19

290. Budou se do konce roku pořádat ještě nějaké vzpomínkové akce za účasti historických jednotek nebo naší armády? (odpovídá Pavel Minařík)

Podařilo se nám zjistit, že do konce roku 2003 nás ještě čekají následující vojensko-historické ukázky, letecké dny nebo vzpomínkové akce:
září
20.9. – akce GORKI
20.9. – podzimní manévry v pevnosti Josefov
27.9. až 28.9. – společný den otevřených dveří muzeí Králické pevnostní oblasti
27.9. – akce „Mobilizace 1938“ Borovany (jižní Čechy, LO Veselka)
říjen
25.10. až 26.10. – společný den otevřených dveří muzeí Králické pevnostní oblasti
termín neupřesněn – vzpomínková akce Dukla
28.10. – vzpomínková akce Moravská Chrastavá
28.10. – vzpomínková akce Milostovice
prosinec
6.12. – rekonstrukce bitvy „tří císařů“ u Slavkova 1805


289. Mám informaci z neověřeného zdroje, že existuje videokazeta z čs. hraničních opevnění. Mohu dostat kontakt na distributora? (odpovídá Pavel Minařík)

Distribuci uvedených videokazet jaké jediná v ČR zajišťuje Společnost přátel čs. opevnění. Veškerý výtěžek z prodeje je použit při budování „Muzea československého opevnění – dělostřelecké tvrze BOUDA“. Adresa pro Vaše objednávky je: Správce tvrze Bouda Jiří Hořák. Listopad až duben: Růžičkova 9, 690 02 Břeclav 2, tel.: 519 325 072 a 777 647 114. Květen až říjen: Tvrz BOUDA, pošta Těchonín, 561 66 Těchonín, tel.: 777 647 114.
Z nabídky SPČO si můžete vybrat následující videokazety:
– Poř. č. 88. Oživené pevnosti (Journal TV 1998). Videokazeta VHS, 42 minut. Profesionální záběry z N-S 82 Březinka, doplněné o kratší pohledy do dalších muzeí (Darkovičky, Bouda, Komáří vrch, Babí, Smečno, …) a záběry z linie opevnění. 320,- Kč
– Poř. č. 110. Oživené pevnosti II. díl – Čs. dělostřelecké tvrze (Journal TV, 2000). Videokazeta VHS, 45 minut. Unikátními záběry interiérů čs. děl. tvrzí, včetně nepřístupných (Smolkov, Hůrka, Adam, Babí – podzemí). 320,- Kč
– Poř. č. 126. M. Kadlčík, CIHELNA 2000 (ARMY FORT s. r. o. 2000). Videokazeta 19 minut. Úplný sestřih akčních scén bojových ukázek z akce „MOBILIZACE – CIHELNA 2000“ do souvislého filmu. Upozornění – kazeta není na skladě, ale podle objednávky je vyráběna na zakázku. 190,- Kč
– Poř. č. 128. Oživené pevnosti III. a IV. díl – Maginotova linie 1. a 2. část (Journal TV 2001). Videokazeta VHS. Dvoudílný dokument o legendárním pevnostním systému, který byl vzorem čs. opevnění. Unikátní záběry, profesionální kvalita. (Oba díly se prodávají společně) 690,- Kč
– Poř. č. 149. M. Kadlčík, CIHELNA 2001 (ARMY FORT s.r.o, 2002). Videokazeta 23 minut. Úplný sestřih akčních scén bojových ukázek z akce „MOBILIZACE – CIHELNA 2001“ do souvislého filmu. Upozornění – kazeta není na skladě, ale podle objednávky je vyráběna na zakázku. 190,- Kč
– Poř. č. 154. Oživené pevnosti V. – Československé opevnění – osudy opevnění 1936-2000, bojové ukázky (Journal TV 2002). Videokazeta VHS, 64 min. Představení poválečného využití objektů na čs. západní a jižní hranici. Doplněno sestřihem z bojových ukázek na objektech muzeí opevnění (Březinka, Dobrošov, Cihelna). 360,- Kč
– Poř. č. 156. Oživené pevnosti VI. díl – Belgické opevnění XX. století (Journal TV 2002). Videokazeta VHS, 57 min. Kazeta představuje čtyři moderní belgické tvrze, jejich vybavení, výzbroj i statečný boj v roce 1940. 360,- Kč
– Poř. č. 167. D. Krzywoň, Pevnosti Hlučínska (Eden Film 2003). Videokazeta VHS, 44 min. Populárně naučný film o pevnostech na Hlučínsku zachycující období od 1. světové války po současnost. 360,- Kč
K ceně publikací se připočítává balné a poštovné.


288. Z jakých jednotek vznikly tankosamohybné prapory a roty pěších divizí počátkem 50. let? (odpovídá Pavel Minařík)

Tankosamohybné jednotky (prapory a roty) vševojskových divizí byly zřízeny v průběhu měsíců října a listopadu 1950 na základě jednotlivých baterií dosavadního 351. tankosamohybného dělostřeleckého pluku v Jincích a 352. tankosamohybného dělostřeleckého pluku v Plzni. Oba pluky se zformovaly v říjnu 1949. Základem pro 351. tsdp se stal rušený 204. dělostřelecký pluk v Pacově a 352. tsdp vznikl reorganizací 352. takosamohybného dělostřeleckého oddílu, vytvořeného v dubnu 1949 za využití rušeného 262. dělostřeleckého oddílu v Martině. Do složení obou pluků příslušelo vždy šest baterií samohybných děl (baterie o 5 vozidlech ST-39/44N nebo ShPTK-40/75N).

Osud jednotlivých baterií výše uvedených pluků byl následující:
351. tankosamohybný dělostřelecký pluk – Jince
1. baterie – zřízen 1. tankosamohybný prapor České Budějovice
2. baterie – zřízen 2. tankosamohybný prapor Obytce
3. baterie – včleněna do 21. tankosamohybného pluku Žatec, vytvářeného na základě 21. tankové brigády Žatec
4. baterie – zřízen 12. tankosamohybný prapor Podbořany
5. baterie – zřízen 11. tankosamohybný prapor Plzeň
6. baterie – včleněna do 23. tankosamohybného pluku Pardubice, vytvářeného na základě 23. tankové brigády Milovice
352. tankosamohybný dělostřelecký pluk – Plzeň
1. baterie – zřízen 6. tankosamohybný prapor Dědice
2. baterie – zřízen 14. tankosamohybný prapor Šternberk
3. baterie – zřízena 9. tankosamohybná rota Malacky
4. baterie – zřízen 13. tankosamohybný prapor Kroměříž
5. baterie – zřízena 10. tankosamohybná rota Humenné
6. baterie – zřízena 7. tankosamohybná rota Frýdek-Místek


287. Ve Vojenském technickém muzeu Lešany je mimo jiné umístěna bojová zástava 313. raketometné brigády. Jedná se o zástavu vz. 52. Prosím o data o vzniku, podřízenosti, dislokaci a organizaci svazku. (odpovídá Pavel Minařík)

V září 1956 byly zrušeny u 1. střeleckého sboru 96. raketometný oddíl v Jelšavě a u 4. střeleckého sboru 99. raketometný oddíl v Holešově. Na jejich základě k 1. říjnu 1956 v posádce Holešov vznikla 313. raketometná brigáda. Svazek tvořil součást nově budované 6. dělostřelecké divize, podřízené velitelství 2. vojenského okruhu. Brigáda byla na tzv. snížených počtech a v době míru ji tvořily pouze dva oddíly, z toho první o třech a druhý o dvou bateriích. Celkem disponovala 20 raketomety 130 mm. Existovala jen krátce a na podzim roku 1960, vzhledem k přepokládanému brzkému zavedení taktický raket do výzbroje pozemního dělostřelectva, byla rozformována. Techniky a osob od rušené brigády bylo využito pro vytvoření raketometných baterií motostřeleckých pluků 2. vojenského okruhu.


286. Mám několik dotazů:
a) Prosím o sdělení jmen velitelů leteckého pluku 3 až 3. stíhacího leteckého pluku Brno včetně doby působení ve funkci.
b) Prosím o sdělení jmen velitelů 22. letecké divize až 22. stíhací letecké divize včetně doby působení ve funkci.
c) Prosím o sdělení krycích čísel 22. stíhací letecké divize a jejich podřízených útvarů v období 1951 až 1961, tj. 22. leteckých divizních opraven; 22. letecké spojovací roty; 22. radiotechnické roty; 3. stíhacího leteckého pluku; 7. stíhacího leteckého pluku.

(odpovídá Pavel Minařík)

Ve velení Leteckého pluku 3 (3. stíhacího leteckého pluku), existujícího od 1.7.1949 do 31.8.1964, se vystřídali:
– mjr. let. Čestmír Kačer od 1.7.1949 do 2.7.1951
– mjr. let. Jan Kovál od 2.7.1951 do 11.8.1952
– mjr. Július Zvara od 11.8.1952 do 28.9.1955
– mjr. Vladimír Fross od 13.9.1955 do 2.8.1958
– pplk. Jan Jančík od 2.8.1958 do 29.9.1959
– mjr. Karel Petr od 29.9.1959 do 31.7.1963
– mjr. Bohumír Komínek od 31.7.1963 do 30.7.1964

Funkci velitele 22. letecké divize (22. stíhací letecké divize), působící v době od 1.6.1951 do 20.7.1961, zastávali:
– funkce neobsazena od 1.6.1951 do 25.2.1952
(funkční povinnosti vykonával zástupce velitele divize mjr. Čestmír Kačer, který se na úředních dokumentech podepisoval jako velitel divize)
– pplk. Čestmír Kačer od 26.2.1952 do 4.3.1953
– plk. Jan Kovál od 13.4.1953 do 19.11.1954
– pplk. Zdeněk Praus od 10.11.1954 do 30.8.1955
– funkce neobsazena od 31.8.1955 do 20.12.1955
(funkční povinnosti vykonával zástupce velitele divize mjr. Jan Rotrekl)
– plk. Čestmír Kačer od 21.12.1955 do 17.7.1958
– pplk. Jan Rotrekl od 16.9.1957 do 6.6.1961
(funkční povinnosti vykonával až do 8.8.1961, přestože byl dnem 7.6.1961 ustanoven do funkce zástupce velitele 2. sboru PVOS)

Krycí čísla Vámi uváděných útvarů jsou následující:
– 22. stíhací letecká divize VÚ 7357
– 22. letecká divizní opravna VÚ 5965
– 22. letecká spojovací rota VÚ 5941
– 22. radiotechnická rota VÚ nezjištěno
– 3. stíhací letecký pluk VÚ 8257
– 7. stíhací letecký pluk VÚ 7349


285. Můžete poskytnou základní informace o 12. a 16. letištním praporu? (odpovídá Pavel Minařík)

První z uvedených útvarů – 12. letištní prapor (VÚ 3834) – byl zřízen v Českých Budějovicích 1.9.1952. Jeho úkolem bylo zabezpečovat 19. letecký stíhací pluk (VÚ 3850), vytvořený na témže letišti o měsíc později. V květnu 1955 se oba útvary přesunuly do Bechyně, kde svoji činnost ukončily v srpnu 1958.

Druhý útvar – 16. letištní prapor (VÚ 4408) – vznikl v Hradčanech 1.8.1952. Zajišťoval pozemní zabezpečení pro 29. letecký bombardovací pluk (VÚ 8128). Vzhledem ke stísněným ubytovacím podmínkám na letišti Hradčany se 16. letištní prapor počátkem října 1952 přesunul do Zákup u České Lípy. Zde zanikl k 1.11.1954, zatímco pozemní zabezpečení 29. leteckého bombardovacího pluku převzal 7. letištní prapor (VÚ 3843) od 25. leteckého bombardovacího pluku (VÚ 9128), redislokovaného z Hradčan do Přerova.


284. Mohli byste uvést složení a stručnou historii dalších svazků bývalého silničního sboru Olomouc – VÚ 1050 Liberec (5. silniční brigády) – VÚ 8027 Hodonín (7. silniční mostní brigády) takovým způsobem jako to již bylo provedeno v dotazu čís. 227 v případě 32. silniční brigády. (odpovídá Pavel Minařík)

5. silniční brigáda vznikla 1.9.1961 v podřízenosti Ministerstva dopravy. V roce 1963 byla předána do podřízenosti Náčelníka týlu MNO a k 1.9.1966 se stala součástí Silničního sboru. Po jeho zrušení přešla k velitelství Západního vojenského okruhu v Táboře. Brigáda zanikla 1.9.1976. Velitelství brigády se nejprve nacházelo v Sázavě a od roku 1962 až do svého zrušení sídlilo v Liberci.

Do složení 5. silniční brigády náležely:
– 52. silniční prapor Sázava (vytvořen 1961, redislokován do Liberce 1962, zrušen 1976),
– 53. silniční prapor Sázava (vytvořen 1961, redislokován do Liberce 1962, redislokován do Zákup 1963, redislokován do Opavy 1968, zrušen 1976),
– 54. silniční prapor Sázava (vytvořen 1961, reorganizován na 253. silniční prapor v roce 1963 a předán 32. silniční brigádě),
– 54. silniční prapor Krupka-Bohosudov (vytvořen 1963, redislokován do Bíliny 1965, zrušen 1976),
– 56. silniční stavební prapor Sázava (vytvořen 1961, redislokován do Liberce 1962, redislokován do Zákup 1963, redislokován do Vejprt 1965, zrušen 1974),
– 58. silniční mostní prapor Sázava (vytvořen 1961, reorganizován na 255. silniční mostní prapor, redislokován do Horní Počáply v roce 1963 a předán 32. silniční brigádě),
– 58. silniční mostní prapor Krupka-Bohosudov (vytvořen 1963, redislokován do Nechranic 1968, později Teplice, zrušen 1976),
– 59. silniční mostní prapor Sázava (vytvořen 1961, reorganizován na 59. silniční speciální mostní prapor a redislokován do Krupky-Bohosudova v roce 1963, redislokován do Háje u Duchcova 1968, redislokován do Teplic 1971, zrušen 1976).

Brigádě byly dočasně podřízeny 11. silniční prapor 1. armády ze Stříbra (od 1.2.1964 do 1.6.1968) a 81. silniční stavební prapor v Děčíně (zřízen 1.6.1966, redislokován 15.10.1968 do Tisé u Děčína, zrušen 1.5.1969).

Rovněž 7. silniční mostní brigáda vznikla 1.9.1961 v podřízenosti Ministerstva dopravy a v roce 1963 byla předána do podřízenosti Náčelníka týlu MNO. Dnem 1.9.1966 se stala součástí Silničního sboru a po jeho zrušení v roce 1969 přešla k velitelství Západního vojenského okruhu v Táboře. V roce 1977 došlo k reorganizaci svazku na 7. ženijní silniční mostní brigádu. Brigáda zanikla v říjnu 1992. Velitelství brigády po celou dobu své existence sídlilo v Hodoníně.

Do složení 7. silniční mostní brigády příslušely:
– 72. silniční mostní prapor Hodonín (vytvořen 1961, redislokován do Štúrova 1963 a do Trebišova 1964, zrušen 1.5.1969),
– 73. silniční mostní prapor Hodonín (vytvořen 1961, redislokován do Nových Zámků 1963 a do Hodonína 1968, zrušen 1.5.1969),
– 74. silniční mostní prapor Hodonín (vytvořen 1961, reorganizován na 74. silniční těžký mostní prapor a redislokován do Ružomberoku 1963, redislokován do Rajhradu 1968, reorganizován na 74. ženijní silniční prapor 1977, zrušen 1992),
– 75. silniční mostní prapor Hodonín (vytvořen 1961, reorganizován na 75. silniční těžký mostní prapor a redislokován do Ružomberoku 1963, redislokován do Znojma 1968, reorganizován na 75. ženijní silniční mostní prapor 1977, zrušen 1992),
– 77. silniční těžký mostní prapor Hodonín (vytvořen 1961, reorganizován na 77. silniční speciální mostní prapor 1963, redislokován do Seredě 1964 a Znojma 1968, zrušen 1977),
– 78. silniční těžký mostní prapor Hodonín (vytvořen 1961, reorganizován na 78. silniční speciální mostní prapor a redislokován do Štúrova 1963, redislokován do Hodonína 1968, reorganizován na 78. ženijní silniční prapor PMS 1977, reorganizován na 78. sklad ženijního materiálu 1990, zrušen 1992).

Součástí brigády byl od června 1963 do 1.5.1969 také 7. školní mostní prapor v Hodoníně.

Kromě již uvedených 5., 32. silniční brigády a 7. silniční mostní brigády do složení Silničního sboru patřila ještě 31. silniční brigáda v České Třebové a 1. silniční stavební prapor pomocné výroby v Horních Počernicích.


283. Které silniční prapory byly dislokovány v Týnu nad Vltavou a podílely se na výstavbě jaderné elektrárny Temelín? (odpovídá Pavel Minařík)

V Týnu nad Vltavou se nacházely dva útvary silničního vojska. Jednalo se o 113. silniční stavební prapor (VÚ 3622 Týn nad Vltavou), zřízený 31.10.1985 a 115. silniční stavební prapor (VÚ 3704 Týn nad Vltavou), vytvořený 31.10.1986. Oba útvary zanikly 31.12.1990.


282. Kolik a kde bylo u nás před rokem 1989 vojenských újezdů? (odpovídá Pavel Minařík)

Před rokem 1989 existovaly na území Československa následující vojenské újezdy, vytvořené podle zákona č. 169/1949 Sb.:
– Vojenský újezd Boletice (vytvořen pro VVP Boletice 1.7.1950),
– Vojenský újezd Brdy (vytvořen pro VVP Jince 1.7.1950),
– Vojenský újezd Lešť (vytvořen pro VVP Lešť 1.7.1950),
– Vojenský újezd Libavá (vytvořen pro VVP Libavá 1.7.1950),
– Vojenský újezd Mladá (vytvořen pro VVP Mladá 1.7.1950),
– Vojenský újezd Ralsko (vytvořen pro VVP Mimoň 1.7.1950),
– Vojenský újezd Záhorie (vytvořen pro VVP Kuchyňa a VVP Turecký Vrch 1.7.1950),
– Vojenský újezd Valáškovce (vytvořen pro VVP Kamenica nad Cirochou pravděpodobně v roce 1952),
– Vojenský újezd Březina (vytvořen pro VVP Dědice 1.5.1951),
– Vojenský újezd Dobrá Voda (vytvořen pro VVP Dobrá Voda 1.2.1952),
– Vojenský újezd Javorina (vytvořen pro VVP Kežmarok 1.2.1952),
– Vojenský újezd Hradiště (vytvořen pro VVP Hradiště 1.2.1953).

Kromě toho v době od 1.7.1950 do 15.8.1954 existoval Vojenský újezd Prameny (pro VVP Císařský les) a v letech 1952 až 1957 Vojenský újezd Pannenská (pro VVP Tisá). Po zrušení příslušných VVP zanikly i vojenské újezdy. Vojenské výcvikové prostory se do roku 1952 nazývaly Vojenské výcvikové tábory.


281. V poválečné čs. armádě byly jednotlivé vojenské útvary kromě otevřeného názvu označovány i tzv. krycími čísly. Jaké nejnižší a nejvyšší krycí číslo bylo použito? (odpovídá Pavel Minařík)

Nejnižší krycí číslo bylo přiděleno 13. zdravotnickému oddílu v Šumperku. Útvar existoval v době od 1.9.1961 do 30.8.1963 a nesl označení VÚ 1010. Používaný systém přidělování čtyřmístných krycích čísel použití nižšího čísla, např. 1009, neumožňoval. Nejvyšší krycí číslo používala v době od září 1949 do července 1950 Spojovací škola mechaniků zbraní v Zábřehu, označovaná jako VÚ 9999.


280. Prosím o sdělení organizační struktury motostřeleckého a tankového pluku AČR, případně ČSLA. (odpovídá Pavel Minařík)

Organizační struktura tankových a motostřeleckých pluků, tvořících součást bývalé ČSLA, se postupně vyvíjela. Tankové pluky vznikly koncem roku 1950 nejprve u tankových divizí a navázaly na rušené tankové brigády. Kromě nich se vytvořily ještě tankosamohybné pluky u mechanizovaných a později rovněž u pěších (střeleckých) divizí), které se postupně transformovaly na pluky tankové. Od roku 1958 existovaly pouze tankové pluky. Ty se svoji vnitřní organizační strukturou a výzbrojí částečně odlišovaly podle příslušnosti k tankové či motostřelecké divizi. Tanková divize měla nejprve dva, později tři a poté opět pouze dva tankové pluky. Motostřelecká divize měla vždy pouze jeden tankový pluk. Moderní výzbroj byla vždy jako první dodávána k tankovým plukům tankových divizí. Proces rušení tankových pluků byl zahájen v roce 1989 a poslední tankové pluky zanikly v roce 1994.

Motostřelecké pluky vznikly v roce 1958 a navázaly na dosavadní střelecké (původně pěší) pluky. Motostřelecká divize měla zpravidla tři motostřelecké pluky a tanková divize jeden. Jedinou výjimku představovala 14. tanková divize v letech 1966 až 1991, která se skládala ze dvou tankových a dvou motostřeleckých pluků, což bylo způsobeno jejími úkoly v případě mobilizace. Motostřelecké pluky se svoji vnitřní organizační strukturou a výzbrojí částečně odlišovaly podle příslušnosti k tankové či motostřelecké divizi. Moderní výzbroj byla vždy jako první dodávána k motostřeleckým plukům tankových divizí. Motostřelecké pluky, přejmenované koncem roku 1991 na mechanizované pluky, zanikly postupně v letech 1991 až 1994.

V polovině 80. let minulého století do organizace motostřeleckého pluku patřily:
– velitelská četa,
– průzkumná rota (tři průzkumné čety),
– tři motostřelecké prapory (velitelské družstvo, tři motostřelecké roty, raketometná četa, protitanková baterie – pouze u roty s OT-64, protiletadlová četa, spojovací četa, technické družstvo, četa týlového zabezpečení, praporní obvaziště),
– tankový prapor (velitelské družstvo, tři tankové roty, technické družstvo, četa týlového zabezpečení, praporní obvaziště),
– dělostřelecký oddíl (velitelská četa, tři palebné baterie, četa týlového zabezpečení),
– protiletadlová baterie (velitelské družstvo, dvě protiletadlové čety, dopravní družstvo),
– baterie PTŘS (velitelské družstvo, tři palebné čety, trenažér PTŘS),
– spojovací rota (spojovací četa, rádiová četa),
– ženijní rota (ženijní četa, strojní četa),
– rota chemické ochrany (velitelské družstvo, četa radiačního a chemického průzkumu, četa speciální očisty),
– rota oprav techniky (dílna pásové techniky, dílna kolové techniky, výzbrojní dílna, spojovací dílny, speciální dílna, vyprošťovací družstvo),
– rota týlového zabezpečení (dvě automobilní čety, hospodářské družstvo, úpravna vody, sklady),
– plukovní ošetřovna.

V polovině 80. let minulého století do organizace tankového pluku patřily:
– velitelská četa,
– průzkumná rota (tři průzkumné čety),
– tři tankové prapory (velitelské družstvo, tři tankové roty, technické družstvo, četa týlového zabezpečení, praporní obvaziště),
– motostřelecká rota (pouze u tankového pluku tankové divize),
– baterie houfnic 122 mm nebo oddíl raketometů 130 mm (velitelská četa, tři palebné baterie, četa týlového zabezpečení),
– protiletadlová baterie (velitelské družstvo, dvě protiletadlové čety, dopravní družstvo),
– spojovací rota (spojovací četa, rádiová četa),
– ženijní rota (ženijní četa, strojní četa),
– rota chemické ochrany (velitelské družstvo, četa radiačního a chemického průzkumu, četa speciální očisty),
– rota oprav techniky (dílna pásové techniky, dílna kolové techniky, výzbrojní dílna, spojovací dílny, speciální dílna, vyprošťovací družstvo),
– rota týlového zabezpečení (dvě automobilní čety, hospodářské družstvo, úpravna vody, sklady),
– plukovní ošetřovna.

Armáda České republiky ve své organizační struktuře tankové nebo motostřelecké pluky od roku 1994 nemá.


279. Velmi bych ocenil informaci o protitankové zbrani „bazooka“ M1 , M1A1 užívané americkou armádou za druhé světové války. Případně kde by daly sehnat technické plány na výrobu repliky a zda je někde v depozitu českého muzea. (odpovídá Pavel Minařík)

Bazooku je možné označit za první moderní ruční protitankovou zbraň. Její vývoj proběhl v roce 1941 a sériová výroba byla zahájena o rok později. K prvnímu bojovému použití této zbraně došlo v listopadu 1942 při vylodění spojenců v severní Africe.

Jednalo se o zbraň ráže 60 mm s 1,37 dlouhým trubkovým vedením, z něhož se vypouštěla raketa s kumulativní hlavicí. Zmíněná hlavice se dnovým zapalovačem byla schopna probíjet pancíř o tloušťce 60 mm (verze M6A1). Při rychlosti asi 85 m/s dosahovala metná dálka 110, nicméně mířená střelba byla možná do 300 m. Dopravu k cíli zajišťoval trubkový motor o průměru 26 mm s NC-prachem s dobou hoření 0,02-0,03 s. K odpálení docházelo elektricky, z baterie v pažbě zbraně, později pomoci indukčního generátoru. Ještě v průběhu války byla zbraň vylepšena (větší průraz a metná dálka, lepší prachové zrno) a na konci války byla překonstruována na ráži 89 mm.

S dotazem na plány této protitankové zbraně se zkuste obrátit na Vojenské technické muzeum Vojenského historického ústavu, U Památníku 2, Praha 130 05, případně na www.armyshop.cz nebo na www.armyfort.com.


278. Vše o gen. Žukovovi. (odpovídá Pavel Minařík)

Velmi obsáhlý dotaz a proto jen stručná odpověď. Pro začátek Vám doporučujeme přečíst si knížku „Stalinovi maršálové“ od Jiřího Fidlera.


277. Víte něco o čs. obrněné brigádě? (odpovídá Pavel Minařík)

Víme. Zkuste věnovat více úsilí formulování Vašich dotazů. Pak si můžete přečíst článek „Československá samostatná obrněná brigáda ve Velké Británii 1943-1945“ od Gustava Svobody, publikovaný v časopisu Historie a vojenství, roč. 1994, čís. 6.


276. Doplněk k dotazu číslo 226.

Kasárna v Lešanech (dnes muzeum) byla vybudovaná v roce 1943-1944 jako nové ubikace s větší kapacitou pro školu pancéřových granátníků skupiny A. V zámku v Lešanech se nacházela škola a v přilehlých budovách ubikace. Tato kasárna byla budovaná v rámci cvičiště SS (SS – Truppen-übungsplatz Böhmen) na Neveklovsku jako hlavní ubytovací prostory vojsk a v době války sloužila jako kárný tábor pro provinilé příslušníky zbraní SS. Po válce kasárna fungovala několik měsíců jako zajatecký tábor pro příslušníky wehrmachtu a zbraní SS.V polovině roku 1945 zde bylo na 15 000 německých zajatců, které střežily jednotky Rudé armády. Od 15. října 1945 byl z kasáren zřizován internační tábor pro Němce zařazené do odsunu. Tímto internačním táborem prošlo více jak 60 000 osob. Internační středisko bylo formálně zrušeno v listopadu 1948. Za doby jeho fungování zde zemřelo asi 480 osob německého původu, včetně 42 dětí, na tyfus a úplavici. Od ledna 1949 začalo toto středisko plnit funkci TNP – tábora nucených prací, avšak jen do léta 1949, kdy byli příslušníci TNP převedeni do Všebořic. Objekty v Lešanech měly dále sloužit pro tzv. „řeckou akci“, tedy pro ubytování řeckých dětí, které byly na návštěvě v ČSR. Krátce na to v roce 1950 převzala objekty československá armáda. Dnes se zde nachází Vojenské technické muzeum. Z původních dřevěných baráků postavených v době války se dochovaly pouze dva. Po válce se kasárna postavila úplně nová (zděné budovy slouží dodnes).

Související Příspěvky

Začněte psát hledaný výraz výše a stisknutím klávesy Enter vyhledejte. Stisknutím klávesy ESC zrušíte.

Zpět na začátek