Minařík)

Vámi uvedený VÚ 9127 byl zřízen 1.1.1953 jako 11. radiotechnická četa letecké zabezpečovací služby 1. třídy. Nacházel se na letišti Hradčany a zabezpečoval letovou činnost útvarů 46. bombardovací letecké divize. K 15.5.1954 proběhlo jeho rozšíření na 46. rotu leteckých zabezpečovacích prostředků, která vzhledem k redislokaci uvedeného svazku do Přerova od listopadu 1955 převzala radiotechnické zabezpečení 17. stíhacího leteckého pluku, nacházejícího se na letišti Hradčany. V říjnu 1957 byl útvar přejmenován na 46. rotu pozemního zabezpečení navigace. V září následujícího roku se rota rozrostla na 46. prapor pozemního zabezpečení navigace. K 1.9.1963 došlo k přejmenování útvaru na 46. prapor radiotechnického zabezpečení, který až do srpna 1964 zajišťoval letový provoz 17. stíhacího leteckého pluku. Po zrušení pluku do jeho péče přešel 2. stíhací bombardovací letecký pluk. Po obsazení letiště Hradčany sovětským vojenským letectvem byly oba útvary k 15.10.1968 zrušeny.


913. Můžete mi podat informaci o označení asi zaniklých vojenských útvarů v Horních Počáplech a v Příchovicích u Přeštic, včetně stavebního útvaru (VÚ XXXX)? Který útvar mohl mít označení VÚ 9385? Vše aby se vztahovalo k r. 1968. (odpovídá Pavel Minařík)

V Příchovicích u Přeštic se v roce 1968 nacházel 61. automobilní prapor. Zmíněný útvar navazoval na automobilní rotu 2, která se vytvořila v únoru 1920 v Plzni. Tvořila součást automobilního praporu 1, ale byla předurčena pro plzeňskou 2. pěší divizi. V nezměněné podobě a podřízenosti rota přetrvala až do července 1939, kdy svoji činnost ukončila vzhledem k rozpuštění čs. armády. Po skončení 2. světové války byla na podzim 1945 obnovena jako automobilní rota 4, začleněná do organizačního rámce automobilního praporu 3. Na sklonku roku 1950 došlo k jejímu vyjmutí ze složení praporu, reorganizaci na 61. automobilní rotu a podřízení velitelství 11. pěší divize, tj. pozdější 19. motostřelecké divize. K 1.11.1954 se útvar rozšířil na 61. automobilní prapor, ovšem již 1.11.1955 se vrátil k původnímu organizačnímu uspořádání. Definitivní rozšíření útvaru na prapor proběhlo 1.10.1958, poté co došlo ke sloučení roty s divizní automobilní školou. V létě 1961 se útvar přemístil z Plzně do Příchovic. V říjnu 1984 následovala jeho reorganizace na 19. prapor materiálního zabezpečení, který byl po svém předání do podřízenosti 2. mechanizované divize dnem 1.11.1991 přečíslován na 2. prapor materiálního zabezpečení. Svoji činnost útvar ukončil 31.12.1993 v souvislosti s přechodem divize na brigádní strukturu.

VÚ 9385 byla Škola pro přípravu důstojníků dělostřeleckého průzkumu v záloze, vytvořená k 1.9.1961 v Lipníku nad Bečvou. V uvedené posádce působila do léta 1963, kdy došlo k jejímu zrušení, respektive převzetí jejich povinností Školou pro přípravu důstojníků dělostřelectva v záloze ve Frenštátu pod Radhoštěm.

Historie 32. silniční brigády Horní Počáply je uvedena v odpovědi na dotaz čís. 227.


912. Vojenský útvar 1746 Podbořany, okr. Louny. Mohli byste sdělit nějaké údaje o tomto pluku a kdo byl velitel pluku v roce 1972-1975? (odpovídá Pavel Minařík)

Vámi uvedený VÚ 1746 vznikl v Podbořanech 1.10.1958 jako 20. prapor technického zabezpečení začleněný do složení 20. motostřelecké divize. K 1.9.1961 prodělal restrukturalizaci na 20. technické opravny. V návaznosti na přechod celé divize na tzv. typovou organizaci byl 1.9.1974 reorganizován na 20. prapor oprav techniky. Při transformaci 20. mechanizované divize na 3. mechanizovanou brigádu došlo 1.1.1995 k jeho přeměně na 3. prapor zabezpečení. Poslední organizační změnu prodělal k 1.7.1997, když byl reorganizován na 3. prapor logistiky. V návaznosti na zrušení celé 3. výcvikové a mobilizační základny byl útvar nejprve v polovině listopadu 2003 předán do podřízenosti Velitelství společných sil a následně svoji činnost k 31.3.2004 ukončil. Přehled velitelů praporu nemáme k dispozici.


911. Můžete zveřejnit stručnou historii 3. stíhacího leteckého pluku Brno a 8. stíhacího leteckého pluku Mošnov s důrazem na leteckou výzbroj? (odpovídá Pavel Minařík)

Letecký pluk 3 vznikl na letišti Brno–Slatina k 1.7.1949 a nacházel se v podřízenosti velitelství 3. letecké divize. V době svého vzniku používal krycí označení VÚ 8975 a skládal se ze dvou letek, které 1.11.1949 doplnila třetí letka. Od 1.10.1949 začal útvar používat krycí označení VÚ 8257. Základní výzbroj pluku v této době reprezentovaly letouny S-199 (k 5.12.1949 celkem 32 strojů), doplněné menším počtem různých cvičných a spojovacích letounů (C-2, C-4, K-68). V září 1950 útvar přešel do podřízenosti velitelství 4. letecké divize, přesunutého ve stejné době z Trenčína do Brna. V rámci uvedené divize dlouho nezůstal a již k 31.7.1951 byl předán do složení nově vytvořené 22. letecké stíhací divize, jejíž velitelství se nacházelo v Plzni. V této době používal označení 3. letecký stíhací pluk-pístový, které se k 1.11.1954 změnilo na 3. stíhací letecký pluk. Od listopadu 1954 útvar používal nově vybudovanou vzletovou a přistávací dráhu na letišti Brno–Tuřany (blíže viz odpověď na dotaz čís. 447). Jako první proudové stoje pluk v období od ledna 1955 do října 1956 provozoval 9 letounů Jak-23 (S-101). Ačkoliv teoretické přeškolení na letouny MiG-15 (S-102) proběhlo v době od listopadu 1954 do prosince 1954, první stroje tohoto typu obdržel až v únoru 1955 a létání s nimi zahájil následující měsíc. Od listopadu 1955 do září 1958 byl útvar tvořen čtyřmi stíhacími letkami. Ve složení uvedené divize (jejíž velitelství se v říjnu 1954 redislokovalo do Chrudimi a v září 1958 do Brna) útvar setrval až do července 1961, kdy přešel do podřízenosti nově vytvořeného velitelství 2. sboru PVOS. K 1.10.1960 výzbroj pluku tvořilo 14 letounů MiG-15, 20 letounů MiG-15bis, 8 letounů MiG-17PF a 2 letouny MiG-15bisR, doplněných 6 letouny UTI MiG-15 a 1 letounem L-60. Vzhledem k potížím čs. ekonomiky, které se v roce 1963 projevily zhroucením pětiletého plánu, a z toho plynoucí nemožnosti zajistit přezbrojení pluku na modernější letouny MiG-21, byl útvar k 1.9.1964 zrušen.

Ve velení pluku se postupně vystřídali: mjr. Čestmír Kačer (1949 až 1951), kpt./mjr. Ján Kovál (1951 až 1952), kpt./mjr. Július Zvara (1952 až 1955), mjr. Vladimír Fross (1955 až 1958), pplk. Jan Jančík (1958 až 1959), kpt./mjr. Karel Petr (1959 až 1963) a mjr. Bohumír Komínek (1963 až 1964).

Letecký pluk 8 se vytvořil 28.10.1945 na základě letky „B“ dosavadní 313. stíhací perutě na letišti Praha–Kbely a podléhal velitelství 3. letecké divize. V lednu 1946 došlo k přemístění pozemního sledu útvaru na letiště Brno–Slatina, letový sled se ovšem na uvedené letiště přestěhoval až v říjnu 1946. V počátcích své existence útvar používal krycí označení VÚ 5448 a tvořila ho pouze jedna letka vyzbrojená letouny S-89 (Spitfire LF Mk. IX E). Druhá a třetí letka se u pluku zformovaly až v průběhu roku 1948, kdy byly zahájeny dodávky letounů S-199. K 1.2.1949 se ve výzbroji útvaru nacházelo 31 letounů S-199, 3 ks CS-199, 2 ks K-68, 4 ks C-2 a 6 ks C-4/104. Od 1.10.1949 začal pluk používat nové krycí označení VÚ 6354. V říjnu 1950 se vrátil na letiště Praha–Kbely, přičemž nadále setrval ve složení 3. letecké divize, jejíž velitelství se přemístilo na stejné letiště. V červnu 1951 se útvar společně s nadřízeným velitelstvím přestěhoval na letiště v Mladé, kde nadále působil jako 3. letecký stíhací pluk–proudový a jeho příslušníci zde absolvovali přeškolení na letouny MiG-15. Po ukončení výcviku se opětně se svým nadřízeným velitelstvím v květnu 1952 přestěhoval do Líní u Plzně a v listopadu 1954 již sám na letiště Praha–Kbely. Od 1.11.1954 používal označení 8. letecký stíhací pluk a až do září 1957 se skládal ze čtyř stíhacích letek. Následně byl počet letek v pluku opětně snížen na tři. Na kbelském letišti se v červenci 1958 dočkal útvar převedení do podřízenosti velitelství brněnské 22. stíhací letecké divize. V říjnu následujícího roku došlo k redislokaci pluku na letiště v Mošnově, kde setrval až do poloviny 80. let. V červenci 1961 ovšem přešel do složení nově vytvořeného 2. sboru PVOS (s velitelstvím v Brně), který byl k 1.9.1969 redukován na 2. divizi PVOS. K 1.10.1960 výzbroj pluku tvořilo 10 letounů MiG-15 a 26 letounů MiG-15bis, doplněných 5 letouny UTI MiG-15 a 1 letounem L-60. Na sklonku roku 1960 byly do výzbroje 3. letky zavedeny letouny MiG-19P a počátkem roku 1961 obdržela 2. letka letouny MiG-19S. K 1.1.1965 útvar provozoval 14 letounů MiG-15bis, 12 letounů MiG-19S, 13 letounů MiG-19P, 4 letouny UTI MiG-15 a 1 vrtulník Mi-1. Během roku 1965 bylo zahájeno přezbrojování pluku na letouny MiG-21. Jako první získala 3. letka letouny MiG-21F, později 2. letka obdržela letouny MiG-21PF. Poslední byla v roce 1967 přezbrojena 1. letka. V srpnu 1968 pluk disponoval 31 letouny MiG-21 a 6 letouny MiG-19. Vzhledem k potřebě účinněji zasahovat proti letounům protivníka na náletovému směru Vídeň – Ostrava pluk mošnovské letiště na přelomu let 1983 a 1984 postupně opustil. Jako první se na letiště Brno–Tuřany přesunula 1. letka, která zde od 1.11.1983 plnila úkoly v hotovostním systému PVOS. Redislokace zbývající části pluku následovala v březnu 1984. Během roku 1983 k pluku dorazily letouny MiG-21PFM, zařazené u 1. letky, zatímco 3. letka získala letouny MiG-21PF. K 1.4.1985 se u pluku nacházelo 40 letounů MiG-21PF/PFM a 4 letouny MiG-21US. Během 2. poloviny 80. let obdržela 2. letka několik letounů MiG-21PFM a v roce 1988 se u pluku nalézalo 15 letounů MiG-21PFM, 20 kusů MiG-21PF a 4 cvičné stroje MiG-21US, doplněné 4 letouny L-39ZA. Od května 1989 do počátku roku 1990 proběhlo přezbrojení podstatné části pluku na letouny MiG-21MF. Vzhledem k opravě vzletové a přistávací dráhy pluk od března 1990 operoval z letiště v Náměšti, ovšem pro nesouhlas civilního obyvatelstva se na mateřské letiště již nevrátil a místo toho od února 1991 začal znovu působit v Mošnově. Výzbroj pluku v této době doplnily letouny MiG-21MA a definitivně ji opustily MiG-21PFM. Na uvedeném letišti pluk svoji činnost dnem 30.4.1991 ukončil. Na jeho základě 1.5.1991 nově vznikly 82. samostatná stíhací letka a 81. samostatná stíhací letka, která se počátkem téhož měsíce přemístila na letiště Sliač.

Ve velení pluku se postupně vystřídali: škpt. Jiří Hartman (1945 až 1948), mjr. Jozef Páleníček (1948), škpt. Bohumil Holubec (1948 až 1949), škpt. Zdeněk Škarvada (1949 až 1950), škpt. Dušan Slavkovský (1950), mjr. Bohumil Holubec (1950), škpt./pplk. Josef Vosáhlo (1950 až 1952), kpt./škpt. Jiří Plzák (1952), škpt./mjr. Miloslav Krejča (1953 až 1954), kpt./mjr. Jan Jančík (1954 až 1955), kpt./mjr. Valentin Palček (1955 až 1960), kpt./mjr. Milan Zámečník (1960), mjr. Oldřich Tupý (1960 až 1962), pplk. Jindřich Kopřiva (1962 až 1965), pplk. Ing. Vladimír Šídlo (1965 až 1971), pplk./plk. Ing. Miroslav Špinka (1971 až 1974), pplk. Ing. Ján Klocok (1974 až 1977), kpt./mjr. Ing. Emil Hořínek (1977 až 1979), kpt. Ing. Břetislav Pavlík (1979 až 1981), kpt./pplk. Ing. Ján Bandík (1981 až 1987) a mjr./pplk. Ing. Oldřich Dvorský (1987 až 1991).


910. Chcem Vás poprosit o informácie o VÚ Rožmitál pod Třemšínem, v ktorom som slúžil 1988–1990, históriu a súčasnosť. Ide o rožmitálský útvar PVO, číslo si nepametám, bol som velitel telefonnej ustredně. (odpovídá Pavel Minařík)

Pravděpodobně máte na mysli 171. protiletadlový pluk (VÚ 7505). Uvedený útvar vznikl 1.10.1956 v Plzni a společně se 173. protiletadlovým plukem tvořil součást 259. protiletadlové brigády podřízené velitelství 1. vojenského okruhu. Celá brigáda se nejprve nacházela v posádce Plzeň. V roce 1960 byl 173. protiletadlový pluk redislokován do Kralovic a v roce 1962 do Mostu. V návaznosti na zrušení 1. vojenského okruhu přešla brigáda v létě 1958 do podřízenosti nově vytvořeného velitelství 1. armády a v letech 1965 až 1969 její složení doplňoval 201. protiletadlový pluk z Nepomuku. Od svého vzniku brigáda disponovala 85mm protiletadlovými kanony vz. 44S  a 57mm protiletadlovými kanony vz. ČS, které v roce 1960 doplnily 30mm protiletadlové dvojkanony vz. 53/59. V roce 1975 se 171. protiletadlový pluk přestěhoval do nově postavených kasáren v Rožmitále pod Třemšínem a zároveň proběhlo jeho přezbrojení na protiletadlové raketové komplety 2K12 Kub. V témže roce zaniklo velitelství 259. protiletadlové brigády a oba pluky přešly do bezprostřední podřízenosti velitelství 1. armády. V roce 1977 byl v Mostě zrušen 173. protiletadlový pluk vyzbrojený klasickou protiletadlovou technikou. Na sklonku roku 1991 proběhlo předání 171. protiletadlového pluku do složení 3. divize PVO, což bylo spojeno s jeho přejmenováním na 2. protiletadlový raketový pluk. Počátkem roku 1994 byl útvar podřízen nově vytvořenému velitelství 4. sboru PVO a přečíslován na 44. protiletadlový raketový pluk. V lednu 2000 byl útvar reorganizován na 432. protiletadlovou raketovou skupinu a podřízen velitelství 43. protiletadlové raketové brigády, sdružující ve svém složení prostředky bývalé vojskové PVO. Při reorganizaci útvarů a svazků protivzdušné obrany, uskutečněné v rámci budování profesionální armády, rožmitálský protiletadlový útvar k 1.7.2003 zanikl.


909. Zajímalo by mne, co za útvary byly Vyšší doplňovací velitelství (VDV)? Jaká byla jejich funkce a co měly za úkol? Dále by mne zajímalo, kterým útvarům byly podřízeny a které útvary byly podřízeny jim? (odpovídá Pavel Minařík)

Vyšší doplňovací velitelství vznikla 1.1.1992 na základě původních Krajských vojenských správ. Do jejich působnosti náleželo zajišťování mírového doplňování, mobilizace a válečného doplňování ozbrojených sil ve stanovených obvodech.

V podřízenosti jednotlivých vojenských velitelství se nacházelo 10 vyšších vojenských velitelství:

  • Vojenské velitelství Západ: Praha (pro Středočeský kraj a hlavní město), České Budějovice, Plzeň, Ústí nad Labem, Hradec Králové,
  • Vojenské velitelství Střed: Brno, Ostrava,
  • Vojenské velitelství Východ: Bratislava, Banská Bystrica a Košice.

Jednotlivým vyšším doplňovacím velitelstvím bylo podřízeno 8 až 16 okresních, obvodních (Praha 1 až 13) nebo městských (Plzeň, Brno, Ostrava, Košice) správ, souhrnně též označovaných jako tzv. místní vojenské správy. Samostatné postavení měla Městská vojenská správa Bratislava, která bezprostředně podléhala Vojenskému velitelství Východ.

Hlavní úkoly místních vojenských správ byly následující:

  • ve stanoveném rozsahu zabezpečovat uplatňování práv a povinností občanů i organizací ve věcech branné pohotovosti,
  • plánovat a zabezpečovat mobilizační přípravy a provádět mobilizaci,
  • doplňovat ozbrojené síly ČSFR odvedenci, vojáky v záloze a věcnými prostředky z civilního sektoru,
  • doplňovat vojenské školy uchazeči z řad občanské mládeže a organizovat přímé nábory vojáků v záloze do služebního poměru vojáka z povolání a do další služby.

Svoji činnost vyšší vojenská velitelství, nacházející se na území České republiky, ukončila v roce 1995, kdy byla nahrazena tzv. velitelstvími územní obrany.


908. Prosím o pohled na historický vývoj útvarů automobilního vojska v době od roku 1950 do vzniku svazků v roku 1985 podle odpovědi č. 370 a 371. Lze např. uvést stručná data o automobilních plucích 15, 27 a 103? Kam zařadit VÚ 9981 Prešov, VÚ 1015 Brezno a VÚ 9683 Michalovce? Nejednalo se o rámce, kam by směřovala technika z národního hospodářství z daného teritoria v případě mimořádných opatření? (odpovídá Pavel Minařík)

Na sklonku roku 1950 čs. armáda měla pět automobilních praporů. V podřízenosti MNO se nacházely 1. apr Praha, 2. apr České Budějovice a 4. apr Kralovice. Velitelství 1. vojenského okruhu podléhal 3. apr Dobřany a velitelství 2. vojenského okruhu 7. apr Martin. V 1. polovině 50. let se přesunul 4. apr z Kralovic do Rakovníka a ve 2. polovině 50. let do Čáslavi. K 1.11.1956 byly převedeny do složení 1. vojenského okruhu 2. a 4. apr. V roce 1957 proběhla redislokace 3. apr z Dobřan do České Třebové. Po zrušení velitelství 1. vojenského okruhu v létě 1958 následovalo předání 4. apr v Čáslavi do podřízenosti velitelství 1. armády, 3. apr v České Třebové do složení vojsk 4. armády, 2. apr přemístěného z Českých Budějovic do Topolčan k 2. vojenskému okruhu a 1. apr redislokovaného z Prahy do Vysokého Mýta do podřízenosti MNO. V návaznosti na vytvoření automobilních brigád v roce 1961 byly do složení 1. automobilní brigády převedeny 1. apr Vysoké Mýto, 3. apr Česká Třebová a 4. apr Čáslav jako 4. cispr. Velitelství 1. armády byl podřízen 2. apr redislokovaný z Topolčan do Lešan, zatímco 7. apr zůstal v podřízenosti velitelství 2. vojenského okruhu. Již v roce 1960 byl redislokován do Hlohovce, kde k 1.5.1964 zanikl.

Automobilní pluky vznikly v září 1978 a sdružovaly doposud samostatné automobilní a cisternové prapory, podřízené velitelství armád, nebo vybrané prapory některých automobilních brigád. 15. automobilní pluk v Terezíně byl podřízen velitelství 1. armády a byly do něj začleněny 2. apr Dolní Bousov, 11. apr Terezín, 12. apr Nechranice a 81. cispr Rakovník. 27. automobilní pluk v Písku podléhal velitelství 4. armády a jeho součástí se staly 30. apr Pacov, 47. apr Písek, 48. apr Kaplice a 49. cispr Benešov. V podřízenosti velitelství Západního vojenského okruhu vznikl 103. automobilní pluk Olomouc, do jehož složení byly převedeny od 1. automobilní brigády 14. apr Olomouc a od 3. automobilní brigády 6. apr Šternberk, 73. apr Hodslavice a 164. cispr Kroměříž. Ve všech případech se jednalo o rámcové útvary (pluky) a počet jejich příslušníků se pohyboval okolo 30 osob. Jak již bylo uvedeno v odpovědích čís. 370 a 371, k 31.12.1984 všechny automobilní pluky zanikly a na jejich základě se vytvořily nově formované brigády materiálního zabezpečení (1. a 4.) nebo automobilní brigáda (1.).

VÚ 9981 Prešov byl 71. automobilní prapor, VÚ 1015 Brezno zase 72. automobilní prapor a VÚ 9683 Michalovce představoval 18. automobilní prapor. Všechny uvedené útvary tvořily součást 4. automobilní brigády.


907. Zajímalo by mne, které motostřelecké pluky byly přezbrojeny na BVP-1 a (je-li to možné zjistit) kdy? Byly tímto vozidlem vyzbrojeny i motostřelecké roty tankových pluků tankových divizí? (odpovídá Pavel Minařík)

Vozidlem BVP–1 byly vyzbrojeny následující motostřelecké pluky:

útvarrok
49. motostřelecký pluk Mariánské Lázně1974
57. motostřelecký pluk Stříbro1975
10. motostřelecký pluk Janovice1976
3. motostřelecký pluk Louny1977 (3. mspr v roce 1979)
79. motostřelecký pluk Benešov1977 (3. mspr v roce 1979)
62. motostřelecký pluk Prachatice1978
9. motostřelecký pluk Znojmo1978 (3. mspr v roce 1979)
5. motostřelecký pluk Mikulov1979
8. motostřelecký pluk Bratislavav letech 1974 až 1976 přezbrojeny 2 roty, dozbrojení pravděpodobně v roce 1979
63. motostřelecký pluk Michalovcev letech 1974 až 1976 přezbrojeny 2 roty, dozbrojení pravděpodobně v roce 1980

Všechny motostřelecké roty tankových pluků tankových divizí byly postupně přezbrojeny z OT–62 na BVP–1. U 1., 9. a 4. tankové divize se tak stalo v roce 1981, u zbývajících tankových divizí o rok později.


906. Zajímá mě, jestli VOP 012 Bludovice byl jediným opravárenským podnikem na pěchotní zbraně nebo jich bylo víc? (odpovídá Pavel Minařík)

Opravy materiálu, zahrnutého do působnosti Správy raketového a dělostřeleckého vyzbrojování MNO ČSSR, v rámci bývalé ČSLA v 70. a 80. letech zajišťovaly:

Vojenský opravárenský podnik 011
Mostkovice
prostředky PVOS
radiolokátory (střelecké a naváděcí)
Vojenský opravárenský podnik 012
Bludovice
ruční zbraně
dělostřelecká technika
optika
Vojenský opravárenský podnik 013
Horka nad Moravou
radiolokátory (přehledové a dělostřelecké)
Vojenský opravárenský podnik 014
Uherský Brod
elektrocentrály (o výkonu 20 kW a výše)
Vojenský opravárenský podnik 015
Nováky
munice
Vojenský opravárenský podnik 016
Moldava nad Bodvou
ruční zbraně
dělostřelecká technika

Opravy prostředků vojskové PVO byly do konce roku 1989 vzhledem ke krátké době, která uplynula od jejich zavedení, zajišťovány v rámci záručního a pozáručního servisu dodavatelskou (tj. sovětskou) stranou. Po roce 1990 jejich opravy převzal VOP 011. Klasické i raketové prostředky PVO, nacházející se ve výzbroji vševojskových útvarů (30mm PLdvK, S–1, S–2, S–10, PU–12), a prostředky klasického dělostřelectva z výzbroje některých protiletadlových útvarů vševojskových svazků (57mm PLK), byly zahrnuty do dělostřelecké techniky.


905. Při vyslovení názvu města Sabinov naskakovala i těm nejotrlejším vojákům základní služby husí kůže. Můžete v krátkosti popsat historii tohoto nápravného zařízení (krycí číslo by mohlo být VÚ 5934 – nápravně výchovný prapor)? (odpovídá Pavel Minařík)

Tzv. kárné (neboli nápravné) útvary existovaly v čs. armádě od konce roku 1950. Při reorganizaci armády vznikly tři kárné roty: 1. v Bochově, 2. v Libavé a 3. v Lešti. Počátkem listopadu 1954 byla rota v Libavé zrušena a rota v Lešti přečíslována na 2. V listopadu 1957 zanikla rota v Bochově, zatímco rota v Lešti se rozšířila na kárný prapor, který byl přemístěn do Libavé. V létě 1961 se útvar přestěhoval do Podolince a o rok později do Sabinova. K 1.9.1962 prodělal reorganizaci na nápravný prapor. V nezměněné podobě útvar existoval až do počátku 90. let. Při zániku ČSFR byl prapor k 1.1.1993 převeden do ASR.

V nápravném praporu vykonávali trest odnětí svobody vojáci uvedení v odpovědi na dotaz čís. 833.


904. Prosím o informaci o VÚ 3252, který byl v 70. letech dislokován v Plzni v kasárnách Slovany. (odpovídá Pavel Minařík)

Zmíněný VÚ 3252 se vytvořil 1.10.1960 jako 2. radiotechnická rota. Byl dislokován v posádce Trenčín a podléhal velitelství 2. vojenského okruhu. V dubnu 1962 se přesunul do Rožmitálu pod Třemšínem, přešel do podřízenosti Velitelství vojska PVO a k 1. září téhož roku se rozrostl na 2. radiotechnický prapor. Další rozšíření prodělal 1.9.1965, kdy se z něj stal 2. radiotechnický pluk. Od MNO byl k 1.9.1969 předán do složení vojsk Západního vojenského okruhu. Do Plzně se přestěhoval v únoru 1975. Poslední reorganizaci absolvoval 1.11.1986, kdy na jeho základě vznikla 6. radiotechnická brigáda (VÚ 5655), tvořená dvěmi radiotechnickými prapory (66. a 67.) a 6. praporem velení. Svoji činnost útvar ukončil 1.3.1992. Ve velení pluku (brigády) se postupně vystřídali: mjr. František Kořístek (1965-70), pplk. Karel Pinka (1970-74), pplk. Oldřich Mládek (1974-79), pplk. Emil Holan (1979-86), pplk. Jiří Míča (1986-88), pplk. Ľuboslav Foltín (1988-90) a pplk. Dušan Hričko (1990-92).


903. Rád bych se dozvěděl něco bližšího o osudech 9. plro v Miškovicích za celé období jeho působení (alespoň krycí číslo). (odpovídá Pavel Minařík)

Vámi uvedený oddíl vznikl v roce 1972 jako VÚ 6251. Po celou dobu své existence byl vyzbrojen PLRK S–125 Něva. Prvním velitelem oddílu byl kpt. Ing. Josef Bartoš a posledním kpt. Ing. Petr Böhm. Svoji činnost ukončil v roce 1994.


902. Zajímala by mne skutečnost, kolik (a jakých typů) letadel měla ve svém stavu ČSLA v roce 1989. (odpovídá Pavel Minařík)

K Vámi uvedenému roku podrobnější údaje nemáme k dispozici. Podle „Prohlášení výboru ministrů obrany členských států Varšavské smlouvy“, zveřejněného 30.1.1989, letectvo ČSLA k 1.7.1988 disponovalo 407 bojovými letouny taktického letectva a letectva PVO, z toho 137 údernými. Dále provozovalo 101 bojových vrtulníků. I přes zrušení 4. stíhacího leteckého pluku, uskutečněné k 31.7.1989, a deklarovaný úmysl zredukovat počet letounů o 50 ks MiG–21 se snížení počtů letecké techniky na celkových počtech neprojevilo, protože letouny byly pouze odsunuty do tzv. deklarovaných míst a ještě neproběhla jejich fyzická likvidace. Celkové počty naopak v důsledku zavedení MiG–29 ještě vzrostly. Snížilo se pouze množství tzv. bojových vrtulníků, do kterých byly zahrnovány nejenom bitevní vrtulníky, ale i vyzbrojené dopravní vrtulníky, u nichž došlo k odstranění přídavné výzbroje. K 17.11.1990, tj. k datu podepsání pařížské „Smlouvy o konvenčních ozbrojených silách v Evropě“, kterou vyvrcholila dlouhodobá jednání probíhající pod hlavičkou konference o evropské bezpečnosti a spolupráci, se ve výzbroji našeho vojenského letectva nacházelo 440 bojových letounů a 56 bojových vrtulníků.


901. Jaké množství letounů řady MiG bylo vyrobeno v Československu a kolik jich provozovalo naše vojenské letectvo? (odpovídá Pavel Minařík)

Celkový počet letounů „MiG“ vyrobených v Československu:

MiG-15MiG-15 bisMiG-15 UTIMiG-19SMiG-21Fcelkem
8216202 0131051943 753

Počty letounů „MiG“ používaných u čs. vojenského letectva:

MiG-15MiG-17MiG-19MiG-21MiG-23MiG-29celkem
1 2123418247670201 994

Související Příspěvky

Začněte psát hledaný výraz výše a stisknutím klávesy Enter vyhledejte. Stisknutím klávesy ESC zrušíte.

Zpět na začátek