Odpovědi na dotazy 721. - 735.
735. Rád bych se dozvěděl, jaké bylo složení jednotek patřících k HO 34 k 4.10.1938 a jejich naplněnost? (odpovídá Pavel Šrámek)
Hraniční oblast 34 měla ke 4. 10. 1938 následující složení:
| Stan divize | velitelství, štábní rota, štábní jezdecká četa, štábní autokolona, oddíl polních četníků |
|---|---|
| Pěší pluk 22 | velitelství, zákopnická rota, spojovací rota, minometná rota, kanonová rota (3 čety po 4 dělech), tři prapory |
| Pěší pluk 48 | velitelství, zákopnická rota, spojovací rota, minometná rota, kanonová rota (3 čety po 4 dělech), tři prapory |
| Hraničářský pluk 17 | velitelství (100%), III/17 prapor (14%), strážní prapor VI (100%), strážní prapor VIII (100%), strážní prapor IX (40%) |
| I/21 prapor | 100% |
| III/21 prapor | 100% |
| Hraničářský prapor 2 | |
| Hraničářský prapor 22 | |
| Hraničářský prapor 23 | |
| Dělostřelecký pluk 34 | velitelství, tři oddíly (každý po 3 bateriích) |
| Dělostřelecká baterie 4/132 | 70% |
| Dělostřelecká baterie 8/132 | 70% |
| SPO 34 | velitelství, divizní eskadrona, divizní cyklistická rota, četa lehkých tanků |
| Ženijní rota 26 | |
| Telegrafní prapor 34 | velitelství, telegrafní rota, radiotelegrafní rota |
| Kanonová rota 51 | |
| Zbrojní park 34 | pěší muniční kolona, lehká dělostřelecká muniční kolona, dělostřelecká pracovní rota |
| Zdravotnická rota 34 | |
| Intendanční park 34 | |
| Veterinární ambulance 26 | |
| Nákladní autokolona 326 | |
| Vozatajská kolona 51 | |
| Vozatajská kolona 52 | |
| Polní pošta 4 | |
| Pracovní rota 51 | |
| Pracovní rota 52 | |
| Polní pekárna 34 | |
| Polní jatky 34 | |
| Autobusová kolona 4 |
Archivní podklady udávají údaje o naplněnosti bohužel jen v několika případech (viz údaje v procentech). Uvádějí dále jako součást HO 34 strážní prapor V, který však byl zařazen do hraničářského pluku 18 jako jeho III. prapor. Jeho naplněnost byla 100%.
734. Dalo by se někde něco bližšího najít o čs. dělostřeleckých jednotkách, konkrétně o posádce ve Vysokém Mýtě, 303 děl. pluku? (odpovídá Pavel Šrámek)
Ve Vysokém Mýtě měl v letech 1920 až 1939 svoji stálou posádku dělostřelecký pluk 303. Vznikl z bývalého pluku těžkého dělostřelectva 10, resp. 303 a vedle velitelství pluku ho tvořil I. oddíl o třech bateriích a náhradní baterie (později náhradní oddíl), od roku 1922 pak také II. oddíl o třech bateriích. Pluk byl motorizovaný a jeho výzbroj tvořily těžké houfnice ráže 15 cm. K 1. říjnu 1938 měl být dělostřelecký pluk 303 přezbrojen a přeřazen mezi protiletadlové dělostřelecké pluky. Kromě dělostřeleckého pluku 303 ve Vysokém Mýtě působilo od října 1920 do února 1925 velitelství 1. těžké dělostřelecké brigády, kterému podléhaly dělostřeleckého pluky 301, 303 a 305.
733. Můžete mi sdělit čísla a ročníky (sbírky) zákonů, pod kterými byly za první republiky vydány branné zákony? (odpovídá Pavel Šrámek)
Branný zákon byl vyhlášen pod číslem 193/1920 Sbírky zákonů. Další již vydán nebyl a změny se řešily formou novel zákona. Více naleznete v rejstřících vydávaných ke Sbírce zákonů.
732. Mám trošku nezvyklý dotaz. Dalo by se zjistit jaké bylo v Československu v říjnu 1938 počasí? (odpovídá Pavel Šrámek)
Pro základní informace by mohla postačit „Ročenka povětrnostních pozorování 1938“ vydaná v roce 1942. Pro podrobnější informace se obraťte na Český hydrometeorologický ústav.
731. Jaké počty vojáků měla čs. armáda v letech 1924 až1932? (odpovídá Pavel Šrámek)
Zákonem č. 196/1920 Sb. byl stanoven mírový stav československé armády na 150 000 mužů. Zákon č. 176/1924 Sb. ponechával tento počet jen pro období od 1. října do 31. března následujícího roku a pro období od 1. dubna do 30. září stanovil počet 90 000 mužů. K další změně došlo zákonem č. 52/1927 Sb., který upravoval mírový počet v zimním období na 140 000 mužů a mírový stav v letním období na 100 000 mužů. Uvedená čísla byla samozřejmě tabulková, skutečný početní stav byl o něco nižší.
730. Kdy přesně začal mnichovský diktát? (odpovídá Pavel Šrámek)
Konference čtyř mocností v Mnichově byla zahájena 29. září 1938 ve 12.45 hodin. Asi v 15 hodin bylo jednání poprvé přerušeno, podruhé pak kolem 21. hodiny. Zhruba ve 23 hodin byl hotov konečný text dohody a ještě do půlnoci byla dohoda oficiálně podepsána. Proto se také všeobecně hovoří o mnichovské dohodě z 29. září 1938, zatímco my si ji spojujeme s 30. zářím 1938, tj. dnem, kdy jsme ji byli donuceni přijmout.
729. Jaký byl důvod vzniku obrněného vlaku Blaník, který byl v roce 1938 nasazen na trati Hanušovice - Uničov? Z jakých vozů se skládal? (odpovídá Pavel Šrámek)
S největší pravděpodobností se jedná o improvizovaný obrněný vlak 36, který patřil k posilovým prostředkům Hraniční oblasti 36. Vznikl až za mobilizace a skládal se z předběhového vozu, dělového vozu, lokomotivy a kulometného vozu. Jak už název vlaku napovídá, jednalo se o improvizovaný bojový prostředek tvořený běžnou parní lokomotivou a běžnými vozy, které dostaly dodatečné pancéřování a výzbroj.
728. Nevíte, kde by se dalo najít něco o polské a německé rozvědce, která se zaměřovala v letech 1935-8 na rozmístění čs. vojsk a čs. pevnosti na Ústecku a Ostravsku? (odpovídá Pavel Minařík a Pavel Šrámek)
Kromě berlínské centrály na zpravodajské činnosti německé armády proti čs. armádě v oblasti Ostravy a Ústí nad Orlicí podílela především její pobočka ve Vratislavy, tzv. Abwehrstelle VIII (AST-VIII). Uvedená pobočka měla v nevelké vzdálenosti od čs. hranic svá předsunutá agenturní střediska, která řídila pohraniční agenturní síť. Operační oblast AST-VIII zahrnovala východní Čechy, severní Moravu a Slezsko. Vzhledem k připravovaným vojenským operacím do uvedené oblasti vyjížděl i německý vojenský atašé z Prahy. Ve své činnosti abwehr dále úzce spolupracoval s německou „Sudetendeutsche Kontrollstelle“, která prověřovala uprchlíky a vytipovávala vhodné osoby, a rovněž tak s Henleinovou „Sudetendeutsche Partei“. Z berlínské centrály se na rozvědném působení proti Československu nejvíce podílely „I. oddělení “ – zpravodajské a „II. oddělení“ – diverzní.
Bližší informace o působení německé rozvědky proti Československu můžete najít např. v knize Jiřího Brože „Admirál Canaris a jeho Abwehr“ nebo v knize Oty Holuba „Souboj s Abwehrem“. Pokud jde o polskou rozvědku, zkuste sehnat knihu Edwarda Dlugajczyka „Tajny front na granicy cieszyńskiej“, která vyšla v Katovicích v roce 1993, nebo alespoň článek téhož autora, který vyšel ve Slezském sborníku 1996, číslo 1, s. 38 – 44.
727. Chtěla bych se zeptat, jestli také vládní vojsko hlídalo prezidenta Háchu a jakým způsobem? (odpovídá Pavel Minařík)
Povinnosti zrušené Hradní stráže převzal 1. prapor vládního vojska, dislokovaný v Praze. V praporu sloužila i řada bývalých příslušníků Hradní stráže. Prapor se skládal ze čtyř rot, které se ve střežení střídaly. Velitel příslušné roty zároveň vykonával funkci velitele Hradní stráže. Prapor byl ubytován ve Štefánikových kasárnách v Praze XVI., pouze jeho 3. rota sídlila v kasárnách Jiřího z Poděbrad v Praze II. Pražský hrad střežily i jednotky německé armády, protože většinu jeho reprezentačních prostor využíval zastupující říšský protektor. Vládní vojsko svoje působení omezovalo jen na malý prostor na třetím nádvoří pod balkonem a jeho činnost přitom byla podřízena německému strážnímu praporu. Službu na třetím nádvoří příslušníci poprvé vykonávali 16.10.1939. Zmíněný prapor vládního vojska zabezpečoval i střežení zámku v Lánech. Nacházel se zde odloučený oddíl 1+15, který svoji činnost zahájil 29.7.1939. Při každé výměně se velitel odcházejícího (přicházejícího) oddílu hlásil na správě zámku a místní četnické stanici.
726. Chtěl bych se dozvědět něco bližšího o píseckém 11. pěším pluku rakouské armády. (odpovídá Pavel Minařík)
V tomto případě se jedná o nejstarší pluk rakousko-uherské armády. Infanterie-Regiment Nr. 11 vznikl již v roce 1630 v Kolbergu ve Slezsku a základem pro jeho vytvoření se stalo pět rot pěšího pluku Albrechta Valdštejna, zřízeného roku 1621. Prvním majitelem pluku se stal plukovník Julius hrabě Hardegg a v čele pluku v té době stanul podplukovník František von de Mers. Mezi dalšími vlastníky je možné najít i některé z rakouských polních maršálů, např. Tobias svobodný pán von Hasslingen (1698 až 1717), Heinrich Wilhelm hrabě Wilczek (1717 až 1739), Franz Wenzel hrabě Wallis (1739 až 1774), Michael hrabě Wallis (1774 až 1799), nebo arcivévodu Josepha Rainera (1801 až 1854) či posledního majitele prince Johana Georga Saského (od roku 1902). Do konce 19. století pluk vystřídal více než 30 mírových posádek a zúčastnil se řady válečných tažení. Až do roku 1741 byl dislokován a doplňován ve Slezsku. Z Čech k němu začali být rekruti odváděni od roku 1771, z toho počínaje rokem 1854 z Písecka. Mezi jeho mírovými posádkami se kromě jiného vystřídala města Praha (1754 až 1763), Kolín (1763 až 1797), Praha (1798 až 1804), Písek (1804 až 1806), Praha 1806 až 1809), Kolín (1810 až 1813), Praha (1814 až 1816 a 1818 až 1830), Josefov (1842 až 1847), Hradec Králové (1871 až 1877), Plzeň (1877 až 1880), Praha (1884 až 1889), České Budějovice (1894 až 1899) a Praha (od 1899). Před vypuknutím I. světové války se jednotlivé součásti pluku nacházely v následujících posádkách: velitelství pluku, III. a IV. polní prapor – Praha, II. polní prapor – Prachatice a I. polní prapor s náhradním praporem – Písek. V létě 1914 odešel na bojiště, z nichž se ovšem již jako organizovaný celek nevrátil. V Písku zůstal pouze jeho náhradní prapor, jehož povinností bylo odesílat doplňky v podobě pochodových praporů k bojujícímu pluku. V rámci unifikace čs. armády došlo v lednu 1921 ke sloučení náhradního praporu pěšího pluku č. 11 s 11. čs. střeleckým plukem „Františka Palackého“ našich legií v Rusku (vznikl 15.7.1918) v nový pěší pluk 11 „Františka Palackého“ v Písku.
Vojenském historickém archivu Praha je uložen fond pěšího pluku č. 11, který v 5 kartonech obsahuje válečné deníky z let 1914 až 1917 a dějiny pluku z doby I. světové války.
725. Před určitou dobou jste uveřejnili rozmístění strážních praporů v roce 1938. Chtěl bych se zeptat, jaké strážní prapory se plánovaly zřídit v dalším období, pokud by nenastaly události září 1938? V kterých úsecích by vznikly a kterým vyšším jednotkám by byly podřízeny? (odpovídá Pavel Minařík)
K 1.10.1938 se předpokládalo postavit následující strážní prapory:
| Strážní prapor | výstavbu provádí |
|---|---|
| SP XXV | I. prapor pěšího pluku 29 |
| SP XXVI | III. prapor pěšího pluku 1 |
| SP XXVII | III. prapor pěšího pluku 11 |
| SP XXXI | III. prapor pěšího pluku 48 |
| SP XXXII | II. prapor pěšího pluku 22 |
| SP XXXIII Vrbno ve Slezsku | II. prapor pěšího pluku 15 |
Strážní prapory již existující k 30.9.1938 měly postupně zaniknout, respektive se předpokládalo jejich začlenění do existujících nebo nově vytvářených vševojskových pluků:
| Stávající útvar | plánované zařazení |
|---|---|
| SP VI Trutnov | II. prapor hraničářského pluku 17 |
| SP VII Velká Zdobnice | IV. prapor hraničářského pluku 19 |
| SP VIII Červený Kostelec | I. prapor hraničářského pluku 17 |
| SP IX Maršov | IV. prapor hraničářského pluku 17 |
| SP X (bez praporního velitelství) | začlenit do hraničářského pluku 11 |
| SP XI Bystré | I. prapor hraničářského pluku 18 |
| SP XII Staré Město pod Sněžníkem | I. prapor hraničářského pluku 6 |
| SP XIII Jakartovice | I. prapor hraničářského pluku 5 |
| SP XV Merklín | začlenit do pěšího pluku 19 |
| SP XVI Vlkýš | začlenit do pěšího pluku 19 |
| SP XVII Krukanice | IV. prapor pěšího pluku 18 |
| SP XVIII Německé Hořovice | začlenit do pěšího pluku 49 |
| SP XIX Liběšice | začlenit do pěšího pluku 49 |
| SP XX Louny | začlenit do pěšího pluku 50 |
| SP XXI Budyně nad Ohří | začlenit do pěšího pluku 50 |
| SP XXII Kamenický Šenov | IV. prapor pěšího pluku 42 |
| SP XXIII Markvartice | IV. prapor pěšího pluku 2 |
| SP XXIV Horní Benešov | IV. prapor pěšího pluku 34 |
| SP XXIX Kristiánov | začlenit do hraničářského pluku 16 |
| SP XXX Zlatá Olešnice | začlenit do hraničářského pluku 15 |
| SP XXXIV Hrušovany nad Jevišovkou | III. prapor hraničářského pluku 3 |
| SP XXXVI Jaroměřice nad Rokytnou | II. prapor hraničářského pluku 11 |
| SP XXXVII Moravské Budějovice | II. prapor hraničářského pluku 3 |
| SP L Králíky | III. prapor hraničářského pluku 6 |
| SP LI Kolštejn | II. prapor hraničářského pluku 6 |
724. Mohli byste uvést informace o c. k. 98. pluku Ritter von Rummer a Feldjägerbat. No. 12. Jejich složení, určení, dislokace, nasazení ve válce apod.? Jaké byly jejich nástupnické útvary v ČSR armádě? (odpovídá Pavel Minařík)
„Český pěší pluk č. 98“ vznikl v roce 1883 v posádce Josefov. Základem pro jeho konstituování byl vždy jeden prapor z pěších pluků č. 18, 21 a 71, společně s „českým praporem polních myslivců č. 39“. Ten se vytvořil v roce 1880 v Praze ze záložních rot praporů polních myslivců č. 13, 18, 21 a 24. Prvním velitelem praporu polních myslivců č. 39 se stal major Daniel rytíř von Grivičič. Pro doplňování mužstvem sloužily doplňovací obvody pěších pluků 21 a 75. V roce 1883 se stal 1. polním praporem pěšího pluku č. 98.
Pěší pluk č. 98 byl doplňován odvedenci z teritoria doplňovacích obvodů pěších pluků 18, 21 a 74. Prvním velitelem pluku byl oberst Carl Hopels von Mirnach. V roce 1894 se pluk přesunul do Olomouce. V létě 1914 odešel na bojiště I. světové války, z nichž se ovšem již jako organizovaný celek nevrátil. V původní posádce zůstal pouze jeho náhradní prapor. V rámci unifikace čs. armády došlo v říjnu 1920 ke sloučení náhradního praporu pěšího pluku č. 98 s bývalým střeleckým plukem č. 30 (vznikl 1898 ve Vysokém Mýtě) v nový pěší pluk 30, který od 13. března 1930 nesl pojmenování "Aloise Jiráska".
Vojenském historickém archivu Praha je uložen fond pěšího pluku č. 98, který ve 3 kartonech obsahuje písemný materiál z let 1905 až 1918, včetně plukovních rozkazů z let 1911 až 1917.
„Český prapor polních myslivců č. 12“ byl založen v roce 1813 a k jeho sestavení posloužila část příslušníků dosavadních praporů polních myslivců č. 1, 2 a 6. Prvním velitelem praporu se stal mjr. Eugen svobodný pán Béelen de Bertholf, který v jeho čele setrval dalších 20 let a během služby dosáhl hodnosti plukovníka. Prapor se zúčastnil válečných tažení v letech 1813 až 1815, 1848 až 1849, 1859 a 1866. Kromě toho do konce 19. století vystřídal 34 mírových posádek, např. v letech 1817 až 1818 Bruntál, 1823 až 1824 Těšín, 1835 až 1842 Uherské Hradiště, 1842 až 1847 Brno, 1853 až 1854 Komárno, 1858 až 1860 Spišská Nová Ves, 1873 až 1874 Rimavská Sobota, 1882 až 1883 a 1888 až 1891 se Hradec Králové, 1883 až 1886 Terezín a 1891 až 1895 Liberec. Náhradní rota byla taktéž dislokována v celé řadě posádek, např. v letech 1848 až 1852 ve Znojmě, v letech 1872 až 1880 Kolíně, v letech 1880 až 1883 v Kutné Hoře a od roku 1883 v Mladé Boleslavi. Od doby svého vzniku do roku 1823 byl prapor doplňován mužstvem z Moravy a od roku 1867 odvedenci z Čech. Nejprve se jednalo o obvod pěšího pluku 36 (Mladá Boleslav) a od roku 1883 o obvod pěšího pluku 94 (Turnov). Počínaje rokem 1889 se jeho doplňovací obvod rozrostl na celé teritorium 9. sborového velitelství (severní a východní Čechy). Ze své posádky v Cavalese prapor v létě 1914 odešel na bojiště I. světové války, ale po jejím skončení se do mateřské posádky již nevrátil. Na základě jeho náhradní roty, která se v lednu 1920 přestěhovala z Mladé Boleslavi do Vimperku, ale vznikl hraničářský prapor 4.
Vojenském historickém archivu Praha je uložen fond praporu polních myslivců č. 12, který obsahuje pouze bojová hlášení od 8.9. do 12.9.1914 a válečný deník vedený od 1.1.1915 do 15.7.1915.
723. Rád bych se něco dověděl o střeleckém pluku č. 10, který v roce 1916-1917 bojoval v Itálii. (odpovídá Pavel Minařík)
„Český zeměbranecký pěší pluk č. 10“ se vytvořil v roce 1889 sloučením zeměbraneckých praporů č. 37, 38, 48 a 49. Velitelství pluku společně s 1. a 2. polním praporem sídlilo v Mladé Boleslavi, 3. polní prapor v Turnově a 4. polní prapor v Českém Brodě. Prvním velitelem pluku se stal oberst Ferdinand Hanisch. Pluk byl doplňován z teritoria Doplňovacích okresních velitelství Čáslav, Praha, Mladá Boleslav a Trutnov, od roku 1898 Mladá Boleslav, Terezín, Jičín a Trutnov. V roce 1894 se 4. prapor (tj. bývalý zeměbranecký prapor č. 49) stal součástí zeměbraneckého pěšího pluku č. 12 v posádce Čáslav. Po vypuknutí I. světové války zeměbranecký pěší pluk č. 10 odešel na frontu a v domovské posádce setrval pouze náhradní prapor. V roce 1917 byl útvar přejmenován na střelecký pluk č. 10. Z bojišť I. světové války se jako organizovaný celek již nevrátil. V rámci unifikace čs. armády došlo počátkem roku 1920 ke sloučení náhradního praporu střeleckého pluku č. 10, který se v březnu 1919 přestěhoval do Josefova a v říjnu téhož roku do Litoměřic, s 2. čs. střeleckým plukem „Jiřího z Poděbrad“ našich legií v Rusku (vznikl 6.5.1916) v nový pěší pluk 2 „Jiřího z Poděbrad“.
V roce 1869 vznikly „český zeměbranecký prapor č. 37“ v Mladé Boleslavi, „český zeměbranecký prapor č. 38“ v České Lípě (od 1895 Turnov), „český zeměbranecký prapor č. 48“ v Kutné Hoře (od 1895 Mladá Boleslav) a „český zeměbranecký prapor č. 49“ v Českém Brodě. V roce 1875 byly všechny prapor přejmenovány na „české zeměbranecké pěší prapory“. Z praporu č. 37 vznikl 1. polní prapor, z praporu č. 48 se vytvořil 2. polní prapor, z praporu č. 38 vznikl 3. polní prapor a z praporu č. 49 se vytvořil 4. polní prapor.
Písemnosti střeleckého pluku č. 10 se ve Vojenském historickém archivu Praha nenacházejí.
722. Dovolil bych si Vás poprosit o informace o 10. jezdeckém pluku. Zajímají mně veškeré podrobnosti. Jediné co jsem zjistil je, že byl 7.5.1921 přeložen z Dobřan do Berehova HaV 6/1995 a že 10. dragounský pluk byl v září 1938 součástí 3. jezdecké brigády, 3. rychlé divize, ZVV Bratislava - HaV 3/1997. Zajímaly by mně podrobnosti i jeho historii po říjnu 1938 popř. v rámci Slovenského štátu. (odpovídá Pavel Minařík)
Jezdecký pluk 10 vznikl v říjnu 1920 z původního rakousko-uherského dragounského pluku 10 v Dobřanech, kde se nejprve nacházelo jen plukovní velitelství a náhradní korouhev, ale od listopadu 1920 i 1. 2. eskadrona I. korouhve. Zbývající součásti I. korouhve (3. eskadrona a kulometná eskadrona) byly dislokovány v Horšovském Týně. V květnu 1921 došlo k redislokaci pluku do Berehova, přičemž jednotlivé eskadrony byly zpočátku dislokovány odloučeně v okolních obcích. K přemístění náhradní korouhve došlo až v roce 1922 a jejím nový sídlem se staly Sečovce. V Berehově byl pluk doplněn chybějícími jednotkami, a to technickou eskadronou I. korouhve a celou II. korouhví. V září 1933 vznikla v Berehově kulometná eskadrona. V letech 1934 až 1936 proběhlo přestěhování pluku do Mukačeva. V březnu 1934 se přemístila náhradní korouhev, v červnu 1934 I. korouhev, v říjnu 1935 kulometná eskadrona a v září 1936 plukovní velitelství s II. korouhví. S platností od 1.1.1936 došlo k přejmenování útvaru na dragounský pluk 10. Jednotlivé součásti pluku ale novou posádku postupně opouštěly. Nejprve v září 1936 odešla náhradní korouhev do Prešova, poté v lednu 1938 velitelství II. korouhve s kulometnou eskadronou do Košic a nakonec se do téže posádky v únoru 1938 přestěhovaly i obě eskadrony II. korouhve. Po okupaci Mukačeva a Košic se celý pluk v listopadu 1938 přesunul do Prešova, kde byl 15.12.1938 rozpuštěn.
K pluku byly přiřazeny v letech 1920 až 1922 cyklistická eskadrona 3, od září 1937 vozatajská eskadrona 19 a od ledna 1938 také vozatajské eskadrony 11 a 12.
721. Vím, že se tento dotaz netýká přímo čs. armády, ale velmi by mi pomohlo, pokud byste na něj znali odpověď. Dotaz zní: Jaký byl podíl rumunské armády na osvobozování Československa? (odpovídá Pavel Minařík)
Značný. Rumunská armáda na čs. území bojovala od poloniny prosince 1944 do počátku května 1945, tj. téměř po dobu 5 měsíců. Ztratila přitom 66 tisíc mrtvých, raněných a nezvěstných. Na našem území se nacházely dvě vševojskové armády (o 16 pěších divizích a 1 tankovém pluku), letecký sbor a protiletadlová divize. Obě armády se v sestavě 2. ukrajinského frontu zúčastnily bojů v rámci Středoslovenské, Západokarpatské, Bratislavsko-Brněnské a Pražské operace. Rumunská 4. armáda pod velením sbor. gen. G. Avramesca, kterého později vystřídal sbor. gen. N. Descalescu, vstoupila na čs. území v polovině prosince 1944 a postupovala společně se sovětskou 40. armádou přibližně na směru Rožňava – Jelšava – Banská Bystrica – Prievidza – Trenčín – Uherský Brod – Kroměříž – Prostějov. Rumunská 1. armáda pod velením sbor. gen. N. Mačiče, kterého později vystřídal sbor. gen. V. Atanasiu, vstoupila na čs. území v polovině ledna 1945 a postupovala společně se sovětskou 53. armádou přibližně na směru Balassagyarmat – Zvolen – Topolčany – Piešťany – Nové Město nad Váhom – Brno – Vyškov.
Další informace můžete získat v třídílné publikaci „Osvobození Československa Sovětskou armádou 1944 – 1945“, Naše vojsko, Praha 1965.
Nekultura.cz - filmy, divadlo, komedie mapuje premiéry, festivaly, vernisáže, křty a autogramiády