52

780. V r. 1935 jsem chodil do 1. třídy a na Dětském dnu starší děti dělaly živý obraz s nápisem „Půjčka na obranu státu“. Co k tomu můžete říci? (odpovídá Pavel Šrámek)

Půjčka obrany státu byla schválena zákonem č. 142/1936 Sb. z 29. května 1936. Realizována byla pomocí dluhopisů o úrokové míře 3 % a 4,5 %, které měly být umořeny do 50. let počínaje rokem 1938. Byly vydávány v kusech po 500 Kč, 1 000 Kč, 5 000 Kč, 10 000 Kč a 50 000 Kč. Upisovatelé dosáhli rozsáhlé daňové amnestie, která byla daleko širší než u předchozích půjček. U veřejnosti (zejména u domácností) se půjčka setkala s velkým ohlasem. Za pět týdnů byly upsány dluhopisy za 3 564 mil. Kč. Státní pokladna tak získala 3 457 mil. Kč. Rozdíl mezi oběma částkami představoval kurz, tzn. že dluhopisy byly prodávány za nižší částky než nominální hodnota a tím jejich kupující nabýval rovnou i první úrokovou splátku. Výnos Půjčky obrany státu ovšem nedostalo pouze ministerstvo národní obrany. Např. 163,9 mil. Kč dostalo ministerstvo veřejných prací, u kterého měly tyto prostředky posloužit stejně jako předchozí příděl z Půjčky práce na výstavbu letišť. Dalších 66,7 mil. Kč dostal Státní vodohospodářský fond, 438 mil. Kč posloužilo na doplnění kapitoly 5 státního rozpočtu v roce 1937. 315 mil. Kč odplynulo jako jedenáctá a poslední splátka do fondu 240/1926 a 250 mil. Kč si ponechala vláda na zvláštní účely obrany státu.


779. V době pohřbu TGM 1937 byl otec mobilizován a zakrátko se vrátil. Jaká to byla akce? (odpovídá Pavel Šrámek)

V té době žádná mobilizace ani mimořádná vojenská opatření vyhlášena nebyla. Jako možné vysvětlení se nabízí, že armáda, která zajišťovala průběh pohřbu TGM, povolala krátkodobě některé záložníky, aby posílila své stavy. Nebo byl Váš otec povolán na běžné cvičení ve zbrani.


778. Mám otázku ohľadom pplk. Rudolfa Pilfouska. Veľa sa spomína ako velitel na východnom fronte v rámci slov. armády. Niekde, nepamätám kde, som o ňom čítal, že pred vojnou v armáde ČSR udával ako národnosť česká, potom za slovenského štátu slovenska alebo dokonca volksdeutsche. A dokonca niekde inde som čítal, v anglicky písanej knihe, názov si žial nepamätám, že na konci vojny slúžil s SS. Tam Slovákov nebrali, aspoň nie oficiálne, na papieri. Nemci sa snažili udržať dojem, že Slovensko je samostatná krajina so samostatnou armádou. Do SS brali zo Slovenska max. volksdeutsche. (odpovídá Pavel Šrámek)

Podplukovník generálního štábu Rudolf Pilfousek (nar. 2. 1. 1899 v Habarticích, okres Frýdlant) se jako důstojník československé armády hlásil k německé národnosti a byl jako německý příslušník na základě mnichovské dohody 8. 10. 1938 z československé armády propuštěn. Dne 31. 8. 1939 nastoupil k další činné službě do slovenské armády a zúčastnil se války proti Polsku. V roce 1940 byl povýšen na plukovníka generálního štábu a v létě 1941 odjel na východní frontu jako velitel rychlé skupiny (brigády). V letech 1942 a 1943 řídil jako velitel zajišťovací divize protipartyzánské operace na Ukrajině. Poslední doložený údaj k jeho osobě máme z května 1944, kdy byl ustanoven velitelem 2. divizní oblasti na Slovensku. Další jeho osudy nám nejsou známy, údajně však koncem války opravdu vstoupil do SS. Zkuste se obrátit na Vojenský historický ústav v Bratislavě.


777. Nemáte informaci, kde byly koncem září 1938 nasazeny 1. a 2. baterie dělostřeleckého pluku HO 34 a zda byly vyzbrojeny horskými kanony vz. 15? (odpovídá Pavel Šrámek)

Z práce Oty Holuba „Krkonoše 1938“, vydané v Hradci Králové v roce 1966, vyplývá, že obě vámi uváděné baterie byly s největší pravděpodobností nasazeny v prostoru Bedřichov, který bránil hraničářský prapor 2 a 22. Pokud jde o jejich výzbroj, Radan Lášek v knize „Opevnění z let 1936-1938 v Krkonoších“ z roku 2001 uvádí, že 3. baterie dělostřeleckého oddílu 34 byla vyzbrojena 7,5cm horskými kanony vz. 15. Z toho vyplývá, že také 1. a 2. baterie téhož pluku disponovaly 7,5cm horskými kanony.


776. Které německé jednotky se pohybovaly v oblasti Krkonoš na konci září a počátku října 1938 a které tuto oblast obsazovaly? Konkrétně např. Luční horu a Výrovku. Jsou nějaké cizojazyčné knihy či články, popisující přípravy útoku na Krkonoše a následnou okupaci? Znám jen publikaci „Pochodovali jsme do Sudet“ autorem se jmenoval tuším Becker. (odpovídá Pavel Šrámek)

Ota Holub ve své práci „Krkonoše 1938“ z roku 1966 uvádí 18. a 3. pěší divizi německé armády a následující pěší pluky: 54., 51., 49., 14., 50., 8., 83. a 29. O cizojazyčných knihách nebo článcích bohužel nic nevíme.


775. Sháním knížku o protifašistickém odboji v jižních Čechách. Můžete mi nějakou doporučit? (odpovídá Pavel Šrámek)

Zkuste článek L. Kocourka „Příspěvek k dějinám odboje v západních a jižních Čechách“, který vyšel ve sborníku Historie okupovaného pohraničí č. 6, 2000, s. 205-210. O ničem jiném nevíme.


774. Chci se dozvědět, jak se dostat k bunkrům z 1. republiky v okolí Vřesiny u Ostravy. (odpovídá Pavel Šrámek)

Podívejte se do knihy Josefa Durčáka „Opevňování Ostravska v letech 1935 až 1938“ z roku 1995 nebo se obraťte na Areál čs. opevnění v Darkovičkách u Hlučína (tel.: 595 051 110).


773. Co znamená zkratka SOS v historii čs. armády? (odpovídá Pavel Minařík)

Stráž obrany státu (zkráceně SOS) byla formálně zřízena vládním nařízením č. 270/1936 Sb., o stráži obrany státu, ze dne 23. října 1936. Podle tohoto nařízení byla úkolem jednotek SOS ochrana neporušitelnosti a nedotknutelnosti státních hranic, společně s působením při ochraně veřejného pořádku, klidu a bezpečnosti. K její faktické aktivaci došlo až v noci z 20. na 21. května 1938, kdy zároveň přešla pod armádní velení. Po zrušení ostrahy státní hranice jednotky SOS podléhaly politickým úřadům a byly řízeny ministerstvem vnitra. Výzbroj jednotlivce tvořila puška (typ podle příslušnosti k druhu ozbrojených složek), bodák, 120 nábojů a 3 ruční granáty. V rámci jednotek byly jako doplňující výzbroj používány lehký kulomet (zpravidla vz. 26) s 1 200 náboji a raketová pistole s 30 světlicemi (20 bílých, 5 červených a 5 zelených). Po opětovném vyhlášení ostrahy státní hranice 22. září 1938 přešla SOS opět pod vojenské velení. Ke dni 24. září 1938 u ní sloužilo celkem 29 611 osob, z toho 16 582 příslušníků čs. armády (tzv. vojenských posil), 4 917 četníků, 1 674 příslušníků státní policie a 6 438 příslušníků finanční stráže. Nejvyšším organizačním celkem byly prapory, jejichž velitelství se nacházela v sídlech okresních hejtmanství. Celkem existovalo 31 praporů, z toho v Čechách 13, na Moravě 6, na Slovensku 10 a na Podkarpatské Ukrajině 2. Výhledově se připravovala výstavba dalších 7 vnitrozemských praporů. Velitelem praporu byl vždy armádní důstojník. Celkem od počátku září 1938 do 15. ledna 1939 padlo nebo zemřelo 262 příslušníků SOS, 316 bylo zraněno a do Německa bylo odvlečeno 2 029 osob. V českých zemích byla pohotovost SOS zrušena 26. listopadu 1938. Na Slovensku svoji činnost Stráž obrany státu ukončila 12. prosince 1938 a na Podkarpatské Rusi ve druhé polovině března 1939. Formálně byla v „Protektorátu Čechy a Morava“ zrušena vládním nařízením č. 3 ze dne 21. prosince 1939 s účinností od 9. ledna 1940. Na Slovensku se tak stalo až v roce 1944.


772. Chtěl bych se zeptat, jaké byly početní stavy našich vojsk za 2. světové války oproti Polákům? Můžete uvést jména důstojníků na tvrzi Dobrošov v době mobilizace? (odpovídá Pavel Minařík)

Desetkrát nižší. Koncem 2. světové války v rámci čs. armády v zahraničí sloužilo cca 60 tisíc osob, z toho 48 tisíc osob v 1. čs. armádním sboru z SSSR (v lednu 1945 čítal jen 16 tisíc osob), 5 600 osob u Čs. obrněné brigády, 3 600 osob v rámci britské RAF a dalších 2 700 osob u náhradního tělesa ve Velké Británii. Naproti tomu polské ozbrojené síly v této době zahrnovaly téměř 600 tisíc osob. Po boku Rudé armády bojovalo 433 tisíc polských vojáků uskupených do dvou armád, tankového sboru, čtyř leteckých divizí a dalších útvarů a svazků. Společně s britskými vojsky bojovalo na 165 tisíc Poláků a kromě velmi silného letectva na západní frontě působily obrněná divize a výsadková brigáda, v Itálii pak armádní sbor o dvou pěších divizích a tankové brigádě.

V době mobilizace na přelomu září a října 1938 se na dělostřelecké tvrzi Dobrošov pravděpodobně nacházeli pouze důstojníci vojenského stavebního dozoru (velitel podúseku – škpt. žen. Ing. František Zavadil, stavbyvedoucí – škpt. stav. Ing. Vlastimil Zeithaml, ostatní důstojníci vojenského stavebního dozoru – npor. stav. Ing. Josef Slabý, por. Pěch. Jiří Tietz a ppor. děl. Ing. Josef Tůma). Pěchotní srub S-N-72 „Můstek“ (betonován 25.-31.7.1938) a dělostřelecký srub N-S-75 „Zelený“ (betonován ve dvou etapách 3.-7.9.1938 a 20.-28.9.1938) byly bez posádky, zatímco pěchotní srub S-N-73 „Jeřáb“ (betonován 24.6.-2.7.1938) obsadilo 25 mužů 9. roty hraničářského pluku 18 pod velením des. M. Kvasničky (ze zbraní „pod betonem“ se ve srubu nacházely pouze jeden těžký dvojkulomet vz. 37 a dva lehké kulomety vz. 26, přičemž pancéřové zvony nebyly osazeny).


771. Těžké opevnění první republiky mělo nouzový únik skrytý pod kabelovou komorou v týlu. K těmto kobkám byl přístup uzamčen zvláštním zámkem, snad s přestavitelným klíčem podle tabulky. Dá se o tomto systému zamykání získat více informací? Kdo měl ke kabelům přístup? (odpovídá Pavel Minařík)

Šachta spojující spodní a horní kabelovou komoru byla u stavebně dokončených tvrzí uzpůsobena pro nouzový výstup pouze u dělostřelecké tvrze Smolkov a Hůrka, případně u budované tvrze Šibenice. Šachta nouzového východu byla společně s trubkou pro telefonní kabely vybudována v místě pomocné těžní šachty (u tvrzí Smolkov a Hůrka v prostoru kasáren, v případě tvrze Šibenice v chodbě spojující schodový objekt s kasárnami). Ostatní tvrze měly nouzové východy budovány odděleně. Samostatné pěchotní sruby zvláštní nouzové východy neměly vůbec.

Číselné kroužky umožňovaly nastavení 1.352.078 kombinací. Do 25.8.1938 bylo objednáno celkem 704 zámků a 109 klíčů. Továrna Tresoria a spol., akc. spol., si účtovala za každý zámek 372,50 až 480,- Kč a za klíč 552,50 až 560,- Kč. Firma A. Ippen z Hradce Králové nabízela zhotovení téhož zámku na 700,- Kč a klíče za 620,- Kč.

Bližší podrobnosti ke konstrukci číselného zámku můžete najít v časopisu ABC, roč. 1991, čís. 5.


770. Můžete prosím sdělit, kde byl v roce 1894 dislokován c. k. zeměbranecký pluk č. 15? (odpovídá Pavel Minařík)

Moravsko-slezský zeměbranecký pěší pluk č. 15 vznikl v roce 1889. Základem pro jeho vytvoření se staly: slezský zeměbranecký prapor č. 9 Opava (vznikl 1869), slezský zeměbranecký prapor č. 10 Těšín (vznikl 1869), slezský zeměbranecký prapor č. 11 Jägerndorf, tj. Krnov, (vznikl 1872) a moravský zeměbranecký prapor č. 17 Weisskirchen, tj. Hranice, (vznikl 1869 jako moravský zeměbranecký prapor č. 11 a v roce 1872 byl přečíslován). V roce 1894 byl dislokován následovně: velitelství, 1. a 2. polní prapor Opava, 3. polní prapor Těšín a 4. polní prapor Weisskirchen. V roce 1901 se 3. polní prapor v Těšíně stal součástí nově vytvořeného zeměbraneckého pěšího pluku č. 31 a současně byl 4. polní prapor ve Weisskirchenu přečíslován na 3. Pluk byl doplňován z obvodů okresních doplňovacích velitelství Opava, Kroměříž, Olomouc a Těšín. Prvním velitelem pluku se stal podplukovník Arthur Zoglauer von Waldborn.


769. Jak velké finanční náklady byly vynakládány na prvorepublikovou armádu? (odpovídá Pavel Minařík)

UkazatelŘádné prostředkyMimořádné prostředkyCelkemRozpočet
rokplán
(mil.)
čerpáno
(mil.)
plán
(mil.)
čerpáno
(mil.)
plán
(mil.)
čerpáno
(mil.)
plánováno
celkem %
čerpáno
celkem %
19180002030203016
19196741 679006741 67910,023
19201 2122 1935281921 7402 38511,616
19212 3372 50509152 3373 42016,912
19223 1092 837842393 1933 07615,713
19232 7752 16001092 7752 26914,412
19242 3001 7270692 3001 79613,68
19251 8152 0950131 8152 10819,014
19261 9351 916071 9351 92319,012
19271 3701 4383152761 6851 71414,115,6
19281 4001 5033153051 7151 80814,716,4
19291 4001 4423153861 7151 82814,717,8
19301 4001 3923152701 7151 66215,016,7
19311 4001 4072853401 6851 74714,214,3
19321 3091 2892122741 5211 56314,115,2
19331 2521 2041412631 3931 46714,515,3
19341 2271 3273155091 5421 83616,120,7
19351 2801 3013151 5031 5952 80416,127,8
19361 3401 5226752 2712 0153 79316,730,5
19371 3591 4774383 6691 7985 14616,137,3
19382 0982 3454 3524 9426 4507 28720,754,2

768. Mohli byste uvést, jakými výcvikovými prostory disponovala československá armáda od roku 1918 do roku 1938, kde se nacházely a jakou měly rozlohu? (odpovídá Pavel Minařík)

Československá armáda především v roce 1918 převzala vojenský tábor Milovice. Dále se na sklonku 20. let a během 1. poloviny 30. let vytvořily následující výcvikové tábory – Jince (1928), Malacky (1934), Humenné (1934), Vyškov (1935), Přáslavice (1935) a Lešť (1935). V roce 1935 byly vojenské tábory přejmenovány na výcvikové tábory. Rozloha jednotlivých vojenských (výcvikových) táborů nám není známa.


767. Jaké výcvikové prostory používala německá armáda v protektorátu během let 1939-1945, kde se nacházely a jakou měly rozlohu? (odpovídá Pavel Minařík)

Německá okupační armáda na území Protektorátu Čechy a Morava využívala tyto výcvikové prostory – Milovice, Jince a Vyškov. Rozloha jednotlivých výcvikových prostorů nám není známa.


766. Zajímají mě informace o odbojové skupině NIVA. Myslím, že působila na Strakonicku, ale nejsem si jist, zda v průběhu okupace, nebo až v jejím samém závěru. Zajímaly by mě i informace o jejím složení a činnosti. (odpovídá Pavel Minařík)

Odbojová skupina NIVA se začala na Strakonicku vytvářet v polovině března 1945. jejím zakladatelem byl por. V. Bláha, který byl napojen na Českou národní radu a Radu tří (R-3). Postupně zastřešila odbojové skupiny působící ve Strakonicích (zbrojovka), Blatné, Březnici, Volyni, Rožmitálu pod Třemšínem a Radomyšli. Odbojové působení skupiny spočívalo především v organizační činnosti a protiněmecké akce začala podnikat těsně před revolucí. Svoji činnost skupina NIVA výrazně zaktivizovala až v době květnového povstání, během něhož čítala cca 800 osob.

Související Příspěvky

Začněte psát hledaný výraz výše a stisknutím klávesy Enter vyhledejte. Stisknutím klávesy ESC zrušíte.

Zpět na začátek